EasyRocker - @ 12.05.2016 | #

K deskám Fishe mám až intimně hřejivý vztah a jeho původní chlebodárce jsem upřímně po jeho odchodu s výjimkou první desky se S. Hogarthem už moc nesledoval. V podstatě každé jeho dílo pro mě bylo osobním prožitkem na druhou, vrcholy ale určitě bude debut Vigil..., právě Raingods... a Fellini Days. Nepochybně patří k mým nejoblíbenějším umělcům vůbec.

Nádherný romantický klavírní úvod, křehký motiv, známý i z dalších Fishových děl, je počátku, ale i v závěru úvodní šestiminutovky Tumbledown - pak se ale rozjede pořádný rockový odvaz odpálené zkreslené kytary, jiskřících kláves a úderných bicích. Fish neomylně diktuje nápadné sekané tempo, přechod do dramatického, ale zde ještě nijak vypjatého refrénu je krásný a chladivý. Už zde řádí samply a elektronické vstupy, které dávají deskám tohoto mistra dějovost a napětí. Mission Statement - intenzívní souboj rockových kytar, v celé skladbě řádících varhan jako na prahu sedmdesátek a drsné elektroniky - teprve Fish sem přináší trochu melodie, pocitů a melancholie, jak je u něj zvykem, vkusně jsou tu zapojeny i akustické kytary. Jinak jde ale znova v první řadě o gruntovní rock! Krásné, uměřené akustiky a umírněný, ale přesto emocionálně strhující Fish, a je u naprostá nádhera Incomplete - v těchhle vypjatých, dramatických písních je Mistr jako doma, a výborně se tu uplatňuje v doprovodech hostující Elisabeth Antwi. Nádherná práce strun, vanoucí až latinským nádechem, absolutní atmosféričnost. Křehké kytarové tóny, jemné bicí a elektronické dotyky - další krásně civilní kousek Tilted Cross. I tady je vidět, že Fish dokáže hýbat emocemi a náladami, aniž svůj hlas nějak výrazně posouvá do stratosfér, nádherně jsou tu zapojeny hostující housle Davey Crichtona. Faith Healer je rázné probuzení po postmoderní civilizace - drsný a temný riff, výrazný elektronický odér, znepokojivá nálada, drsný projev Fishe a různě ústrojně zapojené zvuky, mohutné údery bicích a perkuse, zběsile deformované housle a varhany - ze všeho čiší ohromné napětí. Tohle bych v negativním rozpoložení na poslech rozhodně nedoporučil - apokalypsa až do náhle utnutého závěru. Začátek Rites of Passage je jako z jiné planety - jen velmi jemné doteky kláves, elektroniky a perkusí, příjemný, civilní Fish. Postupně se krásně zapojují jemné tahy klávesových štětců a hlavně housle, které zde opět hrají zásadní roli. Oproti předchůdci otočení nálady o 180 stupňů, jen to ale dokazuje, s jakým ohromným potenciálem a rozsahem Fish pracuje, nemluvě o jeho vřelém a nádherném projevu v téhle věci, vrcholící čistě elektronicky-ambientním závěrem, jako by sem přišel Brian Eno z projektů v 70. letech. 8 minut očistné krásy, nepopsatelné! A máme tady šestidílnou závěrečnou mistrovskou suitu Plague of Ghosts, dohromady zaujímající skoro 25 minut. Old Haunts má klidnou náladu a opět zřetelný atmosféricko-ambientní náladu, navazující na závěr předchozího klenotu. Digging Deep se od ní odpíchne a máme tady tvrdý elektronický kus, je ale vidět, že si tu osazenstvo vyhrálo s každým detailem - zapojené hlasové vstupy, pak melodická stěna kláves a hlavně Fishova hlasu, kteří do toho postmoderního stroje vnáší postupně vřelost a lidskost. Chocolate Frogs - hlasy vokalistů (celkem jsou tu čtyři), elektronika jen lehce na pozadí, pak naléhavý Fish, postupný růst a přechod do Waving at Stars - elektronika ruku v ruce se stále rostoucím Fishem, nádherná melodie, to vše nezadržitelně směřuje k úplnému vrcholu tohoto grandiózního díla - Raingod´s Dancing. Nejdříve to vypadá s klavírem na zpomalení a zklidnění, ale temně dramatická nálada hrozí výbuchem všech emocí v refrénu, jednomu z nejlepších, který jsem v rocku vůbec slyšel. Tohle je Fishův pomník a majstrštyk, kdy emoce vystřelují snad až do oblak, je tu drsné kytarové sólo a Fish přesně tak, jak ho chci slyšet - až do odeznění. Jemný, už smířený klavír a Fish uvozují závěrečnou kapitolu Make It Happen. Opravdu krásná melodie, která už klidně a vřele uzavírá celou suitu po předchozím emočním výbuchu, opět s pěkně zapojenými hlasy dalších vokalistů. Závěr zcela v duchu tohoto mimořádného umělce, při němž už jen ohromeně zírám.

Tahle hudební perla mě doslova pohltila už po prvním poslechu a od té doby při každém dalším poslechu jen vydává svá další zákoutí krásy a melancholie. Solidní rock, elektronika, ale i jemná zákoutí jako oázy míru a klidu, to vše tady na ploše 55 minut najdeme, vše zpracované bezchybně zkušenou sestavou a výborně produkováno. Pro mě nejlepší album roku 1999. Za pět, Mistře!

Brano @ 13.05.2016 09:09:59 | #
Majstrovsky a profesionálne napísaná recenzia,ktorá by mohla vyjsť v hociktorom hudobnom časopise,alebo v kultúrnej rubrike ľubovolného denníka/týždenníka.Tiež súhlasím aj s tromi vrcholmi Fishovej tvorby-Vigil+Raingods+Fellini Days...a ešte by som pridal aj Sunsets On Empire (ak náhodou nepoznáš,skús vypočuť),na ktorej sa autorsky podielal aj Steven Wilson.Táto recenzia ma veľmi potešila,veľká vďaka za ňu! Fish na hrad!!!