horyna - @ 05.03.2017 | #

První dvě alba Dokkenovských přeběhlíků Lynch Mob lze už od jejich počátku považovat za klasická. Lynchova kouzelná kytarová hra nepostrádající dynamiku, silné melodie a vlastní kreativitu nebo chcete-li stylovou jedinečnost se formovala už v řadách Donovy mateřské formace. Subjektivní pocit mi ale říká, že až na těchto dvou mistrovských dílech následoval její úplný a znatelný rozpuk. Dokken starých časů prostě rád nemám, za to Georgovo nové působiště doslova zbožňuji. První i druhá nahrávka ve mě navždy otiskly svou pečeť.

Vkomponované žesťové nástroje do prvních dvou skladeb, houpavé Jungle of Love a silně návykové Tangled in the Web prozrazují, že tady nepůjde o nezáživné, obyčejné a plytké neumětelství. Co na Georgově hře obdivuju především, je jeho schopnost složit do každé skladby zajímavou a velice melodickou kytarovou stuhu, kterou často prokládá přidanou akustickou stopou a vytváří tak nevšední a záživný song, který se hned tak neokouká.

Druhá zmíněná je skutečnou lahůdkou kytarového umu páně Lynche. Mick Brown za bicími skvěle šlape, rumba koule duní prostorem a elektrizující riffy Lynch sype z rukávu. Robertův hlas se pne pod nápory kytarovo-akustických tvarů a z vokálně klidných letargických ploch dokáže prudce vystřelit vzhůru.

Velká chvíle přichází v pomalejší, temnotou zahalené Dream Until Tomorrow - moderní hard rockový blok postupně nabírá na síle a v refrénu má snahu rozletět se, delikátní to kompozice. Praktickou ukázkou Lynchova zajímavého kytarového stylu je píseň Cold is the Heart - stačí mít uši připravené a jde to samo, navíc obsahuje fantastická sóla v závěru.

Dávno před tím než jsem znal originál Tie Your Mother Down od Queen, ochutnal jsem tuhle dravou předělávku a nějak jsem nebyl sto pochopit, že takovou píseň kdy Queen složili, v rádiu letěly jen osmdesátkové disco hity a najednou tohle, za pár let však člověk prozří :-)

Pohodářská je Heaven is Waiting - kytara tu pádluje s nenucenou lehkostí a Mickovy přesné údery se tříští o Robertův příjemný vokál.
I Want It platí za nejmasakrálnější věc na albu, ostré tempo, výborné melodie, šedivé akustické vsuvky a všude okolo Mansonův impulzivní vokál, který v útočném refrénu dokonale odzbrojuje. Už název písně When Darkness Calls prozrazuje že veselé popěvky ze slavných časů Dokken čekat nemůžeme, doba se prudce mění a Lynch Mob nehodlají zůstat pozadu.

Nejvěrnější milenkou je pak poselední The Secret, kterou si rád zazpívám společně s Robertem. Tep se zvyšuje hned s jejím začátkem, vyšperkovaná kytarová hra a orgastický refrén mě vždy strhne sebou, nádhera.

Lynch Mob už ve své kariéře stín prvních nahrávek nikdy nepřekročí. I když taková Smoke and Mirrors tyto tendence neskrývá, to nej z kapely vyšlo už na úsvitu společných dějin.

horyna @ 15.03.2017 13:55:25 | #
Steve díky za upozornění na nové KXM. Debut znám, ale úplně mne nezaujal, tak uvidíme napodruhé, zvědavost nechybí. Projel jsem si na YT všechna jejich videa (ke každému albu mají už alespoň tři, to je celkem solidní počet v dnešní době na úzkoprofilovou kapelu, sice zvučných jmen, ale přece jenom) a přidávámm odkaz na opravdu geniální video u debutu (tak nějak se má točit, pro zábavu i moralizujíc), no nvypadá tu D. Pinnick v kvádru jako Obamák? :-)

>> odkaz

a to druhé o kterém jsi se zmínil patří letošní fošně a je to skutečná adrenalinová prda, Lynchovi laufy jsou geniální:

>> odkaz

Ochutnejte