Danny - @ 18.02.2019 | #

Tato parta klame tělem. Neustále ve vás vzbuzuje pocit něčeho, co nakonec nemá v úmyslu naplnit. Podsouvá vám protichůdné hudební postupy, nutí vás domýšlet nevyřčené a když tomu přijdete na kloub, za chvíli vám servíruje něco úplně jiného. Je to protipól toho, čemu se dnes říká "prog music", ona skutečně progresivní je, protože neskládá dlouhé kompozice z banálních částí, stejně tak neprokládá nudné pasáže složitými mezihrami, aby celek obstál umělecky. Thank You Scientist používají hudbu bez ohledu na cokoli. Takových kapel tu v současnosti moc není.

Poslech to není jednoduchý, musíte potlačit vlastní předsudky a představu, jak má ta vaše hudba vypadat. Pokud hledáte hudbu podle určité šablony, tedy takovou, jaký je současný prog rock (měl bych ale psát "prog" rock, protože scéna kapel, které jsou si podobné jak vejce vejci, moc progresivní není), tady ji nenajdete, tato kreativní kapela vám ji neposkytne. Thank You Scientist se vám pokoušejí nabídnout nové obzory. Je jen na vás, jestli na jejich hru přistoupíte, nebo jestli sáhnete po něčem, co máte vyzkoušené a co důvěrně znáte. Tyto kapely jsou vzácné, nekompilují do dlouhých kompozic tisíckrát omleté postupy a emocionálně vylhané sladkobolné plochy, ale snaží se hledat nové cesty. Nečekejte rockové pseudosymfonie, tahle kapela je mnohem dál a její hudební svět se odmítá ohlížet na autority.

Je neuvěřitelné, co se kapele podařilo složit a ještě to nastudovat a prezentovat. Tohle je progresivní hudba.

Danny @ 21.02.2019 21:23:42 | #
Děkuju za reakci i za inspirativní komentář. Pojal jsi to poctivě, vážím si toho a máš můj obdiv.

O podstatě muziky kapely jsem psal v recenzi na minulé album Maps of Non-Existent Places. Spojitost s kapelami, které jsi vyjmenoval, nevidím téměř žádnou, snad jen v určitém smyslu v charakteru zvuku. Thank You Scientist se odlišují zejména instrumentací, nejen aranží ve vertkálním smyslu, ale hlavně nezvyklými harmonicko-melodickým konstrukcemi s modálními postupy daleko překračujícími stylovou oblast, kterou jsi vymezil. U žádné ze jmenovaných kapel nic takového není, žádná z nich s modalitou nepracuje, pro některé z nich je to asi i nedosažitelné. S jednou výjimkou, a tou je kapela The Mars Volta. Jejich způsob výstavby skladeb je ale jiný, nevychází z multižánrového přístupu, základem je tu invenční rozvíjení a překračování témat typických pro tuto oblast. Zejména v metricko-rytmickém plánu. The Sound of Animals Fighting hodně pracují s výrazem a atmosférou, o co jsou jejich konstrukční prostředky stručnější, o to víc je v nich emocionality, z tonality ve svých riffech a postupech (na rozdíl od Thank You Scientist) nikdy nevybočují a typická je pro ně práce s drobnějšími motivy, do kterých jsou ponořeni a ze kterých tvarují prosté, ale uhrančivé hudební obrazy plné vzrušení. A co je u nich potěšitelné, stále se vyvíjejí.

U Coheed and Cambria bychom složitější harmonicko-rytmické struktury hledali asi marně, myslím, že by se do něčeho takového ani nepouštěli, reprezentují ten vstřícný proud kapel hrajících extenzivně pojatý pop metal s "moderním" zvukem, nekonfliktními melodiemi a plošnou aranží, která ze zvuku vychází. A je to právě zvuk a plošné řešení kompozic, díky kterým jsme pro tyto kapely vymysleli všechny ty nálepky "neo", "core", "prog" atd., nejsou to hudební prostředky v pravém smyslu slova. A i v tomto se Thank You Scientist od těchto kapel odlišují.

Dan Briggs a potažmo Trioscapes je kapitola sama pro sebe, tohle je fúze zcela bez hranic. Srovnání s Thank You Scientist je tady ale obtížné, pokud oba přístupy některé věci spojují (tvůrčí svoboda, ochota i odvaha hledat nové cesty, spojování nespojitelného), pak jsou také v mnohém odlišné; těžko srovnat free jazz/metal fusion a širokou fúzi, kde výsledným tvarem je píseň.

A poslední glosa a už končím. Napsal jsi, že sis modelově z nahrávek vymazal trubky a tubu atd. Skladatel Francis Poulenc složil spoustu krásné a inovativní hudby, mezi mé oblíbené skladby patří Koncert pro varhany, tympány a smyčcový orchestr. Pokud bys ze skladby odstranil varhany a tympány, celek by nedával smysl, zůstaly by ti jen absurdní plochy smyčců. Podstatou hudby je přece každá její složka, zejména, pokud je v nich ukryta stylová i tvůrčí podstata.

Děkuju za podněty k zamyšlení a omlouvám se za délku textu.