horyna - @ 19.09.2016 | #

Na první zmínku o této kapele jsem narazil v časopisu Spark, kolem roku 1994, nějaký recenzent si tam vzal na paškál debut těchto pánů a už přesně nevím jestli ho vychválil, nebo poplival, ale v půli devadeátých let vyrukovat s takovouto hudbou, byla skoro sebevražda, všude duněl grunge a alternativa, o novou progresivní kapelu byl záujem možná tak v úzkem kruhu progres specialistů, prahnoucích po znovunastartování, nebo aspoň větší úctě, či obnovení zašlé slávy tohoto stylu. Myslím, že v nějaké pražské prodejně jsem desku objevil a zvědavě po ní sáhl, ale jaksi se mi tenkrát moc nelíbila (myslím že na desce debutní ještě plně nepropuklo to pravé a kvalitní sémě, které v kapele klíčilo) a tak jsem na ně pozapomenul. Až o mnoho let později jsem s nimi opět skřížil cesty a tentokrát vzata na milost deska druhá, ukázala se jako dar z nebes.

Šest skladeb, z toho pět s délkou úctyhodnou, jasné vlivy Yes a ELP (především v závěrečné skladbě) jsou nepopiratelné, nahrávka je vedena v celistvé linii a solidně ostrém tempu, kde klávesy dominují, kytara hodně sóluje a melodie se z pod prstů Aleca Fuhrmana jen řinou. Nad vším mocně vévodí hlas Breta Douglase.

Skladbou Angels And Rage- začíná dramatická úvodní epopej, hradby kláves s historickým podtextem a bicí dusot ve společnosti naléhavé kytarové melodie nám podsouvají pohled kapely na progresivní tvary jejich kompoziční práce. Corridors- přínáší kvanta melodií především v klávesové oblasti, ale její nápaditost mě nijak neohromuje. To trojka Western Desert- na to jde patřičně zhurta, kapela zapojuje dynamiku ve větší míře a dobře mířené klavírní a klávesové běhy přináší tolik potřebný napnelismus, kvapík střídá kvapík, najednou ale přifrčí nádherné guitar sólo a posluchač žasne, pod rukama ansámblu se tvaruje cosi vyjímečného, času má kapela dost a tak se improvizační charakter instrumentální části pomalu přesouvá k vokální pasáži, která pozastaví rychlostní mašinérii. Skladba překypuje invencí a postupně se přetváří do dalších (i opakujících se) meziher. Jemné vzpomenutí a dotyk "galerie stínů" v miniaturce Image a je tu pátá Then You Were Gone- kde rytmus diktuje tempo a Bret pěje s velkým přehledem, melodie a zase melodie. Závěr s Valley Of The Shadow- tu jsou emersonovsi nejhmatatelnější.

Zapadlá kapela, snad jsem si tu ani nepovšimnul, že by se o ní někdo v nedávné minulosti zmínil (až při žádosti o profil, Mohyla i Snake projevili zájem) a tak její znalost bude pro většinu asi tabu, jejich hudba není úplně oslnivá, ale toto album u mě na 4* dosáhne.

Mayak @ 19.09.2016 19:20:27 | #
Milan:
... "Nemá příliš smyslu komentovat objevování dávno objeveného, ale je potěšující, že si také k novým posluchačům cestu najdou."
Presne tak to cítim, debaty na Progboarde denne sledujem, ale už viem, že sa nemám vyjadrovať ani ku veciam, ktoré sú mi veľmi často dôverne známe, ale fandím všetkým, ktorí si to pre seba objavujú a okomentujú to (samozrejme aj s iným pohľadom, ako je môj)