horyna - @ 11.12.2016 | #

Stylová okázalost, skladatelský rozmach i absolutní kompoziční volnost jsou z desky Water američanů Saigon Kick cítit prakticky okamžitě. Neuplyne ještě ani její půle a posluchači se chce z toho hudebního mišmaše rozkočit hlava. Stačí pár poslechů a deska se vám zadere pod kůži velice rychle, pak už stačí jen příjemně nasávat její vůni, která lahodí jako dobré francouzské víno a každou doložených písní rozkošně šmakuje po svojom.

Album dobře poslouží jako průsečík několika hudebních odvětví a snad každý vnímavý posluchač si tu přijde na své. Ze stylových bariér si pánové hlavu nelámou a tak tu najdme zástupce tvrdší rockové odnože, písně One Step Closer a Torture.
Programing se ujme v skladbě titulní (tu jedinou přeskakuji) i zasněné I Love You.
Industriální lomoz, velice umělecky podaný vylétne zpoza My Heart a Close to You.
Contry obsahuje The Way, swing zase Sentimental Girl, romantikou 60-tých let jsou prostoupeny Fields of Rape a Sgt. Steve (Beatles na blízku).
Je libo trochu jazzu, pak potěšit musí On and On a jako náplast na bolest funguje delikátní balada When You Were Mine.
A nakonec, tedy spíš skoro na začátek je tu GENIÁLNÍ cover verze od D. Bowieho- Space Oddity. Není příliš mnoho coverů lepších originálu, tohle je ovšem vyjímka, tady si myslím že Davidovu píseň kapela opatřila tak průrazným aranžmá a poutavými vokály, že ji lehce poráží.

Poslouchat desku Water, je jako vydat se na okružní cestu Louvrem, tolik uměleckých děl posetých ve vaší blízkosti, že sotva člověk na jedno pohlédne, v tu ránu ho pohled strhává opodál. Srdeční, více jak 20-ti letá vazba se nedá opomenout.

horyna @ 14.12.2016 07:44:12 | #
Zdravím rybacka a dolycentruma: a děkuji jim za Bowieho tipy, moc se mi do toho nechce, jako osoba mě nijak nepřitahuje, ale jeho barevná hudba(místami ve mě svými širokými kompozičními schopnosti vyvolává vzpomínku na P. Gabriela) mi imponuje, bude to opatrný risk na jedno album :-) a pak se uvidí.

Co se týče glamu, jen velmi okrajově, jen okrajově :-)