Balů - @ 08.02.2018 | #

V poslední době mám velmi silnou sedmdesátkovou nostalgii.
A k té u mne neodmyslitelně patří Doors a tato, pro mne iniciační deska.

Někdy v roce 1971 jsem navštívil audiovizuální pořad Pět křížků, v pražském
Divadle Hudby.
Těch pět křížků patřilo pěti členům klubu 27 ( znalci vědí).

Nejvíce mne oslovily hudební ukázky Canned Heat a DOORS.

A protože jako zdroj byla uvedena tato deska 13, tak jsem ji sháněl po známých,
až mi ji spolužák půjčil. Užíval jsem si ji asi dva týdny a byl jsem z ní úplně
v oblacích.
Light my fire je zrovna tak úžasná jako třeba Stairways to heaven.
Ty varhany jsem měl stále v hlavě.

Album je skvěle sestavené a poslouchá se jak řadovka ( ty jsem v té době ještě neznal).
Nejsou zde pouze věci z L.A. Woman.
Tu sestavu písní mám moc rád dodnes, dnes už včetně i těch řadovek.

A tak na počátku sedmdesátek mi k CCR přibyla další americká láska.

bullb @ 13.02.2018 08:06:14 | #
Túto výberovku nepoznám. Od Doors najradšej som počúval dvojalbum Weird scenes inside gold mine. Moja poznámka: Doors utrpeli prílišnou publicitou, ktorá prerástla do kultu. Trochu analógia so Sex Pistols (aj keď produkcia Pistols sa len z diaľky približuje k hudbe).
Doors mali s Morrisonom len trápenie. Paradoxne práve on spôsobil kult Doors. Už ma ich hudba neláka.