Sajgon3 - @ 05.06.2017 | #

25 rokov - čiže štvrťstoročie si dal Roger pauzu od novej radovej dosky, ak za tú poslednú počítame AMUSED TO DEATH , album, ktorý podľa mňa naliehavosťou s prehľadom z pozície Watersa predčil kultovú stenu. Keď som si išiel album vypočuť po prvý raz, zaumienil som si, že ho nesmiem porovnávať s AMUSED-om, dopadlo by to asi zle. A dopadlo by to zle určite, aj keď úplne hrozne nie. Preto sa pozrime na novinku triezvymi očami - nie je to zlé album. Je to v podstate typický Roger, ktorého spoznáte po dvoch tónoch a po prvom otvorení úst. Hudba kulminuje niekde medzi obddobím FINAL CUT a skoršími sólovkami - neurazí a myslím si Rogerových fanúšikov nesklame. Berme to tak, že Roger už všetko čo chcel povedať - povedal. To najdôležitejšie čo mi tunak citelne chýba je bezkonkurečne smrtiaca "rogerovská" naliehavosť - začatá vo WALL.. a do dokonalosti dotiahnutá v AMUSED... Pre bežného poslucháča môže tento počin znieť bezmocne - na Rogerom nastavenú latku je to akási smutnejšia veselohra v 12-tich dejstvách. To najlepšie pre mňa predstavujú skladby PICTURE THAT a následná BROKEN BONES s nádhernými pasážami, ale potom sa to zase vracia do zabehnutých pokojných vôd. Zhrnuté - pekné album - žiadna flákareň - ale - príliš veselé -(( 3 a pol za album + 0,5 bodu za texty - tie sú silné ako vždy. Takže za 4 a ja verím, že z Rogera sa na staré kolená stal optimista - k nemu sa to VYSLOVENE NEHODÍ....

zdenek3 @ 07.06.2017 21:01:04 | #
Chtěl bych se jenom vyjádřit k větě
... "čo mi tunak citelne chýba je bezkonkurečne smrtiaca "rogerovská" naliehavosť "....

Když vezmu větu o pár řádek více
..."25 rokov - čiže štvrťstoročie si dal Roger pauzu od novej radovej dosky, ak za tú poslednú počítame AMUSED TO DEATH"...
tak sis vlastně odpověděl. Nevím kolik je ti let, ale je setsakra rozdíl ve věku 25 let. Mezi 20 a 45 ovšem zcela jiný, než mezo 45 a 70.

Síly ubývají, člověk (někdy) moudří a už určitě nemá v sobě tolik výbušniny.

Co tím chi říci. Naléhavost je věc, která nelze změřit,ale lze vycítit. Ono vykřikovat reakční hesla a bušit do stolu a napsat ostrou,ale poklidnou báseň je sice rozdílné pojetí, ale výsledek je minimálně stejný, pokud posluchač chce slyšet. Přistupoval jsem k tomuto novému dílu pana mistra RW pokorně, čekaje klidnější plynutí. Stejně jako Leonard Cohen poslední deskou nějakou výbušností a nálehavostí v plných decibelech nikdo nečekal a přesto je to jedna z jeho nejlepších desek, protože je "zpověď" tam má setsakra "koule", tak je to stejné i z této desky RW.
Ubylo efekttů, prvoplánovitých gest a výkřiků, vše plyne už spíše po dědečkovsku rozvážně, ovšem s o to větší zamšřením, zacílením a i tou naléhavostí, ale méně halasně.

Skláním svůj šedý vlas před RW a dávám klidně 5*****.