horyna - @ 04.03.2016 | #

Je mi až s podivem,že více než rok je tohle album venku a stále tu na něj chybí řádná recenze,zkusím to tedy jen ve stručnosti napravit.
Poslední a tématické album,zabývající se horolezectvím,pokračuje přesně tam kde předešlé album končí,zcela plynule navazuje na své dva předchozí počiny a korunuje tak cestu nastolenou mistrným albem Pure i jeho následovníkem,neméně zdařilým Passion.Opět se tedy noříme do temnějšího soundu,který vyznívá velkolepě,je proaranžován naskrz progresivním přístupem a opět různými až hororovými zvuky které dotváří onu místami až děsivou atmosféru.Kapelník Nick Barrett si přidal k již tak nezaměnitelnému vokálu a kytaře i mnohem více různých klávesových zvuků a samplů,přispívá tedy k mistru Nolanovi ještě větší rozmanitostí.Zaznamenáváme zde i změnu na postu bubeníka a onen nový,více jazzovější styl hraní desce nejenže prospívá,navíc ji i obohacuje(nic proti zemitějšímu stylu jeho předchůdce).Minutáž skladeb i celku je na velice pozitivní úrovni,tudíž nic nepřevyšuje,nic nechybí,nudu zde opravdu nenajdete.Nebudu zde prozkoumávat jednotlivé tracky,album se poslouchá jako celek a plynule jim posluchač proplouvá,i když přes provotní nepřístupnost (opravdu mi několik poslechů trvalo se naplno do alba ponořit),posleze bude posluchač odměněn opravdu překrásnou hudbou.
Závěrem tedy:Pendragon opět potvrdili své kvality a jedinečné postavení na prog-rockové scéně,svým posledním albem upevnili pozici nanejvýš originální party z ostovní Británie a to není málo.

horyna @ 23.12.2017 08:06:00 | #
S jemnou nostalgií jsem si připomenul album které mě poprvé přinutilo tady něco naškrábat. Vychutnal jsem si ho na domácí aparatuře a vyklubala se z toho dokonalá hudební i audio vymazlenost.
Opravdu skvělá (alespoň pro mě) muzika, vyšperkované instrumentální výkony, děsuplná polární atmosféra, zajímavý koncept a výborný zvuk.
Nick je můj osobní oblíbenec a hrdina. Cesta na kterou své Pendragon posunul se mi moc líbí a je škoda že ohledně nového alba nejsou žadné zprávy. Snad se v roce 2018 dočkáme, čtyřletá pauza bude už tak dost dlouhá.

Škoda že se v kapele neohřál technicky dokonalý bubeník Craig Blundell. Stihnul jenom tohle album a na wiki je už uvedeno jméno jeho nástupce. S bubeníky má v posledních letech kapela zřejmě
problémy, sotva se některý z nich ohřeje... I jeho předchůdce Scott Higham je úžasný, ale to co dělá horolezce jedinečným je právě jazzový feeling mistra Blundella. V některých momentech je až neuvěřitelný, pomalé pasáže vyplňuje precizně rychlou a bohatou hrou, zalepí každičkou skulinku a vír jeho paliček je všudypřítomný. Ani minutku se posluchač nenudí, ten kolotoč je zkrátka k nezastavení. Poklona jemu i celému souboru.