Profil uživatele bubak
Recenze:
Plastic People Of The Universe, The / Bez ohňů je underground (Live)
| 2016-05-11 | Tahle deska vyšla pod stejným názvem jako kniha rozhovorů s Milanem Hlavsou. Jedná se o koncert skupiny krátce po revoluci. Tuhle skupinu už leta obdivuji a podle mě nemají vyloženě slabé album. Při představě, že tak úžasná alba jako jsou Pašijové hry velikonoční, Egon Bondy Happy Hearts Club Banned, Hovězí porážka, Co znamená vésti koně, nebo Půlnoční myš nahrála skupina v provizorních podmínkách, bez různých dotáček a úprav, tak před nimi smekám.
Koncert a skupinu skvěle představí a uvede Martin Jirous a pak už následují převzaté a vlastní skladby. Jako první převzatá skladba zazní Light My Fire od Doors, kterou hráli už předchůdci Plastic People Of The Universe, The Primitives Group. Následuje Waiting For The Man od velkého vzoru Milana Hlavsy Velvet Underground a na závěr tohoto bloku skladba Garden Is Open od největších ´hvězd newyorkského undergroundu The Fugs. Koncert pokračuje a zpívá se v mateřštině skladbou Modrý autobus, na desce má premiéru a závěr koncertu obstarají jejich největší hity Podivuhodný mandarin a Magické noci. Hudebníci dokazují, že tvrzení, že neumějí hrát rozhodně neplatí, hrát umí a výborně.
Tenhle koncert působí tak nějak odlehčeně a samozřejmě. Hodně se mi líbí a hodnocení za pět hvězdiček.
» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - Bez ohňů je underground (Live)
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The
King Crimson / Live In Brighton (October 16, 1971)
King Crimson jsou kapela, kterou jsem si zamiloval od prvního poslechu debutového alba. Pak jsem sháněl všechna další alba, která postupně vycházela. Samozřejmě se mi nejvíce líbí jejich první období do alba Red a koncertu USA. V současné době beru jejich základní řadové desky jako artefakty a v podstatě je neposlouchám. Všechny skladby slyším už jen při vyslovení názvu, podobně to mám i s Led Zeppelin. Co jsem začal v případě téhle kapely objevovat tak to jsou jejich koncerty, které nyní vydává Robert Frippv edici King Crimson Club.
Naposledy mě zaujala deska Live In Brighton, na které je záznam říjnového koncertu v Brightonu z roku 1971, hraje tady sestava z alba Islands po kterém odešel jejich dvorní textař Peter Sinfield. Nebylo takovým pravidlem, aby skupina hrála písničky z tohoto alba, takže tohle je svým způsobem vyjímka. Na záznamu koncert začíná skladbou Circus, která je rovněž úvodní skladbou z alba Lizard. Tady ji však zpívá Boz Burrell místo Gordona Haskela, dále následuje skladba Pictures of a City z druhého alba In The Wake Of Poseidon a podtom následuje na přeskáčku celé album Islands, nesmí chybět 21st Century Schizoid Man a na závěr jako přídavek Mars z cyklu Planets od Gustava Holsta. Skladbu Groon hrají v jiné úpravě i na albu Earthbound, jedná se o singl, který vyšel ještě na výběru Young Persons Guide To King Crimson. Na tomhle koncertním zpracování se mi líbí hlavně to, že písně, které známe ze studiových desek tu skupina hraje v daleko drsnějším provedení a obrovským feelingem. To, že jim to občas ujede je právě hezké, protože tak ty koncerty probíhaly. Skvělý koncert, chtěl bych být mezi diváky, prý nyní hrají na koncertech staré věci, také se těším 14.9. do Prahy už mám lístek.
Pro mě tahle skupina představuje to nejlepší, co v oblasti rocku vzniklo a proto hodnocení jednoznačně za pět hvězdiček, že zvuk není úplně super, no a co.
» ostatní recenze alba King Crimson - Live In Brighton (October 16, 1971)
» popis a diskografie skupiny King Crimson
Magma / 1001° Centigrades
| 2016-05-09 | Skupinu Magma založil francouzský bubeník Christian Vander, na konci šedesátých let. Tahle skupina. Tahle skupina nebyla rozhodně běžná rocková kapela a rozhodně nehrála tehdy módní hard rock. Skupina hrála zvláštní směs rocku, jazzu a klasické hudby a Christian Vander skládal takové epické příběhy zpívané smyšlenou řečí kobaištinou, která je směsí francouzštiny a starogermánštiny. Vymyslel příběh planety Kobaia a setkání jejích obyvatel s pozemšťany.
První část tohoto příběhu vyšel na dvojalbu s názvem Kobaia. Druhá deska se jmenuje 1001 Degres Centigrades, třetí Mekanik Destruktiww Komandoh a příběh vrcholí na albu Kontarkosh. Hudba na všech albech je na dobu vzniku hodně neobvyklá, dalo by se napsat, že se jedná o operu, kde existují sólisté a sbory na způsob Wagnera, nebo Orffa. Úvodní skladba na této desce se jmenuje Rïah Sahïltaahk a je to to přesně ten epický příběh, kterým se skupina proslavila. Mimo jiné tahle skladba dala název desce, kterou nedávno vydal Christian Vander v rámci vydávání věcí, které zůstaly v šuplíku. Tahle skupina se stala velkou inspirací velkého množství hudebních souborů, například francouzský Eskaton, mexická Corima, nebo japonští Ruins. Výčet hudebníků, které Magma oslovila by byl nekonečný. Ve Francii vznikla dokonce společnost Soleil Zeuhl Records, která vydává desky seskupení hrajících podobnou hudbu. Jedná se o velice originální záležitost, která v té době neměla obdoby. Skupiny, které hrají magmovskou hudbu vznikají i v současné době jako jedna z posledních je francouzská Setna.
Jedná se o velice zásadní album, ale třeba následující Mekanik Destruktiww Komandoh se mi líbí více, takže čtyři hvězdičky.
» ostatní recenze alba Magma - 1001° Centigrades
» popis a diskografie skupiny Magma
Plastic People Of The Universe, The / Do lesíčka na čekanou
Tenhle skvost českého bigbítu si můžete poslechnout díky Guerilla Records Vladimíra Drápala z Loun. Koncert legendární skupiny Plastic People Of The Universe na konci roku 1973, kdy mi bylo osmnáct a chtěl jsem tuhle skupinu vidět a slyšet. Nepovedlo se mi to, jako snad většině mých vrstevníků.
Je úžasné, že se koncert uchoval v poměrně slušné kvalitě. Celý koncert zahajuje host Pavel Zajíček svou skladbou Anti, ze které pochází legendární slogan publikovaný v Mladém světě k případu Magor. Dále jsou součástí koncertu skladby, které by se určitě staly hity stejných rozměrů jako Slunečný hrob, Obelisk a Kuře v hodinkách. Písničky Ranní ptáče, Podivuhodný mandarín, Růže a mrtví, Má milá je jako jabko by měly stejné ambice mezi tehdejšími posluchači. Skupina na tomhle koncertě zní jako skupina, která nahrávala legendární album Trout Mask Replica Captain Beefhearta, akorát je je tohle album méně bluesové, ale o to více free. Prostě hypnotická basa Mejly Hlavsy, fantastický saxofon Vratislava Brabence a housle Jiřího Kabeše, to se musí slyšet. Nejlepší by to samozřejmě bylo v té době. Po tomhle koncertě následovalo jejich vystoupení nevystoupení v Rudolfově u Českých Budějovic a rok na to začal proces s Magorem a Čuňasem.
Muži bez uší jsem dal pět hvězdiček a tohle album si je zaslouží taky.
» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - Do lesíčka na čekanou
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The
Humble Grumble / The Face Of Humble Grumble
Tahle belgická skupina s kapelníkem a kytaristou maďarského původu mě hodně v poslední době zaujala. Poslední dvě desky Flanders Field a Guzzle It Up vydala italská společnost Altrock. První alba vydala skupina vlastním přičiněním. Na úplné prvotině zpívá ještě Gábor Humble Voros maďarsky, na dalších deskách zpívá anglicky a sólový zpěv nechává na dívkách z dívčího sboru.
Na albu The Face Of Humble Grumble se hudba přibližuje jejich vzoru Franku Zappovi z období alb Chunga´s Revenge, Burn´t Weeney Sandwich a koncertů z té doby jako Fillmore East June 1971. Dívčí sbor zpívá přesně v duchu dvojice Mark Volman & Howard Kaylan za doprovodu Gábora Humblea místo Franka Zappy. Hudba je takový vytříbený jazz rock fusion přesně v duchu alb Franka Zappy z počátku sedmdesátých let. Nechybí časté střídání temp a nálad jednotlivých skladeb, hodně mě zaujala parádně sejmutá basa. Doporučuji podívat se na YouTube na nějaké klipy z koncertů, ty holky vypadají úžasně a z celé produkce sálá taková pohoda. Zábavné jsou i názvy skladeb Zubařské křeslo, Purpurová žába …..
Za skvělý posluchačský zážitek čtyři hvězdičky.
» ostatní recenze alba Humble Grumble - The Face Of Humble Grumble
» popis a diskografie skupiny Humble Grumble
Art Bears / The Art Box
Art Box, který vyšel v roce 2005 představuje v reprezentativní formě kompletní diskografii skupiny Art Bears prostřednictvím vydavatelství Recommended Records a zároveň představuje majitele tohoto vydavatelství Chrise Cutlera, jako bubeníka skupiny.
Součástí boxu jsou klasické tři základní desky Hopes And Fears, Winter Songs a The World As It Is Today, tak jak vyšly na původních deskách bez bonusů. Nejdůležitější je nahráno na dalších třech discích, které obsahují jednak nevydané skladby a také skladby Art Bears v provedení jiných umělců, na kterých v některých případech hostují členové Art Bears (Fred Frith, Dagmar Krause a Chris Cutler). Takže si můžete poslechnout skladbyArt Bears v provedení třeba The Residents, Bioty, Otoma Yoshideho a jeho Ground Zero a dalších významných umělců scény, kterou vydává nebo distribuuje vydavatelství Recommanded Records.
Tahle kompilace je perlou ve sbírce každého milovníka progresivní hudby a neměla by tam chybět. To co jsem tu napsal, není recenze v tom pravém smyslu tohoto slova. Myslím, že nejen pro mě, ale i pro ostatní obdivovatele tohoto souboru je hodnota tohoto díla je za pět hvězdiček
» ostatní recenze alba Art Bears - The Art Box
» popis a diskografie skupiny Art Bears
Art Bears / The World As It Is Today
Josef Vlček tehdy v komentáři na otázku, co se stalo s britskou avantgardní scénou po přechodu Pink Floyd do poklidného hudebního proudu uvedl, že britská scéna rozhodně neusnula a jako příklad za všechny uvedl skupinu Henry Cow, která již od roku 1973 vydávala u společnosti Virgin desky. Tahle skupina tehdy byla součástí tak zvanmé canterburské scény, ale hudbu hrála trochu odlišnou od toho, co tvořily skupiny Caravan,Soft Machine, Matching Mole a další. Skupinu Henry Cow tehdy tvořil kytarista Fred Frith, bubeník Chris Cutler, klávesista Tim Hodgkinson, baskytarista John Greaves, saxofonista Geoff Leigh, později skupinu rozšířila fagotistka Lindsay Cooper a německé duo Slapp Happy tvořené Dagmar Krause Anthony Moorem a Peterem Blegvadem. V této největší sestavě vydala skupina album In Praise Of Learning a koncert Western Culture. Jejich desky se moc neprodávaly, a tak Chris Cutler založil společnost Recommended Records, kde začal vydávat a distribuovat dílo podobných kapel.
Skupina Henry Cow skončila a na její místo nastoupilo trio v podobě Chris Cutler, Fred Frith a Dagmar Krause s názvem Art Bears. Jako první album jim vyšla deska Hope And Fears, na které ještě hrají členové Henry Cow, další album Winter Songs, které je inspirováno reliéfy z katedrály v Amiens už nahrálo trio v základní sestavě. Po vydání těchto dvou desek zahrála skupina na VIII.pražských jazzových dnech, kde uvedla komplet první dvě desky za přispění hostů v podobě Marca Hollandera a Petera Blegvada.
Členové skupiny jsou levicově orientováni, a proto se věnují politickým tématům, důkazem toho je poslední album Art Bears s názvem The World As It Is Today. Písničky s politickými texty zaměřenými proti kapitalistickému zřízení. Již úvodní skladba o imperialismu „Píseň o kapitálu investovaném do zámoří“ hovoří za vše. Kouzelné jsou i jiné názvy „Svoboda (ozbrojený) mír“, „Píseň monopolisty“, „Právo“, „Demokracie“. Deska končí písní „Albione probuď se“. Jedná se o velice krátkou půlhodinovou desku. Ve své podstatě se jedná o písničkové folkové album, ale jde tu o takové jiné písničky. Tuhle hudbu jsme v době vzniku ani nedokázali poslouchat, ale zapracoval čas a tvorba nejen téhle skupiny se poslouchat dá a našla si své obdivovatele. Je pravda, že to není hudba pro všechny. Už jen pro výbornou zpěvačku Dagmar Krause tuhle skupinu obdivuji, její jekot ve skladbě „Svoboda (ozbrojený) mír“ je nezapomenutelný.
Všechny desky Art Bears jsou základní kameny rockové hudby a pro mě mají hodnotu pěti hvězdiček.
» ostatní recenze alba Art Bears - The World As It Is Today
» popis a diskografie skupiny Art Bears
Plastic People Of The Universe, The / Muž bez uší
Příběh skupiny, která se stala legendou jen na základě svých koncertů, protože desku jim komunistická mašinerie nedovolila vydat. Každý, kdo se tehdy zajímal o rockovou hudbu tuhle skupinu znal, ale málokdo je viděl a slyšel. Jejich první album vyšlo v roce 1977 ve Francii na labelu Boží mlýn. Ta deska se jmenovala Egon Bondy Happy Hearts Club Banned a nahrávala se v improvizovaných podmínkách na hradě Houska, ale výsledné album je skvost nejen obsahem, ale i provedením obalu s rozsáhlou textovou přílohou v angličtině doplněné výstřižky z tuzemského tisku k případu Magor. Po revoluci se hodně změnilo a tvorba skupiny se objevila na různých nosičích, nejprve firma Globus vydala boxy 8LP a 8CD, následně vycházely desky na CD a počátkem 21. století vyšel dřevěný box v počtu 100 kusů s 15 CD. V současné době je v podstatě celé dílo této jedinečné skupiny nedostupné mimo desek co nahrála skupina bez Milana Hlavsy a vydala firma Guerilla Records.
Deska Muž bez uší obsahuje nejstarší nahrávky skupiny od roku 1969. Jedno z prvních vystoupení skupiny Plastic People Of The Universe se uskutečnilo v rámci II.českého beatového festivalu v roce 1969. To ale na této desce nenajdete, co tu ale z tohoto období je úvodní blok skladeb z kterého ční úvodní suita The Universe Symphony And Melody About Plastic Doctor ve dvou částech, přičemž první část má téměř dvanáct minut a druhá půl minuty. Mezi tyto dvě části je vložena titulní skladba s parádním textem. Tyto skladby zpívá bývalý zpěvák The Primitives Group Michal Jernek česko anglicky. Vsuvka v prvním díle, kde skupina postupně zahraje úryvky skladeb od Beatles, Kinks, Rolling Stones, které odmítne jako „for Plastic People nothing“ a po zahrání úryvku Motherly Love prohlásí „Frank Zappa to je ono“. Poslední blok z koncertu v hale ČKD polovodiče zpívá Paul Robert Wilson a skladby jako Indian Hay, The Tyger jsou neuvěřitelné tvrdé a hrané s ohromným nasazením. Tahle část je díky Paulu Wilsonovi zpívaná pouze anglicky. Mezi jednotlivými bloky hovoří Martin Jirous a skvěle dotváří atmosféru té pro skupinu nelehké doby. Celá deska trpí špatným zvukem, ale kdyby to někdo vyčistil a zkulturnil, tak by to ztratilo na autentičnosti. Skupina se těmito koncerty, jak už jsem napsal českou undergroundovou legendou, je docela zajímavé, že skupina režimu vadila a trpěla perzekucemi, ale když Milan Hlavsa na konci osmdesátých let založil skupinu Půlnoc, tak mu dovolila odjet turné v USA. Mimochodem tohle turné bylo poměrně úspěšné a o skupině se psalo i v americkém tisku.
Tahle deska je pro mě artefakt toho co dokázala parta kamarádů a když si ji pouštím tak jen proklínám tehdejší režim, který nejen mně zabránil poslechnout si Plastic People naživo a nejen tuhle kapelu. Pro mě je tohle album za pět hvězd.
» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - Muž bez uší
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The
May Blitz / The 2nd of May
May Blitz nebyli moc známé seskupení už v době vzniku. Zůstali po nich dvě desky eponymně pojmenovaný debut a album s názvem The 2nd of May. Jednalo se v podstatě o undergroundovou kapelu hrající tvrdou rockovou hudbu, nepíšu hard rock, protože to, co skupina hraje na obou deskách není to, co si mnozí představují pod heslem hard rock typu Led Zeppelin, nebo Deep Purple.
Tohle album začíná skladbou s příznačným názvem „Pouze pro šílence“, rychlejší skladbou, se sympatickým civilním zpěvem a skřípáním kytary. V rychlém tempu album pokračuje až do skladby High Beech, ve které dojde k zvolnění tempa a zařazení akustické kytary a skupina začne připomínat Led Zeppelin v období třetího alba. Zatím co debutové album je plné nekompromisní tvrdé hudby, tak tohle album je mnohem pestřejší a přístupnější. Kdyby se měla tahle kapela s někým známějším srovnávat, tak bych volil Cream, ale bez instrumentální virtuozity, kterou mají jejich slavnější kolegové.
Pro mě tahle skupina i obě jejich alba patří k zapomenutým klenotům, které je dobré čas od času připomenout. Co se týká hodnocení tak mezi třemi a čtyřmi blíže té čtyřce.
» ostatní recenze alba May Blitz - The 2nd of May
» popis a diskografie skupiny May Blitz
French TV / Ambasadors Of Good Health And Clean Living
| 2016-05-02 | Skupinu French TV tvoří většinou baskytarista Mike Sary a hosté, kteří jsou na každé desce jiní. Název French TV je způsob jak dělat věci, jedná se prakticky o jeho sólovou tvorbu. Za svoji kariéru už vydal deset číslovaných alb, z nichž nejlepší pro mě je asi The Case Against Art a následuje The Violence of Amateur s nádherným obalem kde holčička s tváří psíka venčí psíka s tváří holčičky.
K vytvoření posledního jedenáctého alba si Mike Sary přizval čtveřici hudebníků, v podstatě takovou skromnou sestavu. Hudba na této desce je takový jazz rock fusion, hodně poplatný hudbě vzorů Mike Saryho, kterými mimo Franka Zappu jsou Vam Der Graaf Generator a hlavně švédští Samla Mammas Manna. Na desce převážně instrumentální skladby mimo několik nesourodých výkřiků. Tohle je typ hudby, která se mi líbí, příjemně se poslouchá, ale není to nic nového, co by tady předtím nebylo. Instrumentální výkony popisovat nebudu, nemá to smysl, záleží hlavně, jak působí na posluchače a z tohoto pohledu na mě působí dobře.
Deska rozhodně potřebuje více poslechů, ale pak ji budete chtít poslouchat pořád. Hodnocení opět mezi třemi čtyřmi hvězdičkami, v tomhle případě spíše tři.
» ostatní recenze alba French TV - Ambasadors Of Good Health And Clean Living
» popis a diskografie skupiny French TV
Humble Grumble / 30 Years Kolinda
Tahle skupina začínala, tak jak se píše v profilu jako jazzem ovlivněná folková skupina. Skupinu založil kytarista maďarského původu Gabor Humble Vörös. Skupina se začala zúčastňovat různých Zappanale, kde mimo skladby velkého mistra hrála i vlastní skladby.
Tahle deska patří k jejich prvotinám, rozhodně to není hudba na první poslech. Z jejich hudby je cítit vliv Franka Zappy a taky místa původu kytaristy Gábora Humbla, chtělo by se napsat slovanská melodika, ale ona je to spíš melodika středoevropská a maďarská. Gábor Humble na tomto albu zpívá ještě maďarsky. Několik skladeb zpívá taky houslistka Marijn Thissen, její duet s Gáborem ve skladbě Napfórdulö je hodně sugestivní, a do toho její skvělé housle. Tahle deska je jiná ve srovnání s deskami, které následovaly, ale rozhodně není špatná.
Jejich další nahrávky jsou doplněny dívčím sborem ala Mark Volmann & Howard Kaylan, ale ve srovnání s těmito pány je na co se koukat. Skladbám Humble Grumble nechybí humor a taková dobrá pohoda. Jejich další desky jsou určitě lepší, ale na mě tahle působí opravdu výborně a dal bych jí mezi třemi čtyřmi hvězdičkami.
» ostatní recenze alba Humble Grumble - 30 Years Kolinda
» popis a diskografie skupiny Humble Grumble
Residents, The / Not Available
Přítomnost této pro mě nejdůležitější skupiny sedmdesátých let jsem na tomto fóru nečekal. To, že skupina nemá moc příznivců je patrné z počtu recenzí a hodnocení, o co je méně recenzí, o to kvalitnější je profil skupiny, za profil bych chtěl tvůrci poděkovat.
Jak se píše v profilu The Residents jsou nejznámější dosud činná anonymní skupina, nedávno vystupovali v Praze a v Olomouci. Jejich první album bylo parodií na první album The Beatles americkou verzi. Legendární jsou jejich předělávky skladeb právě The Beatles a legenda legend je předělávka (I Can't Get No) Satisfaction od Rolling Stones, tyto předělávky jsou uvedeny jako bonusy druhého vydaného alba Third Reich´n´Roll. Desku Not Available nahráli jako druhé dílo a uložili do trezoru, název odpovídal situaci na trhu, album bylo skutečně nedostupné. Tahle deska je dokonalá tím čím jsou Residents dokonalí a to je studiová práce, to co je na desce nahrané je vlastně hudební doprovod k baletu. Z jejich hudby je cítit jejich velký obdiv k Franku Zappovi. Kdyby chtěl někdo začít objevovat krásy hudby The Residents, tak bych mu doporučoval začít právě s touto deskou, která je taková poklidná a milá.
Hvězdičky tomu dát neumím, mně se tohle album líbí a rád si jej čas od času pustím. Co je taky důležité, tak desky Residents jsou plné humoru, stejně jako alba jejich velkého vzoru.
» ostatní recenze alba Residents, The - Not Available
» popis a diskografie skupiny Residents, The