Tomáš Rojt - @ 19.08.2015 | #

Třikrát se YES sešli k nahrávání nového alba bez Jona Andersona v sestavě Howe,Squire,Downes a White a pokaždé byl u toho jiný zpěvák. Ten poslední, Jon Davison je bezesporu kvalitní vokalista a pro mnohé téměř k nerozpoznání s Andersonem. Velmi příjemné překvapení a to nejen co se týká vokálního projevu, ale i skladatelského vkladu. Problémem alba je však jeho nevyrovnanost. Hned úvodní skladba vás nadchne a zavede někam do 2. poloviny 70. Let, je tu vše, co jste na YES obdivovali: pestré rejstříky kláves, typické kytarové vyhrávky, krásné vokály, principál SQUIRE se svou typickou hrou na baskytaru i doprovodným vokálem a nepochybně typické mezihry, tentokrát s výrazným rytmickým vkladem. Nechybí ani typická balada To Ascend za doprovodu akustické kytary a další svou typicky košatou stavbou skladba Light of the ages. Ostatní skladby však jsou jakoby bez šťávy a tam kde byste čekali vygradování skladby přichází jen bezradnost a povinné natahování stopáže. Není to rozhodně hudba na první poslech a i po několika posleších máte co nacházet, ale není toho tolik, jako kdysi. Propadák tohle album není, ale do historie YES se zapíše jen jako průměrné album.

Tomáš Rojt @ 01.01.2016 07:05:14 | #
To sedí, zvuk opravdu patří k největším slabinám tohoto alba a pořádně ho shodil. Nerozumím tomu, že si ho tak zkušení muzikanti nedokázali pohlídat. Mně osobně se líbila alba z období 1971 - 1977 , Drama z roku 1980 , 90125 z roku 1983 a potom všechna s Trevorem Rabinem.