Porcupine Tree / Up The Downstair

Dnes toto album poslouchám poněkolikáté a současně poprvé. Byla to má zvědavost, kdo mě donutil přečíst si nejprve povídání, které mi s předstihem poslal kolega Tučňák. Díky němu jsem zjistil, že od tohoto alba existuje předělaná verze s živým bubeníkem, dokonce přímo s Gavinem Harrisonem. To bylo slintání, když se mi z hard disku skrze sluchátka Genius začaly do čerstvě vyčištěných uší linout nově přeprasené ořezky s bicími místo automatu. Ono tam (hehe) sice Gavin nepředvádí takové orgie jako na posledních albech PT, ale i tak se mi to poslouchá mnohem lépe než původní verze a jenom se zvýraznil rozdíl mezi tímto albem a předcházejícím On The Sunday Of Life.

What Are You Listening To jsou nějaké zvuky pro navození atmosféry a obvyklé kecy o drogách. A pak už to nakopne Synesthesia, moje nejoblíbenější věc na albu. Je to takový kolovrátek, ale pěkně chytlavý - v mých očích předchůdce písní jako Blackest Eyes nebo Halo. Následuje další propojovací stopa a pak už druhá skladba na albu, Always Never. Pěkné riffy, chytlavý refrén, to Steven fakt umí a i proto se jeho hudba od počátku poslouchá dobře a líbí se i lidem, kteří by některé mé jiné miláčky nezkousli a po poslechu některého ze suchošem doporučovaných alb by je asi odvezla sanitka do blázince. Ale zpět k Always Never. Prostřední část je pěkně uklidňující, pak se to znovu rozjede, včetně pěkně běsnících bicích a kláves. Dobré, ale z mého pohledu nic zásadního, stejně jako třeba Voyage 34. Titulní skladba je dlouhá space-rocková psychedelická jízda, hodně mi to připomíná Gong z jejich nejslavnějšího období, ale opravdu hodně. Stabilní rytmus, stejné riffy pořád dokola, chvíli klid, pak zase trochu šílení. Pěkné, ale nějak mě to úplně neuspokojuje.

Rychlá instrumentálka Not Beautiful Anymore se dost blíží těm novějším Porcupine Tree, moc pěkně zahrané, spousta energie. Po Synesthesii zatím nejlepší moment. Následuje další krátké hehe. Potom Small Fish, docela pěkná melancholická písnička. Burning Sky po zajímavém úvodu opět pokračuje směr Gong. Tentokrát je to ale lepší než u titulní skladby, tady na mě ta atmosféra působí mnohem víc. Skutečně pěkně vymyšlené, jako vždy výborná kytara a super bicí. Po pěti minutách se skladba začne znovu rozehrávat ke druhému nástupu a celé se to tak nějak opakuje, což bych asi mít nemusel. Fadeaway je dobrá uspávací píseň s perfektní kytarou, ale na tu délku možná zbytečně moc monotónní (i když to by zase nebyla tak uspávací, jak píšu).

Pěkné, pěkné, ale stejně nemám pocit, že by toto album bylo o tolik lepší než jeho předchůdce. Snad jedině ty bicí. Skladby jsou sice dobré a je to podáno tím krásným, melancholickým, pročištěným a vyleštěným floydovským stylem, ale téměř vždy mi tam "něco" chybí nebo přebývá a nepadám z toho na zadek jako u pozdějšího období. Takže zase 3/5, možná 3,5/5.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Up The Downstair
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree

---

Porcupine Tree / On The Sunday Of Life

Porkupýny - Onde sundej Olaf

On The Sunday Of Life je první album Porcupine Tree, nebo spíš první album Stevena Wilsona (když na něm nikdo jiný nehraje...), nebo spíš kompilace starších nahrávek Stevena Wilsona... Hned od počátku je snad jasné, že tohle není tak úplně normální a typická nahrávka Porcupine Tree, kterou bych doporučil někomu, kdo s touto skupinou začíná. Beru toto album spíš jako raritu pro fajnšmekry z mládí Stevena Wilsona. Nebudu ale stručný, protože mi On The Sunday Of Life připadá zajímavé, i když nepatří k mým nejoblíbenějším.

Music For The Head je moc pěkná relaxačně-náladová zvuková koláž na úvod. Tohoto bych mohl poslouchat i víc. Jupiter Island je první "píseň". Nečekaná prasárna s úchylným automatickým bubeníkem, něco mezi Zappou, Barrettem, space-rockem a elektronikou... zpěv je ještě takový nejistý a je to zbytečně dlouhé. Nemusel bych mít... Third Eye Surfer je zase pěkná psychedelická zvuková koláž (ty bicí hraje taky Wilson, jo?). Titulní skladba v navozování příjemné atmosféry zdárně pokračuje. Líbilo by se mi mít celou desku v tomhle stylu, byla by taková rajsky uklidňující. Trochu mi to připomíná hudbu tria Shrieve/Horvitz/Frisell. Začátek The Nostalgia Factory je ještě podobný, ale pak je přerušen něčím, co už mi připomíná pozdější věci Porcupine Tree a je mnohem lepší než zhulenina (c) Pepa Jupiter Island. Bohužel šmoulí (zde spíš pološmoulí) zpěv mě nerajcoval ani ve věku, kdy mě Šmoulové mohli oslovovat. Ve třetí minutě moc zajímavé sólo na klávesy. O kus dál pěkná basa. Hezky to graduje a pak to ještě chvíli doznívá. Pěkné.

Space Transmission je trochu strašidelná tříminutová ztráta času, totéž následující půlminutová stopa. Pak je tu další seriozněji působící věc, Radioactive Toy. Pomalé tempo, pěkné varhany, výborná kytara (i basa)... a tak je to tady pořád, celých deset minut. Moc se mi to líbí, pro mě jednoznačně nejlepší věc na albu. Nine Cats začínající akusticky je zase úplně z jiné jamky, ale taky výborná.

Hymn je další (podle mě) naprostá zbytečnost. Footprints začíná slibně, ale ty refrény a bubny mi tam nějak nesedí. Slabší odvar Nostalgia Factory... a zbytečně dlouhé. Nicméně pořád lepší než Linton Samuel Dawson, což je další prasárna a la Šmoulové. Neříkám, že základ té písničky je špatný, ale tak, jak je zaranžovaná, je pro mě smrtící. And The Swallows Dance Above The Sun je zase pro změnu skvělá temně atmosferická jízda s ujetým textem. Queen Quotes Crowley je až moc divná "věc", než abych o ní cokoli napsal.

No Luck With Rabbits jsou nějaké klávesy puštěné pozpátku. No dobrý, to nějak vydejchám. Begonia Seduction Scene má výbornej název. Je to lehce hackettovské a má to fakt výbornou atmosféru (něco jako 1, 3 a 4), takže líbí. This Long Silence je opět taková zvláštní ujetina, ale zjišťuji, že mi (c) Lothian v tuto chvíli celkem příjemná. It Will Rain For A Million Years obsahuje hádejte jaké zvuky? Ano, uhodli jste - hřmění a déšť - ale teda nic velkýho, ačkoli po pár tisíciletích už by mi to asi začalo trochu vadit. Jinak je to opět náladovka s pěknou kytarou a hypnotickejma bicíma (automat, hehe, ale decentní), to Wilson očividně umí.

Nekonečných 75 minut hudby i "hudby" skončilo. Pocity jsou rozporuplné. Část alba je zoufalá, ale většina je buď příjemně relaxační hudba, nebo slibné porcupinetreeovské (hehe) záblesky. Obzvláště Radioactive Toy, Nostalgia Factory, Nine Cats, And The Swallows Dance Above The Sun určitě stojí za poslech. Došel jsem k názoru, že ideální pro mě bude naprogramovat si skladby 1, 3-5, 8, 9, 13, 15-18 - zhruba 50 minut toho skutečně pěkného z On The Sunday Of Life.

3/5 - body strhávám za nesourodou rozháranost (ačkoli je vzhledem ke způsobu vzniku alba pochopitelná), příliš mnoho detekt... bicích automatů, a taky abych si šetřil body pro ta skutečně ZÁSADNÍ alba Porcupine Tree.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - On The Sunday Of Life
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree

---