pinkman - @ 14.11.2018 | #

Všichni čtyři členové kapely Mr. Big patří k absolutní hráčské světové špičce. Nedávno jsem si pouštěl jejich desku What if a potvrdil tak, že jde o nahrávku, která si dokáže udržet vysokou kvalitu  a stále patří k tomu nejlepšímu, co v hardrockové muzice vyšlo. Kapela se jejím prostřednictvím vrátila v původním složení s kytaristou Paulem Gilbertem, který po epizodě s bývalým kytaristou Poison Richiem Kotzenem opět v roce 2009 posílil řady kapely.

Deska navazuje jak na poslední počin s Gilbertem Hey Man z roku 1995, tak na dvě věci právě s Ritchie Kotzenem. Je tu plno riffů, kterým Gilbert dokáže roztáhnout křídla a společně s jeho propracovanými sóly nepřestává udivovat konkurenci. A zpěvák Eric Martin má jeden z charakterově nejdokonalejších hlasů v rockové hudbě.

S albem What If dostanou všichni příznivci fachmansky zahrané hardrockové hudby přesně to, co žádají. Ten kdo je měl rád před lety, bude s tímto materiálem spokojený i dnes. Eric Martin je tradičně díky svému bluesově nakřáplému hlasu rozpoznatelný od prvních momentů, stejně jako instrumentální schopnosti pánů Sheehana a Torpeye.

Hudebně nikdy nebylo Mr. Big co vytknout. Každý tón sedí naprosto přesně. Je tu řada vynikajících skladeb. Úvodní šleha Undertow, nátlaková American Beauty, procítěné Stranger In My Life a All The Way Up. Ukrutně silné kytarové mašinérie Nobody Left To Blame a I Won't Get In My Way - vrcholy alba, kvapík Still Ain't Enough For Me. Obligátní parádička s Gilbertovými vyhrávkami I Get The Feeling v závěru a skvělý bonus Kill Me With A Kiss s dalšími citacemi virtuóza Gilberta.

Abychom to shrnuli. Komu se líbí ostatní desky této kapely a nejen To Be With You, Wild World nebo koneckonců Nothing But Love a Just Take My Heart, ten rozhodně zklamaný nebude. Ani já nejsem. Tohle album si soustředěný poslech zaslouží, ale i jako kulisa funguje výborně. A co se týče hodnocení. Ani ve snu mě nenapadá jiná známka než ta nejvyšší.

Momentální TOP skladba: Undertow

horyna @ 14.11.2018 09:00:41 | #
Pinkman vřelé díky za tvoji recenzi. Netuším, jestli jsem tě k ní nabudil mým novým oknem o glam rocku (samozřejmě - Mr. Big nikdy podobný styl nehráli, ale patřili k té době nejen svými účesi na startu kariéry), nebo jde o náhodu, ale i tak jsem rád, že se tu občas ještě najde někdo, kdo netrčí oběma nohama jenom v tom zatraceném progu:-)

Až na debut(ten znám také) vlastním jejich kompletní discografii a je nad slunce jasné, že dlouhodobě patří právě Mr. Big mezi čelní představitele sofistikované větve hard-rockové hudby.

Na prvních deskách je víc hitů, ty další mě zas přijdou vyrovnanější a variabilnější. Mám rád i Kotzenovo období, obě desky (těžko jsem naháněl Actual Size).

Tebou uváděná What if je z nové éry pana velikého ta jasně nejlepší. Spousta silných songů, jaké na následovníkovi The Storie chybí. Ale i novinka se hodně povedla, jen chce víc místa na dozrání. na What if je špatná jen jediná věc a tou je zvuk, lépe řečeno konečný mastering. Ten si tentokrát chlapci moc nepohlídali.

Taky se mě na nich líbí, že každou z desek produkoval někdo jiný, tuto Bonamassův brácha Kevin Shirley.

No a Undertow to je pecka jako hrom! Tu když člověk vosolí a v žilách má hard-rock jako jeden z krevních elementů, musí padnout na kolena. Té energie v ní.