Pegas - @ 03.11.2016 | #

Recenze je z roku 2005
----------
Myslím si, že Steve Howe nemohl pro své nejnovější album zvolit vhodnější název než právě Spectrum. V patnácti instrumentálních skladbách totiž pokrývá opravdu širokou škálu stylů a opět dokazuje, že je skutečným mistrem kytary (ať už akustické nebo převládající elektrické). K jeho osobě snad nemá cenu nic dodávat, takže přejdu přímo k věci.
Jestliže obvykle instrumentální nahrávky neposloucháte, doporučuji alespoň jednou udělat výjimku a dát této šanci. V podstatě jde o písničkovou desku, absence zpěvu ani v nejmenším nevadí a věřím, že (stejně jako já) se často přistihnete, jak si podupáváte do rytmu nebo v duchu pobrukujete jednu z mnoha přítomných melodií. Rychlé, poklidné, veselé i melancholické skladby se pohybují na pomezí rocku a jazzu s příměsí country i klasiky, Howe se doslova mazlí se strunami s lehkostí a jistotou, jak to umí pouze on, pod ním šlape spolehlivá rytmika Tony Levin/Dylan Howe a sem tam doplňují klávesy Oliver Wakeman a Stevův druhý syn Virgil. Přes veškerou pestrost k sobě vše přirozeně pasuje, ta hodinka uplyne jako voda a zanechá samé příjemné pocity. Pro fanoušky je Spectrum povinnost, kytaristům může bezesporu posloužit jako bohatý inspirační zdroj, ale je lehce stravitelná i pro posluchače, kteří chtějí prostě na chvíli vydechnout a jenom si užívat.

Jarda P @ 04.11.2016 06:22:42 | #
Steve Howe je jením z kytaristů, jehož sólové instrumentální desky se poslouchají jedním dechem. Z čistě instrumentálních bych ještě vyzdvihl Quantum Guitars, to je taky hodina radosti poslouchat.