angus16 - @ 15.06.2016 | #

Projekt The Wall je víceméně Watersovo dílo. Zbytek kapely zde působí spíše jen jako doprovodná kapela. Samozřejmě i zde najdeme mnoho hudebních příspěvků například od Davida Gilmoura a jeho sólo v Comfortably Numb prý bylo vyhodnoceno jako nejlepší kytarové sólo všech dob. Ovšem nikdy jsem nemohl vystát a baštit to Rogerovo neustálé fňukání o tom jak vyrůstal bez otce. Tímto krmí své fanoušky už dlouhá léta. Nikdy jsem neupíral Rogerovi jeho tvůrčí nadání a talent a musím podotknout že je velmi silná osobnost, ale tím jak se zachoval k ostatním členům kapely a zejména k Rickovi mě velice odpudilo a proto ho nemám moc v lásce.
První část alba je snesitelnější než druhá část se kterou mám větší problém. Kromě kousků jako Vera, Comfortably Numb, Run Like Hell a The Trial si vždy říkám aby už to bylo za mnou. Také bych rád citoval pana Gratiase, "Opakování motivu Another Brick In The Wall je místy nesnesitelné". Zejména mě také dokáže dopálit to jak mnoho lidí slyšelo Another Brick In The Wall Part 2 a už vám vykládají jak milují Pink Floyd.
Pane bože to opravdu ne!!!
Ale abych jen nepomlouval tak musím říci, že album jsem velmi často poslouchal když mi nebylo hej a psychicky mě celkem dost pomáhalo. Album má určitě skvělou myšlenku a opravdu zde nemohu popřít Rogerovo talent. Film The Wall jsem viděl několikrát a musím říci že jako film to určitě bylo pro mě snesitelnější než samotné album.
Bohužel však nikdy nebudu patřit mezi jeho velké obdivovatele a The Wall pro mě nikdy nebude patřit mezi zásadní alba Pink Floyd. Taková Ummagumma nebo Atom Heart Mother jsou mi mnohem bližší. Z mého pohledu pouze průměr.

tykeww @ 15.06.2016 20:12:56 | #
Pro mě je The Wall pomyslná špička Watersovy cesty skrz Pink Floyd, konec vývoje, kdy nám autor řekl přesně to, co chtěl, k tomu s drobným dovětkem v podobě The Final Cut. Podle mě je The Wall mistrovské dílo, i když musím přiznat, že jsem ho docenil až po zhlédnutí filmu. Pak jsem se alba opravdu nemohl nějaký čas nabažit.
Jasně, spoustu lidí má problém s tím, že už to nejsou Pink Floyd, ale spíš sólový Roger Waters. Každopádně si myslím, že to Waters byl už dlouhou dobu hlavním tvůrčím mozkem skupiny a takový konec byl v jistém smyslu přímo logický. Ani jedno z floydovských alb bez Rogera Waterse mě ani zdaleka neoslovilo tolik jako ty do The Wall včetně. A i když mám (hlavně coby kytarista) rád i sólovky Davida Gilmoura, pořád dávám přednost hlavně Watersově Amused To Death.
Ale vždycky si rád u svých oblíbených desek přečtu i nějaké ne tak nadšené názory :)