Bill Pleška - @ 09.04.2011 | #

Pink Floyd je vlastně takový art-rockový pop, velmi okázalý art-rock pro masy. Hudba zaujatá svou vlastní uměleckostí, v níž občas zvítězí forma nad obsahem. Kdybychom z alba Dark Side of the Moon vypustili všechny ty přidané zvuky, bušení srdce, útržky rozhovorů, zvonění budíků a podobně, zůstal by nám sympatický, chytlavý bigbít, ale žádné velké art by se asi nekonalo. Nemohu se zbavit dojmu určité povrchnosti, předstírání větší hloubky, než tam doopravdy je. To ale nemíním nijak pejorativně, vlastně mi to totiž vůbec nevadí - jedná se o vynikající, bezvadnými nápady nabité dílo a plně si zaslouží pět hvězdiček. Jen takové superlativy jako "nejlepší hudba vůbec" by se podle mého názoru neměly používat vůbec, nejen v tomto případě.

hejkal @ 10.04.2011 11:10:55 | #
Keď sa nad tým zamyslím, vyrobiť existenciálnu drámu z dojenia, kedy hrozí jednak kopnutie, napichnutie na rohy, či zadlávenie, by vôbec art rocku neuškodilo. Taká Epitaph (hudba ako taká) od King Crimson by tým rozhodne neutrpela:

Origoš:

The wall on which the prophets wrote
Is cracking at the seams.
Upon the instruments of death
The sunlight brightly gleams.
When every man is torn apart
With nightmares and with dreams,
Will no one lay the laurel wreath
As silence drowns the screams.

Between the iron gates of fate,
The seeds of time were sown,
And watered by the deeds of those
Who know and who are known;
Knowledge is a deadly friend
When no one sets the rules.
The fate of all mankind I see
Is in the hands of fools.

Confusion will be my epitaph.
As I crawl a cracked and broken path
If we make it we can all sit back
And laugh.
But I fear tomorrow I‘ll be crying,
Yes I fear tomorrow I‘ll be crying.

A to isté v stajňovom prevedení:

The wall behind the milker milks
Is cracking at the seams.
Upon the instruments of udders
The sunlight hardly gleams.
When every cow is torn apart
With nightmares and with dreams,
Will no one lay the laurel wreath
As silence drowns the screams.

Between the iron gates of barn,
The seeds of time were sown,
And milked by the deeds of those
Who know and who are known;
A buffalo is a deadly friend
When no one sets the rules.
The fate of all milkmen I see
Is in the hands of fools.

Cow’s fusion will be my epitaph.
As I crawl stabbed on a broken path
If we make it we can all sit back
And laugh.
But I fear tomorrow I’ll be crying,
Yes I fear tomorrow I’ll be crying.