horyna - @ 16.03.2018 | #

Tak přesně takhle by mělo znít moderní progresivní album. Jde o desku, kterou není tak snadné zaškatulkovat a vlastně to není ani potřeba. Gallahad se už několikrát dokázali vymanit ze stylové okleštěnosti a svými pracemi dostatečně rozčeřit britskou progresivní vodu.

Rok 2012 kdy album Battle Scars vychází není pro kapelu příliš radostný. Jen o pár měsíců dříve umírá baskytarista Neil Pepper na rakovinu. Nahrávací sekvence k tomuto i následujícímu počinu Beyond The Realms Of Euphoria vydanému vzápětí stejného roku ještě se sebezapřením odehraje, avšak ve věku 44 let odchází z tohoto světa.

Tíživě neradostná atmosféra doprovázející ono nahrávání se kupodivu v hudbě Galahad příliš neprojevuje. Deska kráčí zcela vzpřímeně ve stopách svého předchůdce, famózního, o pět let dříve narozeného Empires Never Last.

Galahd nemají v popisu práce přehnanou kreativitu ani netouží přehrát tuny not od východu na západ. A přeci jsou jedineční. Jejich pojetí je zajímavé svým hrdým přístupem a svěžestí. Dokáží zábavně spojit tvrdost s melodikou. Nekonvenčními, elektronicky neučesanými přelivy vyzdobí svoje kompozice jako dítě vánoční stromeček. Nemusí to vypadat perfektně, ale funkčnost to plní naprosto přesně. Z písní čiší teplo i chlad, smutek i radost. Řada klávesových ornamentů vychází velice libozvučně, melodie nezní prvoplánovitě a vokál Stuarta Nicholsona nese pečeť jedinečnosti. Neznám nikoho, kdo by se mu způsobem frázování a barevnou škálou podobal. Hudba Galahad působí jako majestátní zahrada prorostlá silnými riffy a působivými melodiemi.


Galahad podobně jako sousedé Pendragon nastolují cestu moderny, v níž rozšířili svůj zvukový arzenál o nové možnosti. Jejich výraz je temný a přec jasný jako roztažené perutě bílé holubice.

john l @ 17.03.2018 16:14:05 | #
Ani k nové desce jsem se zatím nedostal. Muziky je tolik, takže pěkně popořadě. Automaticky předpokládám že bude přinejmenším stejně kvalitní jako Battle Scars.
Na Galahad se mě líbí jejich nekonvenčnost, neberou se přehnaně vážně a dokáží pořádně promíchat styly. Alespoň v rámci prog škatule rozhodně.
Ty jejich začátky za moc nestojí, ale postupně se dokázali vypracovat a až vedle sebe postavím Seas of Change a novou Arenu, bude jasný kdo je král ostrovního progu.