Bill Pleška - @ 09.04.2011 | #

Pink Floyd je vlastně takový art-rockový pop, velmi okázalý art-rock pro masy. Hudba zaujatá svou vlastní uměleckostí, v níž občas zvítězí forma nad obsahem. Kdybychom z alba Dark Side of the Moon vypustili všechny ty přidané zvuky, bušení srdce, útržky rozhovorů, zvonění budíků a podobně, zůstal by nám sympatický, chytlavý bigbít, ale žádné velké art by se asi nekonalo. Nemohu se zbavit dojmu určité povrchnosti, předstírání větší hloubky, než tam doopravdy je. To ale nemíním nijak pejorativně, vlastně mi to totiž vůbec nevadí - jedná se o vynikající, bezvadnými nápady nabité dílo a plně si zaslouží pět hvězdiček. Jen takové superlativy jako "nejlepší hudba vůbec" by se podle mého názoru neměly používat vůbec, nejen v tomto případě.

merhaut @ 10.04.2011 20:50:13 | #
Text si vychutnám u knížky. Mezi námi, většina i skvělých muzikantů není současně dobrými básníky, textaři...

Já čtu dost a dost, denně. U naprosté většiny (čest výjimkám) písňových textů i těch nejvěhlasnějších alb jsem jen kroutil hlavou na těmi banalitami a nesmysly.

U bigbítu beru zpěváka jako další hudební nástroj. O tom, co nám chtěl básník vlastně říci, si raději – než pitváním překladu – přečtu v nějakém rozhovoru s ním, kde to objasní běžnou mluvou...

Samozřejmě, že Dylan, Cohen, Simon s Garfunkelem, Gabriel, apod. vyžadují pro plný prožitek jiný přístup, u nich se texty klidně pročtu...