Snake - @ 01.10.2016 | #

AMS132CD /2008/

Skupina Indaco byla takovou nenápadnou italskou "supergroup" a v jejích řadách působily osobnosti otřískané hraním v renomovaných kapelách kalibru Banco del Mutuo Soccorso, nebo P.F.M. Jejich produkci bych charakterizoval jako fusion - složenou z prvků středomořské lidové hudby, jazzu a rocku. Album "Amorgós" je nejrockovějším v dgf skupiny a líbit mohlo by se i těm, kteří fusion, nebo world music až tolik neposlouchají.

Na úvod je tady titulní skladba, pojmenovaná po malém a kouzelném řeckém ostrově na východním okraji Kyklád. Zprvu zasněná, se sólovou trubkou jazzového matadora Lestera Bowieho, ale zhruba v polovině přechází do pěkné epické melodie a hybného 7/8 rytmu. Neméně energická je i následující Andalusiana a blok prvních tří skladeb uzavírá prog rocková pecka To The Lighthouse, která jako by vypadla z alba "Canto di primavera" (1979) legendy Banco del Mutuo Soccorso.

Zklidnění přichází s krásnou milostnou písní Soneanima, kterou neodolatelným způsobem ztvárnil Andrea Parodi, a v instrumentální Improvviso se sólem na piano blýskne klávesista Vittorio Nocenzi. Se skladbou Breathing With The Lotus již ovšem album opět nabírá na obrátkách. Energický koktejl rytmů a melodií odpálí flétnista Mauro Pagani a ve výborných sólech se předvedou Maltese na kytaru i baskytarista Luca Barberini. Mantra je takovým živelným duetem perkusí a kytary, kde předvádí zajímavé hlasové kreace Arnaldo Vacca, ovšem velice pozoruhodnou skladbou je následující dráždivá instrumentálka Omdurman. Je to první věc, ve které dostane slovo i "moderna", tedy elektronika, programování a sampling. V mixu s etnickými nástroji a trubkou to zní jak sugestivní jazzová zhulenina z filmu Davida Lynche.

Úvod deváté skladby - Sahasrara In The Sky - se nese v experimentálním duchu, ale za chvilku se zlomí do pěkné, chytlavé a energické melodie s prvotřídními sóly na kytaru, klávesy a housle. S přibývající stopáží je album lepší a lepší, důkazem budiž kouzelně melodická Pietre bianche, ve které má hlavní slovo (nástroj zcela nerockový) akordeon. Zásadním vrcholem alba je pro mě jedenáctá Nel tempo. V podstatě jediná "normální" a přitom podmanivá písnička s typicky středomořskou melodií, kterou svým nenapodobitelným způsobem nazpíval frontman Banco del Mutuo Soccorso Francesco di Giacomo. Mediterraneo je krátkou instrumentálkou, ve které hrají prim především akustické kytary a housle a původní album končí etnickou - a tvorbu Dead Can Dance připomínající - skladbou Ayran.

Reedice od AMS nabízí ještě nášup v podobě živého provedení milostné písně Soneanima a to už je opravdu vše.

Původní vydání od Il Manifesto již bude dávno vyprodané, naštěstí je k mání reedice od velice agilní firmy AMS a to v podobě opravdu pěkné rozkládací mini vinyl repliky. Zvuk CD je fantastický a booklet obsahuje předmluvu i komenty k jednotlivým skladbám od kytaristy Rodolfa Maltese.

Vynikající přírůstek do každé rockové sbírky, tedy za čtyři.

Brano @ 10.10.2016 12:34:18 | #
Snake,so supershopom je to tak pol na pol.Ja mám také skúsenosti,že niečo mi dodali,aj také raritné CD za ceny že som bol prekvapený...ale na druhej strane dosť vecí mi aj stornovali,pričom to majú stále v ponuke.Pre mňa je to nevyspytateľný e-shop a veľká lotéria,či to ktoré objednané CD nakoniec príde.Ako hovorí klasik: "Na Slovensku je to tak" :-)