Profil uživatele Paradox
Recenze:
Waters, Roger / Is This the Life We Really Want?
| 2017-07-19 | Dámy a pánové, tak tohle je opravdu nádherné poslechové album. Nádherný moderní zvuk a současně v tom slyším prvky nejkrásnějších alb Pink Floyd 70tých let. Je to mnohem méně Rockové, méně elektrických kytar a více akustických kytar, pián, smyčců a elektronických nástrojů. Celé album jede prakticky bez přestávky. Naprosto famózní efekty, kdy končí jedna skladba a přichází druhá. Myslím si, že Rogerův smysl a talent pro atmosféru a přechody mezi skladbami by mu mohl závidět kdekaký mladý DJ. Čekal jsem, že se mi album bude líbit ale že mě takhle pohltí, to jsem nečekal. Rogerovo poslední album " Amused to Death" je fakt parádní album ale tohle je prostě ŘACHA! Když si poslechnete poslední album od Pink Floyd - The Endless River a tohle nové album od Rogera, pochopíte, proč ani Floydi, ani Roger už nikdy po rozchodu nevytvořili album podobné jako "The Dark Side of the Moon". Protože tam vždycky u všech alb chyběl určitý článek, aby to byla ta přesná Floydovská chemie. Ale můžu vám říci, že novodobé The Dark Side je po střípkách ukrité právě v těchto dvou albech. Když si je poslechnete a zasníte se, dokážete si představit, jak grandiozně by znělo opravdu společné album. Když Floydi začínali, vytvořili dvojalbum složené s prvního a druhého alba pod názvem "A Nice Pair ( krásný pár)". Pro mě je "The Endless River & Is This the Life we Really Want?opravdu krásným hudebním (bohužel rozlučkovým a smutným) párem. Floydi jsou klasická Rocková kapela a Roger umí opravdu excelentně vtáhnout do děje atmosférou a efekty. Takže můžu opravdu vřele doporučit tohle album, pokud máte rádi tmu, zavřené oči a obrazutvornou poslechovou muziku a uceléná alba, která mají i nějakou výpovědní hodnotu. Rozhodně ale kvalitní sluchátka, nebo v lepším případě kvalitní aparaturu!!! Milí Rogere, dostal jsi mě!!! Gratuluji!!!
» ostatní recenze alba Waters, Roger - Is This the Life We Really Want?
» popis a diskografie skupiny Waters, Roger
Gilmour, David / Rattle That Lock
Asi je ještě dost brzy na nějakou recenzi alba, nicméně musím říci, že album mě hned chytlo. je to naprosto skvělé album. On an Island je také skvělé ale dle mého názoru ho Rattle That Lock předčí. Ani nevím, kolikrát jsem tohle album už slyšel a pouštím si ho stále dokola a stále ve mě vyvolává nádherné pocity. Už sám začátek je famózní. Skladba 5 A.M. je prostě klasickým Gilmourovým intrem, které je ale o poznání lepší, než na On an Island. Mnohem lépe na tomhle albu využil symfonický orchestr, který krásně podtrhuje atmosféru alba. Nebudu tady komentovat každou skladbu zvlášť, protože to nemá stejně smysl a bylo by to na dlouhé povídání. Zkusím jen reagovat na některé negace z předchozího hodnocení. Skladba 5 A.M. končí tak jak končí, protože je to intro a zároveň i outro celého alba a skladba jako celek je podle mě opravdu nádherná. Skvělé spojení symfonického orchestru a Davidovi kytary. Jednou v pojetí rána a jednou v pojetí večerním. Skladba Rattle That lock je typická skladba směřující do hitparády. Je zajímavá a má krásný text inspirovaný básněmi Johna Miltona o ztraceném ráji. Nádherná skladba z mého pohledu je právě i A Boat Lies Waiting, která by skutečně svým pojetím mohla být na albu The Endless River, ale možná jí právě David chtěl mít na svém albu a dát tak i na své album odkaz na zesnulého Ricka Wrighta, kterého měl moc rád. Tahle věc je naprosto úžasná a nádherně v ní zní trojhlas Davida Gilmoura, Davida Crosbyho a Grahama Nashe. Naopak si myslím, že je zakončena nádherně. Ten zpěv na samém konci je nejkrásnější, a dál už myslím nebylo co dodávat. Pak další naprosto úžasná skladba je skladba In Any Tongue, ve které jasně David svým zpěvem ukazuje, že vůbec nepatří do starého železa. Tahle skladba má tak nádherné refrény, ze kterých mě až mrazí. Nádherné kytarové sólo. Tenhle refrén mi zní stále v uších. Naprosto úžasná věc! Stejně tak je pro mě ´žasná skladba Beauty, která mi nejvíce připoměla ta klasická intra Pink Floyd. Itahle skladba by se hodila na již zmiňované album The Endless River ale má své opodstatněné místo i na tomto albu a neřekl bych, že to je jen nějaké vychýlení z alba. Skladbu The Girl in the Yellow Dress jsem při prvním přehrávání moc neregistroval. Skutečně mi tam moc nesedla ale po několikátém přehrávání mi tam už pasuje. Davidovo Jazzové pojetí je prostě parádní. Tenhle člověk je multi instrumentální a myslím si, že tahle skladba zaskočí i zkušené Jazzmany. ta skladba má atmosféru a po tom, co jsem viděl i oficiální klip se mi líbí ještě víc a už chápu, proč je v ní ten nádherný ale smutný saxofon. Myslím, že to je Davidův parádní zásek mimo jemu tak vlastní hudební pojetí. No a skladba Today? Uznávám , že začátek a vlastní skladba jsou asi nejprotichůdnější z celého alba, nicméně skladba Today je prostě skvělá a to co v té skladbě předvádí Guy Pratt na basu, to prostě nemá chybu! Myslím, že jde asi o nejlepší basovou linku, kterou jsem kdy ve skladbách ať už od Gilmoura, nebo od Pink Floyd slyšel. Ta skladba má skvělý šmrnc. No a pak už přichází večer ve skladbě And Then... Já za sebe říkám, že tohle je nádherné album od Davida Gilmoura, které má krásný hudební rozlet a skvěle se poslouchá jako celek a navíc se skvěle hodí hned po poslechu alba The Endless River, právě díky tomu, že tam jsou skladby, které by do tohoto alba pasovali a současně jsou tam i radikálně odlišné skladby, jako třeba Davidova skvělá Jazzovka. Takže za mě jednoznačně 5 star!
» ostatní recenze alba Gilmour, David - Rattle That Lock
» popis a diskografie skupiny Gilmour, David
Pink Floyd / The Endless River
Po přečtení několika recenzí tady mi to nedalo a udělal jsem si také profil, abych mohl také zareagovat na tohle nové album Pink Floyd. Předem upozorňuji, že to bude psát člověk, který tuhle kapelu miluje už hroznou řadu let. Člověk, pro kterého je skupina Pink Floyd absolutní jedničkou a top v moderní hudbě, takže mě můžete osočovat ze zaslepenosti a já nevím z čeho ještě. To jen tak na úvod.
Jak začít s hodnocením alba Pink Floyd - The Endless River? Nejlepší asi bude, když začnu tím, co jsem psal na svůj profil na Fb hned poté, co se mi tohle album dostalo poprvé do ruky a do uší a tak sem nejdřív zkopíruji mé první dojmy. Tady jsou:
13.listopad 2014 "Tak jsem se v úterý stal šťastným majitelem nového alba Pink Floyd - The Endless River. Dokonce speciální edice i s DVD. Koupil jsem si ho cestou na loď v Ústí v Bontonlandu a původně jsem si ho chtěl poprvé pustit až na lodi jen do sluchátek ale prostě to nešlo. Na první pumpě už šlo v autě do přehrávače a celých dlouhých 850 km mi hrálo stále dokola. Slyšel jsem ho asi 9 krát. Pánové a dámy, tohle album je to NEJFLOYDOVŠTĚJŠÍ album od doby rozchodu s Rogerem Watersem! Tohle je srdcervoucí album a jestli někdy někdo pochyboval o tom, jestli si tihle 3 mušketýři právem zasloužili nést dál jméno Pink Floyd, tak i ti největší nedůvěřivci po poslechu tohoto alba musí jen smeknout a uznat, že jméno Pink Floyd si právem zasloužili. Konečně zase album, které nevzniklo s touhou dobít žebříčky hitparád. Tohle je zase klasické a typické album PINK FLOYD. Album, které se nejlépe poslouchá po tmě se zavřenýma očima. Myslím, že srdce každého Floyďáka zaplesá při skladbách jako SUM, SKINS, ANSUNG, ANISINA, ALLONS-Y, AUTUMN 68, EYES TO PEARLS a dalších. Na tomhle albu není prakticky žádná horší věc a Když jsem si ho dal po příjezdu na loď poprvé do sluchátek, prožíval jsem nádherné pocity jako třeba, když jsem takhle slyšel poprvé alba Atom Heart Mother, Meddle, The Dark Side, Ummaguma atd.Tohle album mě osobně dojímá a přivádí až k slzám. Když tam slyším Rickův hlas. Marně přemýšlím, jestli jsem někdy na jednom albu slyšel tolik žalu a hořkosti. Je to to úplně poslední album Pink Floyd, jak ohlásil David a svým způsobem s ním souhlasím. Krásněji se Floydi ani rozloučit nemohli a kdyby ještě někdy nějaké album vytvořili, defakto by tím popřeli vše co do tohoto alba vložili. Přes to, že je tam zpěvu úplné minimum, přesto tímhle albem řekli mnohem více než alby předchozími. Každému Floyďákovi tohle album opravdu vřele doporučuji. Fakt je to parádní kousek made in Pink Floyd! Album vytvořené pro ty opravdové Floydovské fanoušky, kteří milují jejich hudbu v každém období. Ne pro žebříčky hitparád. Jsem šťastný, že ho mám a zvažuji i koupi klasické gramodesky. Tohle je nádherná tečka za kapelou Pink Floyd. Za kapelou mého srdce. Poslední a nádherný střípek do té nádherné a barevné mozaiky jménem Pink Floyd. Tohle album má srdce. Myslím, že jestli ho Rick Wright tam nahoře slyší, že musí být šťastný a spokojený. Jsem přesvědčený, že Floyďáci tohle album budou držet hodně dlouho na nejvyšších příčkách v prodejnosti alb.A zcela právem. Floydi tady odvedli opravdu kus skvělé práce a jak už to u nich bývá, tak jak po hudební, tak po zvukové stránce. Navíc povolili uzdu fantazii a hráli si s hudbou místo toho, aby tvořili rádiové hity, což jim bylo vždycky vlastní v dobách jejich nejkrásnějších alb. Jsem šťastný, že to album poslední je takové. Tohle je opravdu album Pink Floyd se vším všudy. Pánové, díky moc!!!"
To byla tedy mé první dojmy z alba. O to více mě tu překvapily reakce některých lidí. Hlavně reakce Gunslinger- (Prvých desať skladieb je nič. Je to hudba otravná, tiahne sa ako smrad, je to absurdne nevýrazné, akustické gitary znejú tak komerčne, že sa mi s toho dvíha žalúdok. Všetko je tak tiché, tak únavné, že poriadne ani nevnímam hudobné nástroje)
Tohle napíše člověk, který se současně přizná, že Floydy vlastně nikdy nemusel. Co to je prosím vás za názor? To je to samé, jako kdybych já chtěl hodnotit poslední album Pepíka Zímy. Pokud něco neposlouchám a nic mi to neříká logicky mě napadne, že můj názor asi nebude irelevantní a tak raději žádný nenapíšu.
Alienshore - (Myslím si osobne, že strata súdnosti niektorých ešte stále žijúcich rockových legiend nemá konca kraja. Hodnotiť tento béčkový výtvor pozitívne mi pripadá minimálne pritiahnuté za vlasy. Z môjho pohľadu sa jedná o vykrádanie najhrubšieho zrna a každý poslucháč Pink Floyd veľmi dobre vie, že s kvalitou albumov ako Animals, Wish You Were Here či Dark Side Of The Moon sa toto nemôže rovnať ani náhodou.)
Teď mi dovolte napsat cosi na obhajobu tohoto alba. Kdyby se oba výše zmínění více o album zajímali, věděli by z toho, co David avizoval dávno před tím, než album vyšlo, že: 1) Album vychází z toho, co zbylo z nahrávání alba The Division Bell, aby tam byl maximálně součástí zesnulí Richard Wright. 2) Album je věnované zesnulému Rychardu Wrightovi. 3) Album bude Ambientně laděné. Tyhle a další věci zveřejnil David ještě před tím, než album vyšlo, takže pokud si ho oba výše zmínění koupili a cítí se být oklamáni, mohou si za to jen sami.
Svým způsobem je mi jich líto, protože nedokáží posoudit tu skutečnou krásu tohoto alba. Hudba je pro ně jen povrchní záležitost. jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tohle album je tak nádherné, že mě doslova několikrát tekly slzy a nestydím se za to. Tohle album má nádhernou hloubku a jak říkám, je to to nejkrásnější album od rozchodu s Rogerem. Tohle je pietní album za Ricka. Tohle je rozlučkové album s fanoušky Pink Floyd s tak nádhernými momenty, které mě přenesou až do dob psychadelie. Ve skladbě Autumn 68 jsem rázem ve skladbě "A Saucerful Of Secrets" Ve skladbě Allons -Y slyším Another brick in The Wall. Tohle album je velice promyšlené a je opět nádherně ucelené. Tohle je nádherné a dojemné rozloučení Pink Floyd se svými fanoušky. A pokud si někdo neumí tuhle nádhernou hudbu vychutnat a doslova jí propadnout a hodnotí tohle album jako album směsi písniček, tak je mi toho člověka opravdu líto, protože se okrádá o nádherný hudební prožitek, který tohle album opravdu dává. Z tohoto alba doslova tečou potoky slz. A jestli tohle album chce někdo porovnávat s alby The Dark, Wish, atd, tak je naivní blázen. Jak lze porovnávat album vzniklé v době, kdy kapela byla 4.člená a doslova přetékala nápady a doslova chtěla dobít celý svět s albem, které udělali defakto 2 poslední členové a věnovali ho zemřelému kolegovi. Copak to opravdu ty dva výše jmenovaní nechápou? Já věděl, když jsem si to album kupoval, že se mi bude líbit ale říkám vám tu zcela otevřeně. Tohle album mě chytlo neuvěřitelným způsobem za srdce. Ale chápu, že ne každý musí v tomto albu najít to pravé kouzlo, které tam je. Pak mě ještě dost překvapila tady pře ohledně autorství Waters- Gilmour. Nevím jak na vás ale na mě to působí asi takhle. Ani Pink Floyd, ani Waters po rozchodu už nedosáhly na nejlepší alba Pink Floyd 70 let. Je to podle mého názoru tím, že ta správná chemie mezi nimi působyla, jen, když byli všichni pohromadě a v dobré náladě opravdu tvořit. Waters je sice podepsán pod většinou skladeb jako autor. Ptám se tedy, jak to, že s jinou kapelou už zdaleka netvořil takové věci? Říkejte si co chcete a kdo chcete ale opravdu nejmuzikálnější z celého týmu je David Gilmour. Jak po stránce pěvecké, tak po stránce hráčské, tak i hodně po stránce autorské je tento člověk a byl tím opravdovým srdcem kapely. Ale Roger Waters je a vždycky pro mě bude člen Pink Floyd. Všichni by jsme si přáli album, kde by zase hráli i s Watersem jenže jak se říká, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a svým způsobem to chápu a tak pro nás floyďáky nezbývá nic jiného, než snít o tom, jaké by asi bylo. Svým způsobem je to tak lepší. Možná by jsme v reálu byli zklamaní a hudba Pink Floyd je hodně o snění a tak o tom budu snít. Nic jiného mi už nezbívá. Mýtus jménem Pink Floyd albem The Endless River skončil. Pro mě skončil opravdu nádherným a vyjimečným albem. Když si představím, jak málo třeba chybělo a tohle album by nikdy nespatřilo světlo světa, byla by to obrovská škoda. Takže za mě albu The Endless River plných 5 hvězd!
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Endless River
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd