tykeww - @ 19.06.2016 | #

Černá hvězda - poslední album Davida Bowieho, který bezesporu patřil mezi ty nejzajímavější a nejoriginálnější umělce celého 20./21. století. Černá hvězda vyšla v den Bowieho 69. narozenin. Smutnější bohužel je, že taktéž dva dny před jeho smrtí. I z toho důvodu jsem měl 8. ledna z alba úplně jiný pocit než o 48 hodin později. Náhle mi bylo jasné, jak si je Bowie vědom, že se blíží jeho konec. Z desky je to neuvěřitelně cítit. Už desetiminutová titulní kompozice nenechá člověka lhostejným. Vzbudila ve mně tolik pocitů jako málokterá jiná skladba David Bowieho. To na hudbě vždy ocením nejvíc. Dojmy posílí i hlubokomyslný klip, totéž platí i u písně Lazarus. Obě vnímám jako dojemné rozloučení se světem a definitivní odchod mezi daleké hvězdy.
Co se týče ostatních skladeb, 'Tis a Pity She Was a Whore se může zdát trochu oddechovější, ve zpěvu se Bowie až ironicky pitvoří. Sue (Or In a Season of Crime) je založená na kontrastu dynamické hudby a pomalého zpěvu ve stejném stylu jako na zbytku desky. Víc se mi líbí následující Girl Loves Me oplývající velkým kontrastem pokroucených nálad rozervaného člověka na pokraji šílenství. Dollar Days je klidnější píseň s jasnější a srdcetrhající melancholií, hlavně díky jasnější melodii a povedenému saxofonovému sólu. I Can't Give Everything Away je v o něco rychlejším tempu, Bowie ale stejně nikam nespěchá a jen vykresluje pocity v duši prázdného člověka.
Zdá se mi, že hudebně Bowie vzpomíná na různá období své kariéry. Leckdy si člověk vzpomene až na jeho počátky s kabaretními písničkami. Ve zvuku je slyšet tu berlínské období, tu zase devadesátá léta a deska Earthling. Bowie to však dělá se svojí přirozeností. Zase objevil nový způsob, jak se hudebně vyjádřit a sdílet s námi své nitro. Vzhledem ke své nemoci a blížícímu se konci je to opravdu něco neuvěřitelného. Dost možná umělec našel v hudbě to, co celý život hledal...
David Bowie vytvořil skvělé, ba přímo báječné album. Stejně jako vždy bylo úplně jiné, ovšem stejně jako vždy báječně bowiovské.

tykeww @ 20.06.2016 18:51:28 | #
Děkuji vám všem za reakce. Tolik jsem jich ani nečekal, přestože Blackstar je už teď bezesporu jedna z nejdůležitějších desek roku 2016, a tak jsem se trochu divil, že se zde k němu ještě nikdo nevyjádřil. Možná kvůli té temnotě a pachu smrti?

Ryback - ač mám moc rád i Bowieho písničkovou tvorbu (předchozí Reality jsem svého času poslouchal pořád dokolečka), jsem rád, že se s námi David Bowie rozloučil opravdovým hudebním dílem, které zanechá v člověku tolik pocitů. A že by se mělo jednat o jazz? Na to reaguji jen úsměvem. Přítomnost saxofonu z muziky jazz nedělá. I Mňága a Žďorp má saxofon. Větší jazzman je i Michal David, aspoň to o sobě říká :D

Zdravím i Pala, musím říct, že bych se nerad pouštěl do debat na podobná témata, to k hudbě nepatří. Ale důležité je, jak obrovské dílo za sebou Bowie během svého života na Zemi zanechal, kolik oslovil lidí a kolika lidem svou hudbou pomohl :)

EasyRocker - David Bowie je opravdu gigantická osobnost v hudbě 20. (i 21.) století, nerad lidem nutím věci, co mám rád, ale přijmi prosím mé doporučení celé Bowieho tvorby. V každé etapě jeho tvůrčího života vzniklo spoustu kvalitních věcí. Jeho vskutku až kabaretní začátky jsou pravda docela fanouškovskou záležitostí, ovšem jeho otření o folk (Space Oddity), vlastní pojetí hard rocku (The Man Who Sold the World), Ziggy období (The Rise and Fall...), berlínská trilogie, koneckonců i osmdesátky (Let's Dance) nebo devadesátkové koketerie s elektronikou (Earthling), to všechno opravdu stojí za to slyšet :) I když musím uznat, že Bowie si opravdu těžko získá každého. Ale budu rád, když Bowieho ještě zkusíš :)