oř - @ 28.03.2017 | #

Diovo best of je naprosto ideální produkt pro seznámení se se zpěvákovou sólovou dráhou. Nabízí totiž postačující vzorky z prvních pěti alb v podobě těch největších hitů.

První trojice, a hned nedostižné debutové album Holy Diver, lépe vybrat určitě nešlo. Rainbow in the Dark je neskutečně energická a Don't Talk to Strangers - to je Diův dokonale vystavěný rockový chrám, úplně žeru Appicovy mocné údery do bubnů. Další tři a na přetřes přijde deska Last in Line, opět silná ruka při výběru s (hard)rockovou definicí We Rock v čele. Tady jsou bicí ještě hromovější, tempo blahodárně ubíjející, a když k nebi letí chorus se slovy We Rock, je dokonáno. Svaté srdce je zastoupeno další trojkou. V úvodu je pohodovka Rock'n'Roll Children s dobovými klávesami a po ní démonická titulní píseň. Zařazena je pak i výborná Hide in the Rainbow z EP.

Poslední trojice skladeb už postupně uvadá, stejně jako Diova kariéra. Ten se už nikdy za vzdálenější horizont nepodívá a servíruje zcela standardní písničky na průměrných, či i zhola obyčejných deskách. Strange Highways je těžší než Sabbath samotní, Angry Machines nudí k uzoufání a Magica, která měla vrátit Dia zpátky do hry, se pachtí a potí, ale výrazně zabodovat nebo snad opětovně okouzlit už nedovede. O zbytku není zapotřebí se zmiňovat, je to protipól zpěvákových začátků, chybí nápady, energie, skladatelské invence i výraznější kytarový průvodce dějem.

85%

john l @ 28.03.2017 16:09:31 | #
Dio byl skvělý u Rainbow, dobrý u B.S., dokonce mnohem lepší než vychcíplený a věčně zfetovaný Ozzy. Na své dráze zazářil znovu jako kometa jen první dvojicí alb, pak nastal jeho pozvolný úpadek. Nevím jak koncertně, tam to bylo asi jiný pošušňáníčko, každopádně hlas měl mohutný a silný. Někde jsem četl že ho i Malmsteen chtěl zlanařit k sobě, nevím jak daleko došly námluvy, ale jak víme nic z toho.