jirka 7200 - @ 31.08.2017 | #

Nahé břicho těhotné ženy na poslední desce Landberk nás vybízí k představám, co se asi uvnitř obalu skrývá za hudební dítko. Jeden z rodičů, bubeník Andreas Dahlback byl nahrazen Jonasem Lindholmem, jinak vše zůstává při starém.

Hudebně je produkce Landberk někde o dost jinde, než první deska(y) ve dvojjazyčném vydání. Nálada se o dost projasnila, určitý melancholický opar však zůstal. Nejsem si jist, zda to nazvat ještě prog rockem.

Také vliv švédské lidové kultury ustoupil do pozadí. Zůstaly melodické rockové písničky v pomalém až středním tempu trochu ve stylu U2, které jsou v mixéru našlehány na jemno s rozostřenými kytarami post rockových akvizic a letmým prohrabováním strun jak u ambientních hrdinů.

Kupodivu, ač by mě tyto ingredience samotné moc nechutnaly, tak tento koktejl překvapivě kyselej není. Příjemně uvolněná pohodová rocková muzika k odpočinku ducha i mysli. Všechny songy balancují umně na hranici mezi rockem a popem, ale ani jednou necítím, že by ji někdy překročily pro mne nežádoucím směrem.

Musím vypíchnout důmyslně vystavěné a zadumané All around me a Why Do I Still Sleep, rovněž tak kvalitní zvuk a citlivě propracované aranže, rnebo také vkusné zapojení hostujících hudebníků na cello či saxofon.

Po této desce se nad kapelou zavírá voda a ačkoliv neohlásila nikdy ukončení činnosti, k natočení dalších nahrávek nikdy nedošlo.

jirka 7200 @ 31.08.2017 16:56:42 | #
Tak s tím výrokem o nejlepším albu U2 bych mohl souhlasit, protože jejich tvorba mne nijak zvlášť neoslovuje - zajímavej úhel pohledu :-))

A jako vždy - skvělé doplňující info od místního prog rock guru a encyklopedisty Mayaka - díky :-) !!