john l - @ 13.06.2017 | #

Rčení o jablku padajícím nedaleko od stromu, sedí na osobu Simona Collinse jako pr... na hrnec. Project Sound of Contact zaznamel v roce 2013 docela slušný ohlas a přinesl mezi progresivní sofílie zase něco nového. Všechno kolem tohoto bandu zavání vesmírnou odyseou. Název kapely, název alba, obal a textová stránka, kompletní nahrávka se inspiruje tam někde nahoře.

Hudebně jde o klasický neoprog, vlastně nee, vysoce originální neoprog. Stylové kotrmelce tu nepotkáte, zvuk je pevný, místy trochu vycizelovaný a příjemně chladivý, koncept zajímavý a fascinující. Není lehké v nahrávce vypíchnout stěžejní místa, jelikož se na vás ze všech stran tlačí přívaly jadrné a čerstvé melodiky. Album se vámi snaží prostoupit plynulým, velmi muzikálním proudem. Tady nenajdete ostré hrany, přehnané dynamické pády, ani žádné odbočky.

Collinsův, otci podobný vokál, k takové hudbě pěkně padne a vzdálenostně odtažitou atmosféru ještě umocňuje.

Jde o futuristicky moderní album, které se vám s každým novým poslechem pěkně poodhalí a dá vzpomenout na zlaté časy Genesis z kraje sedmdesátých let. Povedená záležitost!

horyna @ 02.02.2019 13:13:13 | #
Začátek byl krapet mlhavý, ale před půlí se to zlomilo a okolo 07. Beyond Illumination Feat. Hannah Stobart - je to to pravé chrochtadlo.
Kde je kapele dnes konec? Myslím že "druhý muž" Dave Kerzner vydává schopné sólovky, možná i podobné na Sound of C.