Profil uživatele penoz
Recenze:
Pretenders, The / Pretenders - Loose In L.A. DVD
| 2008-03-28 | The Pretenders: Pretenders Loose In L.A.
Eagle/BMG EREDV331, cca 136 min
Chrissie Hynde se vzhledově ani povahově nemění. Zůstává pravověrnou rockerkou. Dokázala „ustát“ všechny rány, které jí osud připravil. Skupinu Pretenders si vymyslela, dovedla k jisté dokonalosti a už pětadvacet let ji drží pohromadě. O spoluhráče ji pravidelně připravovala tragická úmrtí, náročnost k sobě i jiným.
A když se zdálo vše v pořádku, přišly nabídky konkurentů a musela hledat dál. Kytaristu Dominika Millera jí například odlákal Sting. Aktuální sestava už je pohromadě deset let a zdá se, že vydrží. Vrátil se do ní Martin Chambers, skvělý bubeník, který pamatuje první tři alba Pretenders. Chrissie šlo vždy o kvalitu a dokázala si ji vyvzdorovat i před nahrávacími společnostmi. Proto má skupina jen osm řadových alb. Záznam zastihuje Pretenders v dobré formě na počátku koncertního turné k albu Loose Screw. V sestavě je hostující klávesista. Zpěvačka a autorka až na tři skladby neodkládá kytaru. S kapelou prokládají odpíchnuté, věrné, mírně modernizované podoby skladeb ze všech alb novinkami. Zní ostré kytary i houpavé reggae, ke kterému měla Chrissie vždy blízko. Koncert má spád, některé skladby zpěvačka stručně uvádí. Skladbou Biker (Motorkář) vzpomene na zesnulého Joea Strummera z The Clash, první singl Kid zase věnuje památce zesnulých spoluzakladatelů Jamese Honeymana Scotta a Petera Farndona. Po hodině a půl pětice ještě dvakrát přidává. Dočkají se ti, kterým chybělo pomalé I’ll Stand By You, i jiní, co mají rádi první album (Mystery Achievement, Brass In Pocket). Middle Of The Road je stejně úderné jako kdysi. Každičký úder do bicích, kytar, doplňující zpěv muzikantů, zejména Chamberse najdete věrně zachycen na svém místě v prostoru, dojem je velmi autentický. Obraz je v každém okamžiku kontrastní bez kazů a běžných potíží s méně osvětlenými části jeviště.
Bonusy nejsou příliš rozsáhlé, ale postačující. Obligátní pohledy do zákulisí obsahují stručné výpovědi muzikantů a obsáhlejší jejich šéfové. Je zde také stručný sestřih koncertu, další skladba.
****1/2 Petr Nožička 2003
» ostatní recenze alba Pretenders, The - Pretenders - Loose In L.A. DVD
» popis a diskografie skupiny Pretenders, The
Pretenders, The / The Isle Of View DVD
Pretenders: The Isle Of View - Pretenders Live
WEA/Warner Music, 75:18
Po kolekci videoklipů Greatest Hits (2000) a loňském záznamu z posledního turné Loose In L.A. právě vyšlo už třetí DVD britské skupiny The Pretenders, kterou už čtvrt století drží pohromadě americká rodačka, zpěvačka, kytaristka a autorka Chrissie Hynde. Isle Of View není novinka, původně jako videokazeta a CD (kratší o čtyři skladby) vyšlo už v roce 1995. Na disk byl kvalitní záznam koncertu převeden bez velkých úprav. Zvuk zůstal stereo, nenajdete tu žádné bonusy. Nicméně příznivci kvalitního rocku potěší komorní, akustické podoby méně i více známých skladeb ze šesti studiových alb, které do té doby soubor vydal. Nově stabilizovaná, dodnes existující sestava nevybírala podle "hitovosti", ale podle "poddajnosti" komornímu pojetí. Vybírali pečlivě, protože úpravy neztratily nic ze svého původního náboje a nový kabát jim padne jako ulitý. Akustickými nástroji vyzbrojenou kapelu doprovází smyčcový The Duke Quartet a hráč na perkuse. V Hymn To Her Chrissie zpívá jen za zvuků harmonia (kytarista Adam Seymour). První přídavek I Go To Sleep je zase duetem s klavírem hostujícího Damona Albarna z Blur. Záznam byl pořízen v londýnském studiu rok po vydání šestého alba Last Of The Independents. Zastoupena jsou všechna alba, nejvíce, pětkrát skvělý debut a čtyřikrát třetí LP Learning To Crawl. Pretenders představí také novinku Blue Sun (ta na albu dodnes nevyšla) a také vlastní pojetí Radiohead (Creep).
**** Petr Nožička RockShock 4/2004
» ostatní recenze alba Pretenders, The - The Isle Of View DVD
» popis a diskografie skupiny Pretenders, The
Pretenders, The / Viva el Amor!
The Pretenders: Viva el Amor!
Warner Bros. 3984271522, 45:05
S fotografií od Lindy McCartneyové na obale vydávají po dvaceti letech existence Pretenders teprve sedmé studiové album. Vzhledem k častým změnám v sestavě, péči o dvě dcery a „občanské angažovanosti" jejich vedoucí a jediné osoby udržující kontinuitu po celou dobu, to není tak málo. Hlavně si však zpěvačka, kytaristka a hlavní autorka vždy dovedla pohlídat kvalitu. Jak vlastních písní, tak těch vybraných od jiných autorů. Chrissie Hynde umí napsat nápadité skladby a přejaté zase přizpůsobit svému obrazu. Ani v případě Viva el Amor! není na výsledném tuctu skladeb poznat, že vznikaly v různě kombinovaných sestavách (i když mnohem méně než v minulosti), v pěti studiích a pod dohledem dvou různých producentů během několika měsíců. Kouzlo vedoucí je v tom, že svým názorem, snadno rozpoznatelným stylem a charakteristickým hlasem, který si nespletete, dokáže vše sjednotit.
Textově se tentokrát zaměřila zejména na vztahy mezi ženou a mužem, o nichž píše stručným, poučeným a nenudícím stylem ženy, která už si mnohé vyzkoušela na vlastní kůži. "Kdykoliv se chci s tebou sblížit, rozsypáváš hřebíky na cestě," zpívá v refrénu Nails In The Road. V úvodní Popstar zase hodnotí svou soupěřku: "Tak tvá přítelkyně chce být hvězdou popu, a překonat mě v žebříčcích, chce prodat milióny kopií, nejspíš vyzkoušet, zda do dokáže. A po pár hitech si koupí nový pár boxerských rukavic, jsem zvědavá kam směřuje, je předvídatelná jako Armageddon." Textařka však není vždy jen kousavá, dokáže být i velmi něžná.
Vedle, pro Pretenders typických rychlejších skladeb jako je singlová Human, Nails In The Road, Who’s Who a Baby’s Breath, nechybějí ještě ostřejší písně, připomínající momenty z prvních desek skupiny, jako je Popstar nebo sólem Jeffa Becka ozdobené Legalize Me. Ty se střídají se skladbami ve středním a ještě pomalejším tempu, občas v sestavě rozšířené o smyčcový kvartet. Jmenujme něžnou From The Heart Down, vypjatým zpěvem ozdobenou One More Time a závěrečného Motorkáře (Biker), podle níž se mělo album původně jmenovat. Před dvěma lety se Chrissie Hynde vdala za kolumbijského sochaře Lucho Brieva, což vysvětluje název alba a píseň Rabo de nude ve španělštině. Zde se jedná o komorní záležitost - jen s akustickými kytarami a akordeonem. Vedoucí Pretenders na celé desce výborně zpívá, občas hraje na kytary a, tentokrát jen jednou, také na foukací harmoniku. Podprůměrná alba prostě nepřipustí. Dokladem je Viva el Amor! určitě nejzdařilejší z tvorby Pretenders minimálně v 90. letech.
****1/2 Petr Nožička HitBox 6/1999
» ostatní recenze alba Pretenders, The - Viva el Amor!
» popis a diskografie skupiny Pretenders, The
Pretenders, The / Loose Screw
The Pretenders: Loose Screw
Eagle/BMG EAGCD256, 56:42
Dvě skladby navíc nabízí evropská verze (v USA už loni v listopadu) osmého řadového alba letos čtvrtstoletí činné skupiny. Opět se potvrzuje, že Pretenders představuje hlavně autorka, osobitá zpěvačka a kytaristka Chrissie Hynde. Hudebníci kolem ní se měnili, někdy i za velmi dramatických okolností, ale ona to nikdy nevzdala. Aktuální sestava - původní bubeník Martin Chambers, baskytarista Andy Hobson a kytarista Adam Seymour, je spolu už skoro deset let. Smlouva s Warners, kde vydali vedle nadprůměrných alb také singlový výběr a akustický koncert, vypršela druhou kompilací. "Natočili jsme desku ještě předtím, než jsme měli podepsanou smlouvu, a tak jsme ji mohli udělat jakou jsme chtěli," vysvětlovala Chrissie. "Jestli se někomu bude líbit dost, nabídne nám smlouvu." Dnes jsou u jiné firmy v Americe a ve zbytku světa. Výsledek je uhlazenější, méně rockové, ale typické album s ohlasy reggae i rhythm & blues. Poslouchá se stejně dobře jako všechna předchozí. S dvojicí Kelly/Streinberg, s níž intenzivně spolupracovala před Last Of The Independents (m.j. Night In My Veins nebo I’ll Stand By You) Chrissie napsala chytlavé reggae Nothing Breaks Like A Heart. Zbytek složili se Seymourem. Vkusně jsou upraveny dvě přejaté skladby - Walk Like A Panther od Pulp a rozsáhlá verze jazzového standardu I Wish You Love se smyčcovým doprovodem. Snad pro manžela, kolumbijského sochaře je přidána jako druhý bonus španělská verze Complex Person.
**** Petr Nožička Audio 6/2003
» ostatní recenze alba Pretenders, The - Loose Screw
» popis a diskografie skupiny Pretenders, The
Steely Dan / Everything Must Go
Reprise/Warner Music 9362-48435-2, 42:27
Dvacet let bez větších hudebních aktivit, až na jediné turné a tři sólová alba. A pak Donald Fagen (klávesy, zpěv) a Walter Becker (baskytara, kytary) nečekaně zazářili albem Two Against Nature (4x Grammy). O tři roky později je tu nová svižná, chytrá kolekce. Za obvyklé pomoci dalších muzikantů zní svěže jako jejich nejlepší ze 70. let. Ani pokrok techniky nepoznáte, vždy byli zvukově brilantní. Jen pochyby v textech jako by se prohloubily. Překvapí jediné: Becker nikdy (kromě své jediné sólové desky) nezpíval. Zdařilým pozdním debutem je píseň Slang Of Ages.
**** Petr Nožička Audio 9/2003
» ostatní recenze alba Steely Dan - Everything Must Go
» popis a diskografie skupiny Steely Dan
Král, Ivan / best of ivan kral
| 2007-10-22 | Universal Music 013 759-2, 49:45 & 27:44
Firmy se běžně co nejvíce snaží využít posledního alba interpreta odcházejícího ke konkurenci k poslednímu zisku a dají si záležet, aby jim neunikl. Kompilace vydaná při stejné příležitosti Ivanu Královi mi připadá jako odbytá, prostě "splnění plánu". Je zbytečně roztažena na plochu dvou CD, přičemž ani jedno není využito (byť na druhém najdete ještě tři zdařilé videoklipy). Diskutabilní jsou také kritéria výběru. Winner Takes All, So Bad/Mám tvůj stín, alternativní autorská verze Snu z repertoáru Lucie Nothing Lasts Forever sem nepochybně patří, stejně jako úpravy písní složených původně pro Patti Smith nebo Iggyho Popa. Určitě stál za připomenutí také poněkud zapadnuvší projekt Alias, z něhož například kouzelná Jennifer stále není plně doceněna. Na doplnění výběrů se běžně používají různé rarity. Co takhle vedle filmové If You Go Away zařadit něco z výsledků spolupráce při Králově produkování různých českých interpretů, třeba If You Want My Love ze singlu Mňágy?
A když už nezbytně dvě CD (s otřepanou frází "dvě za cenu jednoho"), proč nebyl dán větší prostor prvnímu "českému" albu Nostalgia a zcela pominuto je Ohlédnutí. Promyšlenější, zhuštěnější jediné CD s klipovou stopou by určitě obdrželo bod navíc. Stejně jako obsáhlejší brožura s více údaji a třeba komentářem k historickým fotografiím. Kolik skladatelů/interpretů jako Ivan Kral máme?
***1/2 Petr Nožička Rock & Pop 5/2001
» ostatní recenze alba Král, Ivan - best of ivan kral
» popis a diskografie skupiny Král, Ivan
Král, Ivan / Erotická revue
Renata Rychlá Ivan Král: Erotická revue
BMG 74321987342, 52:11
Králem (na popud jeho přítele a spoluhráče Ivo Pospíšila) zhudebněná erotická lyrika anonymních básníků z almanachu Erotická revue vydaného ve 30. letech vychází v obalu s texty a původními kresbami Toyen. Ideální interpretkou textů je herečka Studia Ypsilon Renata Rychlá. Zpívá, recituje i rapuje. Kolegyně z divadla Markéta Plánková přidala v pěti skladbách klávesy, harmoniku a vokál. Smyslnou, hravou hudbu natočil Král - klávesy, kytary, basa, za tepu automatických bicích. Africký rapper Henry D se podílí na obou verzích Balady o šišce (V + W), z nichž ta jeho, hiphopová má větší tah.
**** Petr Nožička Audio 4/2003
» ostatní recenze alba Král, Ivan - Erotická revue
» popis a diskografie skupiny Král, Ivan
Král, Ivan / Photoalbum
CDirect CDCD 2, 47:48
"Z Vašich alb vydaných a nahraných v Čechách je Photoalbum nejvíce rockové. Je to přirozený vývoj nebo záměr? Obvykle míváte dostatečnou zásobu skladeb, takže bylo možné zamířit jinam," zeptal jsem se Ivana Krále. "Nebyl to ani záměr ani přirozený vývoj. Album bylo napsané v takovém duchu, ve kterém jsem se v tom čase právě ocitnul. Já na moc "filosofovaní" kolem populární hudby nejsem. Záleží mi na tom hlavně zachytit ten moment, ve kterém jsem se ocitl a zhudebnit jej," odpověděl až na tři texty výhradní autor a kromě bicích (a dvakrát užité foukací harmoniky) také instrumentalista a zpěvák. Podle úvodu, bloku prvních pěti šesti skladeb (Pretty Lady, You Take My Money, Funny Farm…) by člověk soudil, že pryč je doba jemnějších písniček předchozích českých studiových nahrávek. Ostré, sevřené skladby, krátká úsporná sóla, vše jako z jednoho kusu, přímočarý rock starého, ale vlastně stále moderního střihu. Většina písní je na věčné téma on - ona, ale nechybí ani zdravě naštvaná Put’em Up. V té není úplně jasné, zda jde o USA nebo Českou republiku, ale v mnoha ohledech jsou politické poměry a ti, co se politikou živí podobní, takže je to o nás stejně jako o nich. Telling Lies je vlastně milostná píseň naruby, jakási výčitka. Po harmonikou ozdobeném Smoke Out se hudební podoba pro zbytek alba trochu, ale ne moc, zjemní. Charakteristické zpěvné motivy by při pomalejším tempu zapadly na předchozí, více melodicky postavená alba, ale tady jim to sluší víc. Náladová hříčka I’m Lazy, ještě víc Another Broken Heart s výraznějším partem kláves nebo lehce nostalgická (vzpomínání nad sklenkou vína a fotografiemi) Let It Go. Závislosti jsou různé, ale ta popisovaná v Addiction, písni co vás dostane na první poslech, je z těch méně nebezpečných ("Když jsem s tebou, problémy mizí," zpívá se v ní). Čtrnáctou položkou - jemnou, více na syntezátoru než na kytaře postavenou Dark Eyes album sympaticky doznívá.
Kdybych si měl vybrat skladbu, která mě nejvíc oslovila, musím říct, že skoro všechny. Z těch nejméně sedmi se vybírá opravdu těžko. Ivan odstartoval u nové firmy víc než dobře a natočil svěží, své nejvíce rockové a současně nejvyrovnanější domácí album.
**** Petr Nožička Audio 3/2003
» ostatní recenze alba Král, Ivan - Photoalbum
» popis a diskografie skupiny Král, Ivan
Afro Celt Sound System / Seed
Real World/Virgin/EMI CDRWDJ111, 67:00
Zkrácený název, minimalizace samplů, rytmů z počítačů, tedy více "lidského faktoru" - hudby hrané převážně na akustické nástroje z různých částí světa. Navíc muzikanty z Evropy, Afriky a Asie. Přibylo reálných bicích, kytar a smyčců, často zní baskytara, opět nechybějí zpívající hosté. Afrocelts byli vždy o spojování nálad, nápadů a hudebního optimismu. Teď znějí živěji a na druhou stranu se rozevírají širšímu publiku. Což nemusí vůbec znamenat komerci. Radost, kterou jejich jásavá, svěží hudba nabízí (aspoň já z ní mám ten pocit) mohou sdílet všichni.
**** Petr Nožička Audio 4/2003
» ostatní recenze alba Afro Celt Sound System - Seed
» popis a diskografie skupiny Afro Celt Sound System
Creed / Greatest Hits
Wind-up/Epic - Sony Music WIN 519217 3, 62:58 a 53:47
Prodali přes třicet milionů nosičů svých tří alb. Přitom nejde o žádný pop. První dvě nabízejí v podstatě poctivý hard rock postavený na spojení výrazných kytarových riffů a silově pojatého zpěvu. Převažují vlastní nápady i přijatelné částečné ovlivnění vzorů od Led Zeppelin přes Free až po, řekněme Pearl Jam. Poměrně často jim byla předhazována podobnost. Na svědomí ji má příbuznost barytonů Scotta Stappa a Eddieho Veddera, každý ale zpívají jinak. Třetí album občas zabrousí k umírněnému metalu, ale také trochu experimentuje (v Don’t Stop Dancing zpívá zpěvákova sestra Amie a chlapecký sbor z Tallahassee). Kytary Marka Tremontiho jsou většinou zdvojovány. Před novým materiálem chystali vydání kompletu nejslavnějších i nevydaných skladeb, živé nahrávky. Pak však po autonehodě a rozpadu manželství přestal zpěvák se spoluhráči komunikovat. Chystá sólové album. To rozhodne, zda byl hlavní pro Creed on nebo zbývající muzikanti, kteří už vydali 1. album své nové skupiny Alter Bridge, s jiným, méně výrazným zpěvákem. Nezní špatně, ale kvalit Creed nedosahuje. Firma aspoň vydala výběr s třinácti skladbami (4 + 4 + 5) z My Own Prison (1997), Human Clay (1999) a Weathered (2001). V ceně je také DVD se všemi devíti klipy a trojicí živých písní. Klipy jsou většinou podobné, ty pozdější viditelně vysocerozpočtové: My Sacrifice (zatopené město, exotická zvířata a zpěvák, který zestárne podobně rychle jako Jimmy Page ve známé scéně filmu The Song Remains The Same), Bullets (animovaná fantasy s hlavním hrdinou se Scottovými rysy a dalšími členy kapely) nebo One Last Breath (bortící se skály a dlouhý pád). Kapela někde hraje a k tomu je přidán náznak příběhu: Zákulisí s hrdiny filmového seriálu Scream , vraždící zloduch v masce ohrožuje také členy Creed (What If), kancelář podobná té z Gilliamova snímku Brazil (My Own Prison), bouřlivá skotská (?) krajina, kde z oblohy padají meteority (With Arms Wide Open). Trojice živých skladeb byla natočena vždy dva roky po sobě. Jednotlivé klipy a živé momentky si však nemůžete pustit naráz. Každý musíte odstartovat jednotlivě a vždy na úvod zazní riff z What If, velmi nepraktické.
**** Petr Nožička RockShock 1/2005
» ostatní recenze alba Creed - Greatest Hits
» popis a diskografie skupiny Creed
Creed / Weathered
Wind-up/Epic - Sony Music/Bonton 504979 2, 50:07
Přestože deska vznikala v rychlém tempu - prodlužovalo se již tak nekonečné turné a dlouho dopředu ohlášené datum vydání se blížilo, je ze všech dosavadních nejvyrovnanější, ale současně méně objevná. Asi prospělo, že baskytaru si nahrál sám kytarista Mark Tremonti. K tomu přidal většinou zdvojené kytarové party. Textařem a spoluautorem všech písní je zpěvák Scott Stapp. Hudba je poučená klasickými hardrockem 70. let - Led Zeppelin, Free/Bad Company atd. Trio Stapp, Tremonti a bubeník Scott Phillips prostě v době nu-metalu, rap-metalu, neopunku a dalších v Americe momentálně módních stylech sází na tvrdé kytarové riffy a výrazný zpěv. Bude po My Sacrifice dalším singlem titulní Weathered? Vedle obvyklého zpestření klávesami stálého producenta Johna Kurzwega zde najdete tentokrát několik hostů. Pro úvod a závěr osmapůlminutového Who’s Got My Back? si vypůjčili nahrávku indiánské modlitby. V Don’t Stop Dancing zpívá zpěvákova sestra Amie a chlapecký sbor z Tallahassee. Závěr nazvaný Lullaby obstarává akustická kytara a umírněný zpěvákův projev.
***1/2 Petr Nožička
» ostatní recenze alba Creed - Weathered
» popis a diskografie skupiny Creed
Saga / Marathon
SPV/Globus SPV 085-74822, 51:28
Kanadská Saga po vrcholu začátkem 80. let v obměňovaných sestavách klesala do podprůměru. Teprve koncem 90. let se začala vzpamatovávat. Marathon je vrací téměř na úroveň nejlepšího období alb Silent Knight a Worlds Apart (včetně nejsilnější sestavy Michael Sadler, Jim Crichton, Jim Gilmour, Ian Crichton a Steve Negus). Většinu skladeb tvoří typicky mohutný klávesový zvuk, kytarové riffy, krátká sóla a zdvojený zpěv, tedy nic nového. Zajímavější jsou jemnější Blind Side Of The Heart, Rise And Shine či Breathing Lessons a k minulosti se hlásící finále Worlds Apart (Chapter 16).
*** Petr Nožička Audio 4/2003
» ostatní recenze alba Saga - Marathon
» popis a diskografie skupiny Saga
Living Colour / Stain
Epic 472856 2, 53:28
Black power Living Colour
Černoši a hard rock nebo metal, kdo to kdy slyšel? Už nejméně pět let ale nikoho nenapadne toto spojení zpochybňovat a většina bělošských metalových kapel má při poslechu nahrávek Living Colour nad čím přemýšlet než se dá do usilovného, patrně zbytečného cvičení. Hudba skupiny bývá označována jako funk metal, ale vzhledem k nepřebernému množství vlivů absorbovaných a přetavených kapelou, je tato nálepka málo výstižná. Bývalý baskytarista Muzz Skillings to kdysi vyjádřil: "Jsme rocková kapela, která má svůj pohled na vše." Což lze potvrdit u hudby i textů.
Ani potřetí nebudou příznivci inteligentního rocku ovlivněného kdečím, zejména však talentem členů skupiny, zklamáni. Autorsky se zapojil také nováček Doug Wimbish. Stain je dosud nejvíce kolektivní dílo. Reid, autor většiny materiálu na prvním i druhém albu, se podílí s jedinou výjimkou na všech skladbách, ale jen dvě složil a opatřil textem sám. Vlastními silami napsanou nejchytlavější věc na desce tu má bubeník Will Calhoun, pomalejší nádherné Nothingness. Nejspíš to bude příští singl (?). Když otevřete krvavě rudou krabičku a vložíte disk do přehrávače doslova se na vás vyvalí smršť úvodních nahrávek Go Away, Ignorance Is Bliss, první singl Leave It Alone a Bi. Vydechnout si není příležitost ani dál. Po celých téměř čtyřiapadesát minut (evropská verze má dvě skladby navíc) je co poslouchat. Calhounovy přesné, razantní a pestré bicí, Wimbishova hutná, mnohovrstevná baskytara, Gloverův hlas zvládající jakékoli tempo a zákruty hudby i textů. Přes technickou vyspělost kapely hraničící s dokonalostí je Reid také tentokrát se svými kytarami, a poprvé v tak velkém rozsahu i kytarovými syntezátory, pro nezaměnitelný zvuk Living Colour nepostradatelný. Jeho fantazie a šikovné prsty vytvářejí neuvěřitelné zvuky. Ať hraje sólo (zkuste třeba Leave It Alone, Never Satisfied, zejména však Mind Your Own Business) nebo doprovod. Zajímavé zvukové experimenty jsou v instrumentálce WTFF a ve "smyčcovém" Hemp. První bonus T.V. News navozuje "květinovou" atmosféru druhé poloviny 60. let. Nápodobou sitáru připomíná Harrisonovo Within You, Without You ze "Seržanta", zaujmou i Calhounovy bicí. Druhým přídavkem je živá verze jedné z nejlepších skladeb předchozího LP Time’s Up. Love Rears Its Ugly Head (Láska vystrčila svou ohavnou hlavu) zdařilý disk, obohacený opět množstvím konkrétních zvuků, uzavírá. Abyste postihli a vychutnali vše, musíte si pustit ještě několikrát.
**** Petr Nožička Moravský Jih 9/1993
» ostatní recenze alba Living Colour - Stain
» popis a diskografie skupiny Living Colour
Living Colour / Everything Is Possible: The Very Best Of Living Colour
| 2007-09-27 | Epic/Legacy 82796948242, 76:34
Výteční Living Colour už mají vydáno více různých výběrů než řadových alb. Aspoň, že se neprodávají draze. Tento je nejobsáhlejší, zvukově upravený. Šestkrát je zastoupen nepřekonatelný debut Vivid. Stejně tak, započítám-li i remix Love Rears Up Its Ugly Head, následující Time’s Up. Další dvě alba možná až nespravedlivě jen dvěmi (řízné Go Away a nádherné Calhounovo Nothingness), respektive jedinou, byť úchvatnou (Flying) ukázkou. K předělávce Talking Heads z "jedničky" (Memories Can’t Wait) jsou přidány dvě další. Přetlumočení Cream Sunshine Of Your Love bylo natočeno pro akční komedii Pravdivé lži s Arnoldem Schwarzeneggerem. Pozoruhodně Living Colour pojali také Hendrixovo smutnění Burning Of The Midnight Lamp. Samozřejmě tohle CD k řadovkám a EP Biscuits člověk na rozdíl od Pride až tak nepotřebuje... Pro ostatní za plný počet stojí. Takže pro ně…
***** Petr Nožička 09/2007
» ostatní recenze alba Living Colour - Everything Is Possible: The Very Best Of Living Colour
» popis a diskografie skupiny Living Colour
Living Colour / Pride
Epic 481021 2, 75:39
Výběr na rozloučenou, jak se tehdy, tři čtvrtě roku po oznámení rozchodu kapely zdálo. Poctivě vybraných dvanáct skladeb ze tří řadových alb doplňuje vynikající pětice. Čtyři, jmenovitě Release The Pressure, Sacred Ground, Visions a These Are Happy Times dokumentují, že k rozchodu (respektive rozpuštění ze strany Vernona Reida) z důvodu ztráty invence nebyl důvod. Jedná se totiž o skladby dokončené během natáčení čtvrtého LP v říjnu 1994. Spoluautorem prvních dvou jmenovaných byl bývalý zpěvák a hudebník britských funkových avantgardistů Pop Group Mark Stewart. S Adrianem Sherwoodem, který se na natáčení také podílel byly členy Mark Stewart And The Maffia propojené s americkými Tackhead, s nimiž hrál Doug Wimbish. Pride obsahuje také podle mého nejvíce povedenou podobu jedné z nejlepších skladeb skupiny Love Rears Its Ugly Head. Více než šestiminutový tzv. "soul-power remix" jí opravdu sluší.
***** Petr Nožička 09/2007
» ostatní recenze alba Living Colour - Pride
» popis a diskografie skupiny Living Colour
Living Colour / Collideøscope
Mayan/Sanctuary/Panther MYNCD014, 60:39
Flying - tragický, milostný příběh z World Trade Center odehrávající se 11.9.2001, se textem i jemnou melodií okamžitě řadí mezi nejlepší písně v historii kapely. Čtveřice si dala záležet a výsledek tomu odpovídá. Pestrost zvyšují i neobvyklé nástroje, třeba varhany Davida Sanciouse v Holly Roller. Ekologické poselství Sacred Ground mělo být na původním 4. albu, ale během natáčení se rozešli. Hotová skladba vyšla na výběru Pride. Zde je v nepatrně zjemněné nové verzi. Výtečné jsou obě úpravy. Jiný kontext má v jejich podání Back In Black od AC/DC i Lennonův závěr LP Revolver Tomorrow Never Knows.
***** Petr Nožička Audio 11/2003
» ostatní recenze alba Living Colour - Collideøscope
» popis a diskografie skupiny Living Colour
Toto / Through The Looking Glass
Toto Recordings/CMC/EMI 542 144, 55:41
Co mají společného Bob Marley, Steely Dan, Beatles, Al Green, Stevie Wonder, Herbie Hancock, Elton John, Cream, Elvis Costello, The Animals a Bob Dylan? To, že si skladby z jejich repertoáru vybralo pro své první album u nové firmy seskupení skvělých muzikantů, které si říká Toto.
"Through The Looking Glass je ohlédnutí za umělci, kteří nás tak či onak ovlivnili, a pocta hudbě," říká kytarista Steve Lukather. "Dospívali jsme společně. Většina těch melodií představuje velmi význačné aspekty našich životů jako hudebníků i lidsky," dodává baskytarista Mike Porcaro. A původní zpěvák Bobby Kimball, který se vrátil před pěti lety potvrzuje:"Pořídit ty nahrávky byla zábava a připomínka minulosti, vzpomínek. Mohli jsme je zaranžovat podle svého, což odráží, jak tvoříme své vlastní - proto "zrcadlem"." Klávesista David Paich to vyjadřuje lapidárně: "V těch písních je hodně z nás, i když jsme je nesložili."
Někdy jsou věrní originálu, většinou však předlohy doplnili dechy, řádně "překopali" v tempu i "žánrově". Proměna původního reggae Could You Be Loved nebo zdůrazněné rysy hospodského blues v Dylanově It Takes A Lot To Laugh, It Takes A Train To Cry. V refrénu Wonderova Living For The City zůstala soulová zpěvnost, ale verze jsou značně přitvrzeny úsečnou kytarou. Klíčová role kláves ustupuje dominantní kytaře ve "dvojitém" Hancockovi Maiden Voyage/Butterfly. Zmodernizovaná Sunshine Of Your Love zní věrně, ale ve střední části vedle sóla zazní variace úvodu White Room - jiné skladby Cream. Tradicionál House Of The Risng Sun hráli mimo jiné Woody Guthrie, Nina Simone, Bob Dylan, Joan Baez, Tangerine Dream i Jimi Hendrix, u nás zněl v podání Jaromíra Mayera. Vůbec nejslavnější verzi natočili The Animals. Podoba od Toto leží někde mezi tou jejich (včetně ozvuků Priceových varhan) a zrychlenou, rockovou podobou Frijid Pink. Z jedenácti nápaditých, vtipných, muzikantsky skvěle upravených a zahraných standardů pro mě vyčnívají dvě. Poměrně věrná, technicky vybroušená, prodloužená verze Harrisonovy kouzelné písně z Bílého dvojalba While My Guitar Gently Weeps s pietní kytarou a ozdůbkami kláves. Burn Down The Mission v úvodu evokuje originál Eltona Johna, pak to ale Toto pořádně rozjedou.
Objevit a vytvořit novou a svébytnou podobu klasiky neumí zdaleka každý. Vychvalovat výkony muzikantů a zpěváka by bylo nošením dříví do lesa, ale přeci jen si neodpustím zmínku o Stevu Lukatherovi. Téměř všem skladbám dominuje jeho vyzrálá, barevná, drsná i hravá kytara, navíc často zpívá s Kimballem i sám.
Toto u nás hráli poprvé v roce 1999 a 26. února 2003 je v Praze můžete vidět opět.
**** Petr Nožička Audio 11/2002
» ostatní recenze alba Toto - Through The Looking Glass
» popis a diskografie skupiny Toto
Clash / Westway To The World DVD
SMV/Columbia – Sony Music/Bonton, cca 150‘
Pokud jste čekali něco na způsob živého alba From Here To Eternity Live (1999), máte smůlu. Jestliže vás však zajímá historie bezpochyby nejdůležitějšího britského punk rockového (ale v podstatě s mnohem širším záběrem) souboru The Clash, vyhraďte si dvě a půl hodiny. Pro jistotu zapněte anglické titulky (Jonesovi a zejména Simononovi je velmi špatně rozumět) a sledujte. Původní dokument režiséra Dona Lettse z roku 2000 zde je v osmdesátiminutové autorské verzi (tedy o dvacet minut prodloužený). Doplňuje jej dalších tehdy natočených pětačtyřicet minut výpovědí Joe Strummera, Micka Jonese, Paula Simonona i vyhozeného (pro heroinovou závislost) bubeníka Toppera Headona. Vše můžete sledovat chronologicky, střídající se výpovědi trojice kytaristů s občasnou bubeníkovou, ale lze si poslechnout i každého samostatně. Navíc jsou tu nikdy nezveřejněné zlomky záběrů z počátečních zkoušek ještě s původním kytaristou Keithem Levenem a bubeníkem Terrym Chimesem, neúplný dokument Clash On Broadway o sedmnácti newyorských koncertech v roce 1982, množství fotografií atd. Členové kapely mluví otevřeně o počátcích, slávě, problémech i únavě.
Z jejich slov vyplývá, že příčinou rozpadu, po Headonovi byl vyhozen i Jones, bylo naprosté vyčerpání ze sedmi velmi intenzivních let bez oddychu.
**** Petr Nožička Classic Rock 4/2002
» ostatní recenze alba Clash - Westway To The World DVD
» popis a diskografie skupiny Clash
Clash / The Essential Clash DVD
SMV - Sony Music/Bonton 201886 9,cca 112'
Po jedné z nejzásadnějších kapel začínajících v období punku příliš filmových materiálů nezůstalo. Nejspíš proto, že o ně zvlášť neusilovala. Video obdoba stejnojmenného výběru na CD je relativně chudičká. Obsahuje všechny, většinou "živé" videoklipy a pár koncertních útržků. Část jich najdete už na předloňském DVD s rozšířenou verzí dokumentu Westway To The World. Vzácnou raritou je přidaný němý (s titulky, ozvučený písněmi The Clash a jejich instrumentálními verzemi) černobílý film Hell W10. V gangsterce hrají členové kapely (zloducha jménem Socrates - Mick Jones, o něco kladnějšího hrdinu zase Paul Simonon), technického doprovodu a přátelé. Napsal a natočil ho Joe Strummer v létě 1983.
*** Petr Nožička Audio 9/2003
» ostatní recenze alba Clash - The Essential Clash DVD
» popis a diskografie skupiny Clash
Clash / The Essential Clash
Columbia - Sony Music/Bonton, 510998 2, 61:35 a 77:44
Od jiných dvojitých výběrů této zdařilé série se kompilace zásadní kapely značně liší (vybírali ji sami členové), aniž by chybělo to podstatné i nejslavnější. Důraz je položen na začátek. Britská a americká verze prvního alba The Clash se dost liší, a tak je zde z nich většina. Trochu ošizeno bylo vrcholné dvojalbum (na vinylu) London Calling, ale jedna z nejdůležitějších desek rockové historie by nikomu, kdo se o rock jen trochu zajímá chybět stejně neměla. Textově jsou pro nás asi příliš "doleva", ale spojení punku se ska, reggae i jazzem bylo objevné.
**** Petr Nožička Audio 6/2003
» ostatní recenze alba Clash - The Essential Clash
» popis a diskografie skupiny Clash