horyna - @ 15.09.2018 | #

Quella Vecchia Locanda podruhé a za mne tentokrát krátce a stroze. Deska Il Tempo Della Gioia navazuje přesně tam, kde končí skvělý, o dva roky starší nedostižný debut. Žádných výrazných změn se posluchač obávat nemusí. Jednotlivé kompozice jsou vypilovanější, stavebně úhlednější a progresivně pestřejší. To všechno se děje na úkor menší autenticity, ale v míře opravdu zanedbatelné. Mám pocit, že tentokrát kapela přiřkla sólovým houslím malinko menší úlohu, přestože taková A Forma Di tíhne ke klasice tíhne opravdu silně a na albu působí osvěžujícím dojmem. Ostatní písně se pohybují v art rockových intencích stejně sveřepě, jako kterákoliv jiná italská nahrávka té doby. Takže tu máme opět rozbujelé, košatě vystavěné (mírně najazzlé) kompozice s vytříbeným smyslem pro melodiku a s přidaným houslovým doprovodem (i geniálním klarinetovým sólem v Un Giorno, un Amico), to vše v balení a originálním střihu Quella...

Známka je nad slunce jasná, za kvalitu a originalitu jasná pětice.

Snake @ 15.09.2018 16:46:56 | #
Od mého pokusu o recenzi (2013) uběhla spousta času, mezitím jsem stačil naposlouchat celou řadu dalších italskejch alb a tak mohu porovnávat - jen málokterá kapela té doby používala housle jako sólový nástroj (ještě tak P.F.M, ale žádnou jinou si v tomhle okamžiku nevybavím) a dokázala tak nenuceně naroubovat klasickou hudbu s jazzem. Žádná "orchestrula disharmonika", ale unikátní album a jedno z těch "zásadních". Pochopitelně v subžánru rock progressivo italiano...

Hajnej, s tvým hodnocením "zcela vyjímečně" :) souhlasím a děkuju za připomenutí a recenzi.