steve - @ 15.04.2018 | #

Během posledních týdnů jsem znovu upřel svůj pohled na tvorbu Porcupine Tree. Dnes jsem chtěl trochu porovnávat a tudíž si pustil jednu ze Stevenových nahrávek, které vydal sám za sebe. Vybral jsem si tu poslední, o které si myslím, že se zpěvákovi povedla.

Diametrální odlišnost od tolikrát propíraného alba The Raven That Refused To Sing (And Other Stories) je do uší bijící. Tato nahrávka je však daleko rafinovanější, než jak navenek působí, a nemá v prvním plánu jasně nalinkovanou exkurzi do retro stylu. Wilsonův postupně se obměňující virtuální svět v sobě dnes často zrcadlí popovou břitkost s nepřeslechnutelným groteskním faktorem. Pokud nejste škarohlíd a dokážete přistoupit na řekněme novou skladatelskou formulku mr. Wilsona, budete přinejmenším překvapení, kam až se dá s moderní muzikou dopracovat.

Jediné, co mě dnes na S. W. mrzí, je pochybení v práci s atmosférou. Při srovnávání s Porcupine Tree jde o sestup o několik tříd níže.

Voytus @ 15.04.2018 14:00:27 | #
john I.: Myslím, že Steve má na mysli jen toto konkrétní album, pokud jde o práci s atmosférou. A v tom musím chtě nechtě souhlasit, byť si myslím, že o atmosféru na To the Bone až tolik nejde - nebo ne tak moc, jako právě na předešlé tvorbě. I když, můj naprostý favorit, Song of I, je něco, čeho se nedokážu nabažit, fakt silná věc.