Landberk - One Man Tells Another (1994)
Reakce na recenzi:

Dokonalá spojnice mezi "starou" produkcí kapely na prvních dvou deskách a Indian Summer.
Původní produkce ovlivněná King Krimson a VDGG je tu pomalu míchána se současnou rockovou scénou a postupy té doby - já tam nejvíce slyším třeba takové U2.
Takže v některých skladbách je stále slyšet ta severská melancholie s mellotronem a dlouhými pomalými plochami (Mirror Man či Valentinsong), v dalších jsou zakomponovány do melodických rockových songů pro ozvláštnění hlučné zvuky zbustrované kytary a samplů. Třeba takový úvod Kontiki mě trochu vyděsil - lekl jsem se, zda jsem nepřepnul na Korn či Clawfinger.
Zdá se mi, že se od hutněji a prog rockověji znějících krajanů, se kterými jsou často spojováni - Anglagard a Anekdoten, poněkud oddělili a vydali se svou vlastní cestou - větším důrazem na melodii a vstřebáváním kapánek odlišných vlivů.
Každopádně je to však výborná a barevná deska s úžasným zvukem a aranžemi dotaženými k dokonalosti.
P.S. : je třeba ocenit prazvláštní obal, kde čáp před odletem k další rodince v očekávání poskytuje novorozenci "rauchen pauzu". :-)
Mayak @ 04.09.2017 15:36:30 | #
Vystihol si podstatu tohoto albumu, ktorý je pozitívnym hybridom tradičnej, temnej a melancholickej zložky KC-éry v hudbe štyroch kultových švédskych kapiel v tomto prípade spojených s rockovou scénou skupín typu U2, samozrejme aj zásluhou farby hlasu a celkovému vokálnemu prejavu Patricka Helje-ho.
Skvelá hudba, skvelý album. Kapela, ktorá vtiskla výraznú stopu do "dejín progresívneho rocku" (spolu s Anglagard, Anekdoten a Sinkadus) aj keď o nej nevie ani mnoho ... pravoverných progrockerov.
Stále je to HUDBA, ktorá ma dokáže osloviť podstatne viac, ako vyše 90% aj súčasného progu ...