horyna - @ 12.06.2016 | #

Talisman, zajímavá to hudební akvizice na poli melodického rocku (hard n heavy), jež za léta svého účinkování a pohybu na světových pódiích prošla a především vypilovala svou osobitou hudební produkci k naprosté dokonalosti i originalitě a onu pouť tak zakončila na onom hudebním Olympu. Tuto kapelu jsem sledoval sice z povzdálí, dá se říci od jejich začátků, tu více, tu méně, s přestávkami, vlastně až k jejímu nešťastnému konci.
Albový debut z 90 roku (postavený především na klávesové hře) v sobě nesl otisk doby minulé a jasné inspirační zdroje v kapelách typu Europe, TNT, či Pretty Maids ani příliš nezakrýval, nepotlačoval, zvuk se také točil čelem do 80-tkové epochy.
To o tři roky mladší Genesis, to už jsou Talisman jak je dobře známe, Akesson je v týmu a jeho hra, svěží a neokoukaná, samozřejmě s technicky vytáhlou a precizní Jacobovou basou, patří k poznávacím znamením souboru. Mnohem více se experimentuje, funky už je do písni zataženo i zvuk doznal patřičného pročištění a intenzity, jen některé skladby, ještě jakoby nebyly dotaženy do toho spravného konce.
Následuje Humanimal 1 a 2 (posléze vydaný na 2cd), tu kapela výrazně přitvrdila (hold ta doba), riffy jsou mnohem více techno, jdou pod kůži a vystupující drsnost je na úkor melodičnosti, dobře si pamatuju, že jsem se v albumu skrze velkou stopáž občas ztrácel.
Life z 95, naopak patří přední místa kvality, zde je vše jak má, vyvážené, nápady přetékající album s mistrnou coververzí Seala Crazy a jasnou vizí.
Následující Truth, jsem nikdy nevlastnil a písně které jsem slyšel, mne nikdy příliš nezaujaly, v kapele je jiný kytarista (pouze pro tuto kolekci) a materiál postrádá vícero zaznamenání hodných nápadů, jakási unylost a letargie tu přebýjí invenci .
A teď se konečně dostáváme k tomu nejspecifičtějšímu, jsou tu poslední dvě alba souboru, Cats and Dogs a 7, onen Olymp a rozpuk, či chcete li gejzír hudebních nápadů, skladatelskou můzou políbené tvůrčí dvojice Jacob / Soto, jež s nebývalou lehkostí roubuje ono funky do svého vlastního hudebního stylu. Alba, v nichž exceluje naprosto osobitý Fredrickův kytarovový um, velkou grácií i nezkutečnou energií obdařený pěvec Soto, maximálně kreativní baskytarová technika mistra Jacoba (budiž mu země lehká) a dynamická hra bicmena J. Borgera. Navíc zkuvový kabátec snad nemůže býti dokonalejší. Z kapely čiší entuziasmus, nadhled, nasazení i schopnost danou práci si patřičně užít.

Nápor kytarové a bicí hradby intenzity uragánu, nás uvádí do písně Falling- Soto jako bůh káže nad svými věrnými silou své vokální osobnosti a Jamie řeže do bicí soupravy s neutuchající intenzitou.
Nowhere Fast- basou podepřené funky a Fredrik těžce nad věcí, kytarově basová exhibice naprosto laskominového sousta a Soto, tomu věříte každé slovo, ó jak ten si to užívá.
Rhyme or Reason- kapela nehodlá polevit, kytarové stěny narážejí jako příboj do basové figury, hybný rytmus a do výšek šplhající Jeff, to pravé však přichází až s chorusem, totální očista nejen duševní. Panečku to je jízda.
Basový tep a bicí přechody otevírají čtvrtou End of the Line- kapela šlape a točí riffy jako nikdy, esprit síly a vášně se tu dávkuje po hektolitrech, jsem totálně strhnut, není cesty zpět.
Částečné zklidnění přináší perlivá a s velkou grácií prezentovaná The 1 I'm Living 4, i výpravná až hitově melodická, hard rocková pecka On My Way.
Forevermore- platí za baladického zástupce na albu, klavírní melodii v příjemném duchu, doplňuje zbytek nástrojové obce plus oduševnělý Jeffův projev.
Funky, funky, funky, taková je Succumb 2 My Desire- opět kytarovo-basová přehlídka v značně průbojném sledu, pánové se baví a ohromné nadšení pro věc, je vskutku inspirující, obzvláště Marcelem předváděné instrumentální kreace jsou obdivuhodné.
Prázninově uvolněná Shed a Tear Goodbye- představuje opět onu druhou, bezstarostnou tvář kapely.
Troubled Water- ani nevím přesně proč, tato píseň mi evokuje párplovská alba s Hughesem v týmu, má krásnou basovou linii, melodický točivý riff a do refrénu přechází s naprostou grácií a přirozeně.
Poslední Back 2 the Feeling- se vlastně soubor loučí, nejen na tomto albu, teď už dávno víme , že i skutečně.

Deska, obsahující jedenáct živelných tracků, co vás doslova odstřelí od reprobeden a nelze na ni zapomenout.
Deska, nesoucí v sobě kouzlo osobitosti, s cílem, vyloženě se porvat o vaši přízeň.
Deska, kterou nestačí odbýt jedním poslechem z rychlíku, ona to totiž ani nedovolí, jelikož kouzlo návratu zde funguje na výbornou.

Deska kapely, která svou emoční silou dokázala bořit hranice.

alienshore @ 13.06.2016 08:20:45 | #
ďakujem za psychologický elaborát pani Kamila :-), inu ten cucák má už niečo za sebou, ale toto nie je debata o mne či o tom či niekto so mnou dokáže vydržať ..., ale v podstate chápem rozhorčenie voči mne, evidentne tu nie si jediná ktorá ma má plné zuby :-)

rozdiel medzi inteligentnou fanúšikovskou recenziou a nezmyslami je dosť veľký, dnes sa právo na vlastný názor ospravedlňuje práve tým, že poviem či napíšem hocičo čo mi napadne ..., nuž ja mám na druhej strane právo tiež reagovať a položiť otázku na ktorú pán Horyna odpovedať jednoducho nevie, pretože si originalitu a progresivitu vysvetľuje podľa naozaj divných kritérií a evidentne aj nevedomosti, kľudne nech sa za neho postaví aj celý regiment Progboardu, zatiaľ som žiadnu konkrétnu odpoveď nevidel a ani neprečítal, od nikoho ...