Paradox - @ 16.01.2015 | #

Po přečtení několika recenzí tady mi to nedalo a udělal jsem si také profil, abych mohl také zareagovat na tohle nové album Pink Floyd. Předem upozorňuji, že to bude psát člověk, který tuhle kapelu miluje už hroznou řadu let. Člověk, pro kterého je skupina Pink Floyd absolutní jedničkou a top v moderní hudbě, takže mě můžete osočovat ze zaslepenosti a já nevím z čeho ještě. To jen tak na úvod.
Jak začít s hodnocením alba Pink Floyd - The Endless River? Nejlepší asi bude, když začnu tím, co jsem psal na svůj profil na Fb hned poté, co se mi tohle album dostalo poprvé do ruky a do uší a tak sem nejdřív zkopíruji mé první dojmy. Tady jsou:
13.listopad 2014 "Tak jsem se v úterý stal šťastným majitelem nového alba Pink Floyd - The Endless River. Dokonce speciální edice i s DVD. Koupil jsem si ho cestou na loď v Ústí v Bontonlandu a původně jsem si ho chtěl poprvé pustit až na lodi jen do sluchátek ale prostě to nešlo. Na první pumpě už šlo v autě do přehrávače a celých dlouhých 850 km mi hrálo stále dokola. Slyšel jsem ho asi 9 krát. Pánové a dámy, tohle album je to NEJFLOYDOVŠTĚJŠÍ album od doby rozchodu s Rogerem Watersem! Tohle je srdcervoucí album a jestli někdy někdo pochyboval o tom, jestli si tihle 3 mušketýři právem zasloužili nést dál jméno Pink Floyd, tak i ti největší nedůvěřivci po poslechu tohoto alba musí jen smeknout a uznat, že jméno Pink Floyd si právem zasloužili. Konečně zase album, které nevzniklo s touhou dobít žebříčky hitparád. Tohle je zase klasické a typické album PINK FLOYD. Album, které se nejlépe poslouchá po tmě se zavřenýma očima. Myslím, že srdce každého Floyďáka zaplesá při skladbách jako SUM, SKINS, ANSUNG, ANISINA, ALLONS-Y, AUTUMN 68, EYES TO PEARLS a dalších. Na tomhle albu není prakticky žádná horší věc a Když jsem si ho dal po příjezdu na loď poprvé do sluchátek, prožíval jsem nádherné pocity jako třeba, když jsem takhle slyšel poprvé alba Atom Heart Mother, Meddle, The Dark Side, Ummaguma atd.Tohle album mě osobně dojímá a přivádí až k slzám. Když tam slyším Rickův hlas. Marně přemýšlím, jestli jsem někdy na jednom albu slyšel tolik žalu a hořkosti. Je to to úplně poslední album Pink Floyd, jak ohlásil David a svým způsobem s ním souhlasím. Krásněji se Floydi ani rozloučit nemohli a kdyby ještě někdy nějaké album vytvořili, defakto by tím popřeli vše co do tohoto alba vložili. Přes to, že je tam zpěvu úplné minimum, přesto tímhle albem řekli mnohem více než alby předchozími. Každému Floyďákovi tohle album opravdu vřele doporučuji. Fakt je to parádní kousek made in Pink Floyd! Album vytvořené pro ty opravdové Floydovské fanoušky, kteří milují jejich hudbu v každém období. Ne pro žebříčky hitparád. Jsem šťastný, že ho mám a zvažuji i koupi klasické gramodesky. Tohle je nádherná tečka za kapelou Pink Floyd. Za kapelou mého srdce. Poslední a nádherný střípek do té nádherné a barevné mozaiky jménem Pink Floyd. Tohle album má srdce. Myslím, že jestli ho Rick Wright tam nahoře slyší, že musí být šťastný a spokojený. Jsem přesvědčený, že Floyďáci tohle album budou držet hodně dlouho na nejvyšších příčkách v prodejnosti alb.A zcela právem. Floydi tady odvedli opravdu kus skvělé práce a jak už to u nich bývá, tak jak po hudební, tak po zvukové stránce. Navíc povolili uzdu fantazii a hráli si s hudbou místo toho, aby tvořili rádiové hity, což jim bylo vždycky vlastní v dobách jejich nejkrásnějších alb. Jsem šťastný, že to album poslední je takové. Tohle je opravdu album Pink Floyd se vším všudy. Pánové, díky moc!!!"
To byla tedy mé první dojmy z alba. O to více mě tu překvapily reakce některých lidí. Hlavně reakce Gunslinger- (Prvých desať skladieb je nič. Je to hudba otravná, tiahne sa ako smrad, je to absurdne nevýrazné, akustické gitary znejú tak komerčne, že sa mi s toho dvíha žalúdok. Všetko je tak tiché, tak únavné, že poriadne ani nevnímam hudobné nástroje)
Tohle napíše člověk, který se současně přizná, že Floydy vlastně nikdy nemusel. Co to je prosím vás za názor? To je to samé, jako kdybych já chtěl hodnotit poslední album Pepíka Zímy. Pokud něco neposlouchám a nic mi to neříká logicky mě napadne, že můj názor asi nebude irelevantní a tak raději žádný nenapíšu.
Alienshore - (Myslím si osobne, že strata súdnosti niektorých ešte stále žijúcich rockových legiend nemá konca kraja. Hodnotiť tento béčkový výtvor pozitívne mi pripadá minimálne pritiahnuté za vlasy. Z môjho pohľadu sa jedná o vykrádanie najhrubšieho zrna a každý poslucháč Pink Floyd veľmi dobre vie, že s kvalitou albumov ako Animals, Wish You Were Here či Dark Side Of The Moon sa toto nemôže rovnať ani náhodou.)
Teď mi dovolte napsat cosi na obhajobu tohoto alba. Kdyby se oba výše zmínění více o album zajímali, věděli by z toho, co David avizoval dávno před tím, než album vyšlo, že: 1) Album vychází z toho, co zbylo z nahrávání alba The Division Bell, aby tam byl maximálně součástí zesnulí Richard Wright. 2) Album je věnované zesnulému Rychardu Wrightovi. 3) Album bude Ambientně laděné. Tyhle a další věci zveřejnil David ještě před tím, než album vyšlo, takže pokud si ho oba výše zmínění koupili a cítí se být oklamáni, mohou si za to jen sami.
Svým způsobem je mi jich líto, protože nedokáží posoudit tu skutečnou krásu tohoto alba. Hudba je pro ně jen povrchní záležitost. jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tohle album je tak nádherné, že mě doslova několikrát tekly slzy a nestydím se za to. Tohle album má nádhernou hloubku a jak říkám, je to to nejkrásnější album od rozchodu s Rogerem. Tohle je pietní album za Ricka. Tohle je rozlučkové album s fanoušky Pink Floyd s tak nádhernými momenty, které mě přenesou až do dob psychadelie. Ve skladbě Autumn 68 jsem rázem ve skladbě "A Saucerful Of Secrets" Ve skladbě Allons -Y slyším Another brick in The Wall. Tohle album je velice promyšlené a je opět nádherně ucelené. Tohle je nádherné a dojemné rozloučení Pink Floyd se svými fanoušky. A pokud si někdo neumí tuhle nádhernou hudbu vychutnat a doslova jí propadnout a hodnotí tohle album jako album směsi písniček, tak je mi toho člověka opravdu líto, protože se okrádá o nádherný hudební prožitek, který tohle album opravdu dává. Z tohoto alba doslova tečou potoky slz. A jestli tohle album chce někdo porovnávat s alby The Dark, Wish, atd, tak je naivní blázen. Jak lze porovnávat album vzniklé v době, kdy kapela byla 4.člená a doslova přetékala nápady a doslova chtěla dobít celý svět s albem, které udělali defakto 2 poslední členové a věnovali ho zemřelému kolegovi. Copak to opravdu ty dva výše jmenovaní nechápou? Já věděl, když jsem si to album kupoval, že se mi bude líbit ale říkám vám tu zcela otevřeně. Tohle album mě chytlo neuvěřitelným způsobem za srdce. Ale chápu, že ne každý musí v tomto albu najít to pravé kouzlo, které tam je. Pak mě ještě dost překvapila tady pře ohledně autorství Waters- Gilmour. Nevím jak na vás ale na mě to působí asi takhle. Ani Pink Floyd, ani Waters po rozchodu už nedosáhly na nejlepší alba Pink Floyd 70 let. Je to podle mého názoru tím, že ta správná chemie mezi nimi působyla, jen, když byli všichni pohromadě a v dobré náladě opravdu tvořit. Waters je sice podepsán pod většinou skladeb jako autor. Ptám se tedy, jak to, že s jinou kapelou už zdaleka netvořil takové věci? Říkejte si co chcete a kdo chcete ale opravdu nejmuzikálnější z celého týmu je David Gilmour. Jak po stránce pěvecké, tak po stránce hráčské, tak i hodně po stránce autorské je tento člověk a byl tím opravdovým srdcem kapely. Ale Roger Waters je a vždycky pro mě bude člen Pink Floyd. Všichni by jsme si přáli album, kde by zase hráli i s Watersem jenže jak se říká, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a svým způsobem to chápu a tak pro nás floyďáky nezbývá nic jiného, než snít o tom, jaké by asi bylo. Svým způsobem je to tak lepší. Možná by jsme v reálu byli zklamaní a hudba Pink Floyd je hodně o snění a tak o tom budu snít. Nic jiného mi už nezbívá. Mýtus jménem Pink Floyd albem The Endless River skončil. Pro mě skončil opravdu nádherným a vyjimečným albem. Když si představím, jak málo třeba chybělo a tohle album by nikdy nespatřilo světlo světa, byla by to obrovská škoda. Takže za mě albu The Endless River plných 5 hvězd!

Paradox @ 22.01.2015 14:30:13 | #
EasyRocker Velice se mýlíš v tom, že já považuji Rogera Waterse jen za nějakého řadového člena PF. Pro mě byl, je a vždycky bude Roger stejným členem Pink Floyd jako David Gilmour. Já miluji tvorbu PF od roku 1966-2014 a mezi alba PF osobně řadím i všechna sólová alba. Miluji Rogera Waterse, protože to je úžasný muzikant,textař a skladatel. Prostě srdcař se vším všudy. To co se stalo se prostě stalo a nikdo s tím nic neudělá. Nicméně si myslím, že David a spol nesli dál hrdě jméno Pink Floyd a prostě ho nesli dál v pojetí Davida Gilmoura. to je celé. Upřímně řečeno, nechápu, proč Roger Waters jakožto autor stěžejních děl Pink Floyd už po rozchodu zdaleka nevytvořil alba typu The Dark atd. Miluji jeho sólová alba, mezi kterými jednoznačně pro mě vyčnívá jako TOP album Amused to Deth. Byť je to nádherné album, je to defakto také srdcervoucí výkřik bez skvěle propracované hudby typu The Dark. David sám řekl, že po smrti Richarda Wrighta defakto skupina Pink Floyd skončila. A proto je logické, že jestli ještě někdy mělo nějaké album Pink Floyd přijít na svět, musel být jeho součástí i zesnulý Richard Wright. Protože pokud by tam nebyl, šlo by ve své podstatě o Gilmourův sólový projekt, takže jakékoli výčitky ohledně toho, že album vychzí z 20 let strého alba jsou zcela scestné. Protože tohle byl jediný materiál, který se dal prezentovat jako ještě album Pink Floyd. proto je Rick maximálně součástí alba. A podle mého názoru, byť vychází z 20 let starého materiálu, tak je defakto úplně jiné než The Division Bell. Myslím si, že se jim povedlo opravdu ten 20 let starý materiál skvěle propracovat a dát mu nádherný nový zvuk. pro mě je tohle album takový krásný bonus kapely Pink Floyd. to je celé. Pokud jde ještě o spojení PF a Rogera. Tak to by si přáli všichni. David k tomu byl hodně shovívaví a nechtěl to moc komentovat a konec konců i Roger, přes to, že by byl pro, prohlásil, že by spolu nepřežili ani první hodinu zkoušek, takže jakékoli tvrzení, kdo je lepší je úplně o ničem. Jak jsem psal, ani Roger a ani PF zdaleka nedosáhli na mýtus The Dark Side of The Moon. Rogerův textový přínos je nezpochybnitelný ale pokud jde o jeho skladatelský přínos, ten je dosti sporný, protože mě jasně dokázal po rozchodu, že vše asi nebylo tak, jak bylo psáno a že Roger byl hodně panovačný je také popsáno v několika knihách, takže to beru tak nějak s rezervou. Osobně si myslím, že ty nejlepší skladby byli především o tom kouzelném spojení skupiny jako celku. Ale to jsou samozřejmě jen spekulace.