Miloš Novák - @ 10.01.2014 | #

Na tomto albu zúročil J. Cocker vrchol svého nadání a já ho řadím v jeho diskografii jako č. 1.

Album začíná introdukcí, ale již skladba Honky tonk Women od Stones, to je jiná káva. Kapela jede na doraz a jak jinak při takovéto cover verzi. Introdukce a další věc - Sticks and stones, další velice vydařený cover. Cry me a river - sboristky a Joe, dá se říci, táhnou celou skladbu. Naprostá pecka. Bird on the wire od L. Cohena - neskutečný Cockerův zářez. Zpívá to stejně procítěně, jako L. Cohen, klavírek, sboristky a zpěv. Darda.

Str 2. (naslouchám z vinylu). Feelin' alright - album pokračuje opět ve zvýšeném tempu, ale udržuje si svůj standard. Superstar - nádherný zpěv Rita Coolidge, opět skladba, která albu velice sluší. Introdukce a Let's go get stoned - Další dílko J. Cockera (cover), opět potvrzuje, jak byl na albu skvělý.

Blue medley - Il'l drown in my own tears, další pomalejší skladba na albu, ale ty na tomto albu jsou doménou. Opět krása, neskutečné. When something is wrong with my baby, I've been loving you too long, introdukce a Girl from the north country, slyším B. Dylana, jako skladatele a zpěváka. Give peace a chance, dá se říci, jede se dál.

Introdukce a parádička od Beatles - She came in thru the bathroom window - parádní předělavka (i Beatles pochválili). Kapela je bez odpočinku a jedou stále na doraz. Space captain - naprostá řacha, beru jako č. 1 na albu. Musím se podívat na Woodstock, ale myslím, že to zpíval i tam. The letter - tak to je mazec. Dechová sekce ve vrcholné formě a Cockerův zpěv také. Jak se na závěr živého alba sluší, jeden z největších hitů J. Cockera - Delta lady.

Míval jsem vinyl, koupil jsem vinyl remaster 180 g. Hraje to výtečně. Můj názor, vrchol tvorby J. Cockera a proto 5 hvězd.

Petr Gratias @ 10.01.2014 21:46:44 | #
Zdravím Miloše Nováka....
Je moc dobře, žes sem tohle poněkud opomenuté dvoalbum zařadil. Je nádhernou vizitkou strhujícího emocionálního výkonu soul-rockového shoutera, který byl ve své kategorii v Albionu králem.....
Zajímavá je sestava Mad Dogs Englishmen, když se člověk podívá na jména členů téhle hudební party a muselo být mimořádným zážitkem vidět tuhle velikou kapelu s Joe Cockerem naživo!
Škoda, že se Cocker po své odvykací alkoholické kůře vrhl poněkud jiným směrem. Jeho výkon zůstal většinově pořád výtečný, ale příliš mnoho autorů, příliš mnoho producentů a našeptávačů ovlivňovalo jeho kariéru a tak další alba sice nejsou vyloženě špatná, ale umělecky a hlavně autorsky nevyrovnaná.
Cocker měl vždycky tendenci tvořit coververze, aneno dávat nový kabát zapomenutým starým songům. Škoda, že neměl stálý autorský tým a jeho hudební proměny šli od soulu, k rock and rollu, country, easy listening jazzu, funku, popu a téměř ke "kantiléně". Ovšem vždycky měl charisma a když začal zpívat, něco člověka vnitřně drsně pohladilo, jako kdyby měl místo dlaní smirkový papír.... Světová scéna zase podobnými interprety tolik nehýřila....
Na druhé straně chápu, že udržet tenhle hudební cirkus pohromadě bylo nad fyzické a psychické síly a tak vlastně měly věci asi svůj další logický vývoj.....
Díky a zdravím!