Gentle Giant / Free Hand

Poslední z vrcholných alb skupiny Gentle Giant mě příjemně překvapilo. Je sice o něco přístupnější než alba předchozí, neztrácí však nic na jakési překomponovanosti (v dobrém!) a obrovské originalitě hudebních nápadů.
U tohoto alba mi přijde první strana desky silnější než druhá. Vždyť trojice Just the Same, On Reflection, Free Hand nemá chybu! Pro mě z ní snad vyčnívá ještě výše jen On Reflection ale to jen kvůli zatížení na vícehlasy. B strana je o něco slabší, rozhodně však ne špatná! Jen už to prostě nejsou takové "pecky". Vokál jako by zalézal trošičku do pozadí, zvuk už trošku může připomínat Interview. Ani z těchto čtyř skladeb se nedá zcela jasně vybrat nejlepší či nejhorší, asi dost záleží na momentální náladě. Někdy se může zdát nejvýše historizující instrumentálka Talybont, jindy lehká His Last Voyage, ještě jindy trošku tvrdší Time to Kill či Mobile.
Celkově album působí velmi kompaktním dojmem, stylově na GG poměrně jednotné. Pro mě 4,5/5.

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Free Hand
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant

---

Gentle Giant / Octopus

Trošku tíže přístupné album, je si ho třeba trochu naposlouchat, než v něm člověk nalezne to, co v něm hledal.
Pro mě jednoznačně nejlepší píseň z alba jsou Knots - možná nejlepší píseň od GG vůbec. Vrstvené vokály doprovázené vibrafonem střídané energickými instrumentálními pasážemi rozpumpují srdce progrockera více než cokoli jiného.
Ani jiné skladby nijak nezaostávají. Třeba titulní Panurge stylem trošičku připomínající Jethro Tull z doby Minstrela by mohla soupeřit s kterýmkoli profláklým progrockovým "hitem", symfonická instrumentálka The Boys in the Band svou dravostí a energiíokoření druhou stranu desky.
Album má sice i slabší momenty (trošku mi vadí balada Think of Me with Kidness pro mě až příliš kýčovitá, ani Cry for Everyone připomínající Working All Day z alba Three Friends mě nijak zvlášť nebere, avšak ze všeho nejvíc mi vadí zvuk bicí sady prakticky na celém albu), celkově však vystačí na velmi slušnou ****

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Octopus
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant

---

Gentle Giant / Three Friends

Musím přiznat, že toto album mě po prvním poslechu trochu zklamalo. Z internetu jsem znal jen některé největší "hity" GG a tak jsem čekal něco o kapku víc. Navíc, takovouhle hudbu si už člověk musí naposlouchat...

Prologue k celému albu je hravý, energický, vyrovná se i skladbám z vrcholu kapely - z alb Octopus a In A Glass House

Album vyznívá někdy dosti jazzově, někdy až "vážně", pro běžného hltače (byť prog-)rockové hudby to může být trochu oříšek. Než si člověk zvykne na takové schooldays, nějakou dobu to trvá. Pak to ovšem stojí za to!

Working All Day mi přijde hodně experimentální, hodně drsná. Rozhodně však nevadí.

Peel the Paint mi přijde jako vrchol celého alba. Je zde použit motiv střídání klidné a dravé, lehké a energické části písničky, tak mistrně později užit u skladby Experience, plus jedna na gg nezvykle dlouhá instrumentální pasáž.

Mister Class and Quality? a Three Friends, propojené v jeden celek (na mém CD je dokonce špatně nastavená stopáž), pak už jen uzavírají celé album, přičemž si jakoby žijí vlastním životem. Tipicky "gentlegiantovsky" hravé, vtipné.

Souhlasím s Merhautem, že zanotovat si něco od GG je krajně obtížné. Než dá člověk dohromady všechny ty harmonické přechody, radši si většinou pustí originál. Trožku tíž přístupné, z tvorby GG ne to nejlepší, avšak stejně velmi dobré album. Rozhodně stojí za to vlastnit originál. Tak to slyším...

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Three Friends
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant

---

Jethro Tull / Crest Of A Knave

nevím, bohužel nemám žádné vzpomínky, ale toto album mě nezaujalo i včetně skladby Budapest (která mi osobně nepřijde o nic jiná/lepší než třeba Farm On The Freeway, každopádně však patří na albu k tomu lepšímu). Uhlazené skladby na 4 - 5 akordů (v lepším případě!) mi opravdu žádný prog (ve smyslu vývoj) nedávají, působí na mě dojmem starého skladatele už navyklého skládat čistě automaticky, bez nějaké živosti a obzvláštní nápaditosti. Provedené samozřejmně precizně, jak se na stárnoucí hudebníky sluší a patří, ale s povzdechem už to není to, co zamlada. Ale jo, poslouchá se to hezky, je to odpočinkové, člověk si v klidu přečte noviny...
Dám tři hvězdičky, myslím tím 2,5! Ale jen pro sběratele a fanoušky (2) to není, protože myslím, že se toto album musí mnohem víc líbit "normálnímu" posluchači než sběrateli či fanouškovi v jistých obdobích tak složité skupiny, jakou je Jethro Tull.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Crest Of A Knave
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

---

Jethro Tull / A Passion Play

"This is the story of the hare who lost his spectacles!"

Trošku rozporuplné album. Některé pasáže jsou téměř tak dobré jako nejlepší pasáže z Thick as a Brick, jiné mně připadají spíš jako snaha zaplnit prázdné místo, aby to vydalo na celou desku. I již zmiňovaný příběh králíka, který ztratil své brýle, může být vnímán jako přebytečný. Činí však z alba na prog-rock něco trošku avantgardního. A člověk se aspoň trochu zasměje...
Každopádně album není zdaleka tak ucelené jako předchozí TAAB. Změny stylu nejsou zdaleka tak uhlazené (nebo naopak vypíchnuté) a často se mi zdá, že některé jsou tam kde jsou jen proto, aby tam nějaká změna byla.
Také mi toto album přijde jako snaha napodobit předchozí TAAB se vším dobrým i špatným co z toho vyplívá. Nejedná se o nic příliš zásadního a Jethro tull také poté od systému strana LP=skladba ustoupili. Hudebně excelentní dílo to však je.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - A Passion Play
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

---

King Crimson / Larks' Tongues in Aspic

CD založené ve značné míře na různých perkusivních nástrojích a na vedlejších zvucích. Už od prvních vteřin skladby Larks' tongues in aspic 1 jedinečný hudební zážitek.
Larks' tongues in aspic part 1: Z počátku jen lehoučký zvuk vbrafonu a činelů v a moll, nechá vás "vydusit" až k očekávání nějakého radikálního skoku, a ten se také stane. ZAčne se ozývat viola o zvětšenou kvartu výš (!!) postupně stoupající po malých terciích, čímž vytváří jakýsi dimenzionální akord, přidává se velmi zkreslená elektrická kytara. A tu - jako by výbuch - výrazný kytarový rif. Poté návrat ke klidnější violové pasáži a opět výrazný rif. Poté dosti až freejazové sólo nejprve kytarové, poté baskytarové, doprovázeno, jak by ne celou řadou perkusí a výraznou bicí sadou. Následuje uklidnění ve dlouhé violové pasáži místy doprovázené citerou (?). Poté návrat k charakteristickému motivu stoupajících malých tercií. Vyvrcholení v kytarovém rifu je zde však spíše utlumeno. Ukončeno znovu vibrafonem.
Book of Saturdays: Taková romantika, příjemná, ale nikterak moc výjimečná, snad jen místy myslím pozpátku nahraná elektrická kytara (doufám, jinak nevím, jak by to bylo možné)se trochu vymyká. Přes relativní jednoduchost dobře gradované, zajímavé.
Exiles: Začíná prapodivným psychedelickým syntetickým zvukem (spíše zvuky). Následuje temné violové sólo, naštěstí jen krátké, pak se skladba vyjasní. Nakonec je z toho celkem příjemná, mírně mellotronová, lehce romantická, přístupná, nikoli však nezajímavá skladba.
Easy Money: Moje nejoblíbenější skladba z alba a jedna z nejoblíbenějších vůbec. Začíná dost syrovým rifem a podobný syrový tón si zachovává celá. Wetton po zklidnění s posttupně gradujícím doprovodem odezpívá první a druhou sloku a pak se na dlouho odmlčí. Skladba poté postupně graduje a graduje - uf - (taky mi vždy utkví zvuk rozrezonované kliky pokládané do rezonanční komory, co nám ukazoval v souvislosti ze zvukem fyzikář na základce)- xylofonvé (či co) sólo - z pozadí se začne ozývat zpěv a - vyvrcholení skladby třetí slokou doprovázenou violou. Poté už jen psychedelický smích a "větrný" přechod k další skladbě
The Talking Drum: Dlouho se rozjíždějící z bonga, téměř funky baskytary a postupně i bicí sady. Přidá se viola v úplně jiném rytmu, která dá skladbě úplně jiný rozměr a náladu. Ta se posléze v nekonečných variacích začne téměř přetahovat o místo s elektrickou kytarou hrající dokola furt jeden rif. Až když se přidá synteticky znějící baskytara, i kytara si začíná vymýšlet. Stoupající dynamika končí v jekotu snad vražděných skřivánků, na něž přímo navazuje LTIA2. Možná nejvíc psychedelická skladba na albu, ale to co ještě přijde...
Larks' tongues in aspic part two: syrový kytarový rif postupující disharmonicky snad po tritónu. Střídá ho přeci jenom klidněji znějící violová pasáž, neustále stoupající po malých terciích výš a výš a vytvářející obrovský dim akord. Navazuje znovu kytarový rif, znovu ustupující viole, tentokrát za doprovodu skřivánků zmítajících se v kleci. Přerušeno změněným rifem (konečně se držícím na jedné úrovni) doprovázeným VELMI free violou. následuje opětovné sklidnění (??) stoupajícími malými terciemi, tentokrát nejprve kytarovými. A to už je cítit vrcholení skladby, zmítající se skřivánci nahrazeni zmítajícími se bicími, celé to končí v doslova výbuchu zvuků...
Když jsem poprvé poslouchal toto album, pouštěl jsem si ho po poslechu In the court..., In the wake a Red. A ač i ostatní jsou excelentní alba, toto je pro mě o třídu výš. Dodnes možná moje nejoblíbenější. Jednoznačně 5/5 a ještě bych přidal.

» ostatní recenze alba King Crimson - Larks' Tongues in Aspic
» popis a diskografie skupiny King Crimson

---

Flamengo / Kuře v hodinkách

Jedno z nejzásadnějších a nejkvalitnějších alb české hudební scény. Netipický jazzrockový zvuk (porovnejte třeba s Mahavishnu Orchestra - také jazzrock ale úplně jiný)skoro až bych řekl nikoli jazzrock nýbrž rockjazz. Vnitřní koncept dán především výbornými Kainarovými texty - z celku se pro mně vymykají jen skladby Doky, vlaky, hlad a boty a Stále dál. Obě textově (je cítit, že Stále dál psal Žalčík), první jmenovaná i hudebně.Tyto dvě skladby jsou zde pro mně jakoby navíc, jako by bylo potřeba zaplnit místo v už tak krátkém albu. Ale to je snad jediná chyba tohoto titulu - snad ještě jen, že člověk po každém poslechu lituje, že nenásleduje ještě další půlhodina hudby.
Nemůžu se rozhodnout, zda excelentní nebo mistrovské a co je vlastně lepší. Proto 4,5/5

» ostatní recenze alba Flamengo - Kuře v hodinkách
» popis a diskografie skupiny Flamengo

---

Pink Floyd / The Wall

Musím říct, že na první poslech se mi toto album moc nelíbilo. Až když jsem si ho trošku naposlouchal, přečetl si text a pochopil psychedelickou temnotu hudby, se mi začalo velmi líbit. Avšak, jak už bylo řečeno, album je dobré pouze jako celek. Ti, co chtějí "písničky" a nesnaží se pochopit hudební kontexty, těm se jistě nebude líbit.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Wall
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd

---