oř - @ 18.02.2017 | #

Mezinárodní průzkumnou sondáž, pořádanou na přelomu milénia v různých koutech světa o nejlepší rock/metalové výběrové album minulého století, s přehledem vyhrálo dvojalbum Metal Works '73–'93 anglických heavy drtičů Judas Priest. Po právu reprezentativní bestofko, u jehož výběru mohla firmě kapela asistovat, splňuje ty nejvyšší nároky hudebního publika i jednotlivce, který nemá v úmyslu kupovat kvanta judasáckých alb, ale přesto se touží seznámit s materiálem, který kapela produkuje ve své první dvacetiletce.

Každá fenomenální, ale i průměrná deska je tu zastoupena většinou několika nejlepšími vzorky z interesantní etapy kapely a dokládá hudební vývoj Birminghamského tělesa. Skvělý obal z dílny Marka Wilkinsona evokuje zmenšeniny všech desek a poukazuje na fakt vypiplanosti tohoto uceleného souboru. To, že se jedná o inteligentní tah a ruka osudu tahala z bubnu štěstí samé výrazné kusy, můžeme dokumentovat zařazením dvou báječných skladeb Solar Angels a Desert Plains, obsažených na jinak vyloženě slabém albu Point of Entry. Jako zápor bych označil účast hned čtyř skladeb z navždy přeceňovaného dílu British Steel. Naopak ozdobou dvojalba jsou baladické kusy vyjmuté ze sedmdesátých let Before the Dawn a Beyond the Realms of Death. Zásadní alba halfordovské historie Screaming f. W. a Defenders o. t. F. dostanou slušný prostor, stejně jako čtyři singly z nedostižného Painkiller. Avšak roucho pro královnu nejspíš oblékne jedna z trojice stařičkých a milovaných jistot Exciter, Dissident Aggressor, nebo Sinner. Byl mezi námi na konci sedmdesátých let snad někdo imunní, koho tyhle šlehy s patřičnou intenzitou nepřeválcovaly stejně, jako energie zbavené "staříky" Deep Purple a Uriah Heep?

b.wolf @ 18.02.2017 10:14:48 | #
Všelijaké "výběry", ty různé "best of" a pod. jdou zcela mimo mě. Mám pouhé dvě LP a to maďarské Omegy. Pokud jde o Judas Priest, tady není co řešit. Jedna z mých nej..., poskládal jsem komplet DGF (mimo zmiňovaných živáku a best ofek), kterou pravidelně točím (vyjma snad debutní RockaRolly, ta mě nikdy moc nebrala). Dovolím si nesouhlasit pouze s definicí Point Of Entry jako "vyloženě slabého alba". Pro mě je svou atmosférou jednou z nejlepších, poslouchám jej raději, než třeba British Steel-skladby z tohoto alba jsou pecky, to bez debat, ale na tehdejších bigbítech je hrál kdekdo neustále, až mně je téměř zprotivili. To se třeba u absolutně pekelné fošny Painkiller nikdy nestane.