Wendy - @ 13.04.2007 | #

Jak já to slyším(vidím).Záměrně,s cílem předejít nedorozumění začínám touhle větičkou.TDSOTM je bezesporu dílem aristokratů art resp.prog rockové hudby.Tolik geniálních myšlenek,které se tehdy na tomto albu podařilo realizovat budete velmi těžko v jiném hudebním díle hledat.Jsem dokonce přesvědčen,že je nalézt jinde nejde.Z hlediska hystorického významu je to veličina bez konkurence.Kdo měl navíc možnost vidět buď krátký dokument uvedený před časem na ČT2 nebo viděl DVD,kde "pinkfloydi" popisují,jak co tvořili,zůstal jistě v němém úžasu stejně jako já,jak prosté to je,ovšem za podmínky,že máte ten nápad.Rozebírat hudbu nalézající se na nosiči už asi smysl némá.Vše bylo řečeno.Já se ovšem dopustím "harakiri".Mám za to,že to sice je přelomové album(nakonec i sami PF ho tak kontextu své tvorby vidí),ale absolutní favorit to v mých uších není.V uplynulých téměř pětatřiceti letech toto album do jisté míry deklasovala jeho jakási všudepřítomnost.Sekvence najdete totiž i pod každým laciným televizním dokumentem.A tak u mě došlo v podstatě k přeposlouchání.Zdálo by se,že u tak silného materiálu by to nemělo být ani možné,ale mě se tak skutečně stalo.Ironií osudu jsem investoval i do SACD ale nepřichází chuť k poslechu.PF jsou samozřejmě mojí srdeční záležitostí,ale nějak se raději vracím př.k Atom Heart Mother,Wish You Were Here nebo na úplný začátek či k "šílenému" Ummagumma.

Wenzl @ 14.04.2007 00:00:00 | #
pro Kubis .. Vážně to nechte bez komentáře.Ještě poznámku...výraz renomovaný kritik bych nepoužíval.Kritik je vlastně osel,který ničeho nedosáhl(hudba,film ap.) a proto nezbývá než kritizovat.S příchodem internetu je to ještě lehčí.Z tepla domova,pod nickem,nikým nepoznán šije s radostí do všeho a to s pocitem,že se něco vyřeší.Hudebníci přestanou hrát vůbec nobo změní styl,filmaři to tak y pověsí na hřebík a půjdou do továren no a kritik si najde jinou \"oběť\".Ohánět se čímkoliv co jsem kde vyčetl je na palici.Mluvil snad někdo s někým s floydů?Má někdo zaručenou informaci?Zajímavé je,že Waters se sólově snad ani nedá poslouchat.Gilmour myslím naopak v pohodě.Rovná se oba dohromady > výtečné výsledky.Společně totiž přicházela rovnováha mezi psychidelií a art rockem,mohu-li to takhle jednoduše popsat.Mimto není sporu o tom,že Gilmour je kytarový virtuos a mág.