Wakeman, Rick / Journey to the Centre of the Earth

Tak dlouho jsem poslouchal zhudebněnou Cestu do středu Země od Ricka Wakemana, až jsem si musel koupit i originální Cestu do středu Země od Julese Verna a konečně si doplnit tento ostudný literární deficit z mládí.

A řeknu vám, přesně takhle jsem si to představoval na základě Wakemanovy hudby. Je neuvěřitelné, jakou obrazotvornost se mu podařilo svým dílem vytvořit. V mnoha částech mi přijde jeho hudební zpracování dokonce barevnější a poutavější než samotná kniha (i když čert ví, jakou paseku na ní zanechal český překlad). Přitom celých 40 minut drží perfektně pohromadě (narozdíl od pokračování z roku 1999) a ani pravidelné vsuvky vypravěče nepůsobí rušivě.

Pokud bych to měl shrnout, tak se jedná o záznam bravurního živého (!) představení, které patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co kdy Wakeman stvořil. Tohle album nemá slabé místo.

» ostatní recenze alba Wakeman, Rick - Journey to the Centre of the Earth
» popis a diskografie skupiny Wakeman, Rick

---

Wakeman, Rick / Retro 2

O rok mladší bratříček alba Retro z roku 2006. Nechci se opakovat, takže jen ve stručnosti. Platí to samé, co jsem napsal o prvním albu. Tedy staré nástroje, živé bicí a soudobá nahrávací technika.

Těžko říct, které z alb Retro/Retro2 je lepší. Z většiny recenzí vychází tohle album hůř, ale já bych ho postavil tak na roveň jeho předchůdci. Není to už od Wakemana takové překvapení jako první díl. Člověk už ví, co může čekat a možná toho tak ve skrytu duše očekává trochu víc.

Rozhodně tu není žádná odpornost srovnatelná s Waveform na jedničce, takže to už je plus. Zůstává chytlavá úvodní vypalovačka Chasing The Devil, nádherná Tigger The Bounce, která mi opět připomíná Rickovo živé album se Strawbs, a to sice skladbu Temperament Of Mind. Robert The Robot je opět zběsilou jízdou na analogovém syntezátoru. Prostě spousta podobností...

Za normálních okolností by se nulový posun vpřed bral asi jako mínus. Ale vzhledem ke koncepci alba je spíš dobře, že se drží tam, kam úspěšně zacouvalo první Retro. Posun "vpřed" bych se svým odporem k 80. létům totiž asi nepřežil :-)

» ostatní recenze alba Wakeman, Rick - Retro 2
» popis a diskografie skupiny Wakeman, Rick

---

Wakeman, Rick / Retro

Chtělo by se říct, že Rick Wakeman dostal na stará kolena rozum a vrací se ke kořenům. Oprášil staré dobré analogové nástroje ze svého nejslavnějšího období a nahrál s nimi tohle album. Nejen, že na tomto albu neuslyšíte žádný moderní digitální syntezátor či sampler (vždyť nejmladší z použitých nástrojů je 25 let starý), ale dokonce i za bubny sedí živý člověk (Rickův dlouholetý spolupracovník Tony Fernandez), což nebývalo poslední dobou zvykem.

A jak to všechno tedy zní? Perfektně! Je to Wakemanovo "nejsedmdesátkovitější" album od doby, kdy tato slavná dekáda skončila. Zvuk stojí na třech nosných pilířích - Moog, Hammondky a Mellotron, jejichž lesku dopomáhá moderní nahrávací technika. A opravdu je to radost poslouchat.

Dokonce i skladatelsky se Rick vytáhnul. Některé skladby sice zavání kýčem a některé (jak bylo trefně napsáno v jedné recenzi u staršího Wakemanova alba) "klávesovou dechovkou" (pro mě slizce odporná Waveform), ale to je holt Wakeman. Většina alba má však docela solidní drive a spoustu harmonických nápadů, vyhrávek a drobných detailů, díky kterým se hned tak neoposlouchá.

Vrcholem alba jsou pro mě tři skladby. Úvodní jedenáctiminutová Just Another Day, která příjemně nabudí (a ve své délce rozhodně nenudí). Poté pocta Robertu Moogovi ve skladbě Hommage To The Doctor, kde se Rick na legendární analogový syntezátor opravdu vyřádil. A úplnou špičku (podle mě) tvoří skladba Can You Smell Burning. Rickovy rychlé prsty a hammondky dávají vzpomenout na jeho geniální jízdu ve Where Is The Dream Of Your Youth (z živáku kapely Strawbs). Harmonický přechod v 3:32 mi vždy vykouzlí úsměv na tváři.

Co říci závěrem? Živé bicí a "vintage" zvuk jsou jednoznačně plus. Není to sice Wakemanovo nejlepší album, ale jako jedno z mála za posledních 30 let se alespoň dá srovnávat s tím, co vytvořil v 70. letech. A to je myslím slušná pocta... ;-)

P.S.: Rickova dcera Jemma má opravdu kouzelný hlas.

» ostatní recenze alba Wakeman, Rick - Retro
» popis a diskografie skupiny Wakeman, Rick

---