Antony - @ 23.01.2017 | #

Sledovat vývoj skupiny Resistor od jejích prvopočátků se mi nepoštěstilo, na jejich tvorbu jsem narazil až před cca. 5 lety. Byl to jeden z těch objevů, kdy se z průzkumných náslechů vyloupne fenomén, jehož označuji jako "jeden z tisíce". Opakovaný poslech alba To The Stars (2014) se vryl do paměti jako zásadní hudební zážitek poslední dekády.

V prvním týdnu letošního roku se objevila novinka Underground a nemohu nepřiznat, že jsem na ni byl zvědavější, než na daleko zavednější kapely. Resistor disponují ve své tvorbě velmi osobitou atmosférou, kterou se jim daří udržovat a prohlubovat i právě díky jisté utajenosti svojí existence. Připadá mi, jako by si hráli hravně pro sebe, a až potom pro posluchače. Důležitý je ten tvůrčí proces, jehož výsledkem je produkt, který si své ctitele najde, není důležité kolik, ale že si porozumí. Hrají mi z duše, hrají neokázale, introvertně sevřeně a přitom se rozdávají z posledního.

Skladby jsou průzračně čitelné, hmatatelně cítím promyšlenost, jakou jsou kladeny kytarové akordy, vokální linky, melodie a harmonie. Vše je úsporně a čistě sladěné, až pokorně sloužící hudebnímu záměru, vyznění, poselství. Nahrávka zcela postrádá nectnosti současné produkce, která staví okázalou tsunami nátlakové zdi, až se posluchač topí v marastu hudebním i zvukovém. Přitom jde o místy hodně tvrdou a agresivní hudbu, drásavou a v některých pasážích znepokojujícím způsobem naléhavou. V muzice se vše točí kolem kytar a zpěvu. Ale jakých kytar a jakého zpěvu! Tak rafinované harmonie hned tak neuslyším, způsob, jakým všechny nástroje spolupracují, přináší ryzí posluchačské zlato. A jako by to nebylo dost, správnou dávku koření dodávají flétny a housle způsobem, co ohromí i pohladí.

Najdu u nich vše, po čem v hudbě toužím. Vytříbené melodie, proměnlivou paletu výrazů, strukturované dlouhé skladby, symbioticky otevřené kompozice, razantní sóla, úchvatné eskapády tónů, interpretační preciznost i živelnost. Je to hudba přístupná i tajemná současně. Když už mám pocit, že skladba vydala vše, zatřese mnou nečekaně překvapivá pasáž, vsuvka, a to při kdoví kolikátém poslechu. I přes relativně dlouhou stopáž jeden poslech nestačí, musím je vždy dát aspoň 2x po sobě.

Nechci srovnávat, nebudu zmiňovat žádné vzory (určitě by se našly), ale tahle parádní (art/prog/avant) rocková muzika je skvělá především zásluhou osobitého talentu všech členů Resistor. Každá skladba má svůj kruciální moment, svoji katarzi, marně přemýšlím, jestli roku 2016 vyšlo něco srovnatelně účinného. Ano bylo mnoho dobré hudby, ale ne v této konzistenci. Je moc fajn, že vznikají alba jako Underground.

Zdroj: Bandcamp
Skladeb: 10
Délka: 77:31
Dynamika: DR9

jirka 7200 @ 26.01.2017 13:47:48 | #
Tady bych jen chtěl doplnit svoje postřehy po poslechu celé diskografie kapely. Oproti předchozí desce "To the Stars" se mi zdá, že přibylo syrovosti ve zvuku kytar - už bych Resistor zařadil do žánru prog metal. Ovšem pozor, nejde o nějakou řežbu, skladby nadále zůstavají mnohovrstevnaté a členité.

A je to zvláštní, toto poslední album obsahuje pro mne nějakou tu špetku kouzelného koření, které mne nutí tuto desku stavět na vyšší pozici, než předchozí počin.

Pokud bych měl veškeré počiny Resistor shrnout celkově, tak nejvíce se líbí nejhutnějí působící "Underground" a nejvíce artově působící "Rise" se svou desetidílnou suitou. Na o něco nižší stupínek bych položil "To the Stars" a improvizační "The Secret Island Band Jams", ač se ubírají každé trochu jiným směrem a nejníže hodnotím bezejmennou prvotinu z roku 2008.