yngwie3 - @ 17.02.2016 | #

Znejú ako Dream Theater = vykrádajú sami seba ...
Neznejú ako Dream Theater = čo to vymýšľajú, veď to nie sú Dream Theater ...

Čo od nich do p..e stále chcete !!!

Toto sú prvé myšlienky, ktoré ma napadajú po niekoľkonásobnom vypočutí alba a po prečítaní kvanta recenzií, na posledný počin progresívnych Američanov.
Tešil som sa a nie som sklamaný ... prečo ? Lebo rešpektujem ich právo na výber témy a spôsob spracovania. To, že im Roadrunner nekecá do ničoho, je výsledkom ich prínosu pre oblasť v ktorej vynikajú už roky a túto pozíciu, si museli tvrdo odmakať !!! A Roadrunner, nemá pokladničné suchoty .
Uznávam, zvolili si nezvyklé téma / niektorý hovoria, "detinské" / ale ako povedal Slavo, spomeňte na 2112 ... nehovoriac o tom, že ma vždy zaujímala HUDBA / nič proti textárom a básnikom / ...

Že im dochádzajú hudobné nápady ? Po prvé - nesúhlasím, ale faktom zostáva, že každá nádoba má dno ... Po druhé - vám sa nikdy nestalo, že erekcia nemala potrebnú kvalitu a manželka alebo milenka povedali " to nič, to sa stáva, " neznižujúc radosť s vášho doterajšieho spoločného života ?

Viete ale čo mi na tom vadí najviac ? Strata úcty k niekomu, kto toho dokázal toľko a keď nie je po mojom, seriem na neho, veď je to len pátos ...

Astonishing nikdy nebude Metropolis, ono to ani neide, že ... ale je to dobrý album a ja osobne ho budem počúvať rád, neviem koľkokrát ...

A na záver pre tých, ktorý stratili úctu a kladú si otázku " Tak proč???Proč vydali tohle ?? " ... no preto, lebo je to ich život a inak ho prežiť nedokážu ...

PS: Skúste niekedy zhmotniť svoj hudobný nápad, ak vás náhodou osvieti ... a potom pindajte o pátose a vľanajších snehoch ...

EasyRocker @ 18.02.2016 07:51:22 | #
Neřeším, zda DT zní či nezní jako DT, nejsem jejich skalní (už), takže je mě to nějak tak jedno. Ale nebude určitě náhoda, že mě jejich tvorba plošně od TOT už nějak hluboce nevzala, jak říkám, až na úseky skladeb, střípky. Octavarium, tam jsem jen kroutil hlavou, každá skladba zní jako někdo jiný, to bylo pro mě tehdy velké zklamání. Přiznám se, že k některým dalším albům jsem se - asi i z obav - ani nedostal. Přitom, když si pustím cokoli od Images... do Six Degrees..., mám doslova husí kůži, včetně proklínaného Falling into Infinity. Popisuju tu svoje pocity z hudby, nic jiného, protože ty u mě musí být prioritní. Jakoukoli úctu/neúctu sem neplést. Úcta v umění obecně ošidná, protože by znamenala dávat vysoká hodnocení i věcem, které mě neoslovují, jen ze setrvačnosti...