Profil uživatele zdenek3
Recenze:
Jethro Tull / Jethro Tull – Heavy Horses - 1978 {2018, Steven Wilson mix}
| 2018-03-28 | Poslouchám další povedený remix Stevena Wilsona a jsem se zvukem spokojený, jako vždy. Ale víc než z vlastního remixu skladeb původního alba jsem nadšenej z přidaných bonusových skladeb. Prakticky je to jedno kratší album navíc. Je vidět, že JT měli invence více než dost, když tak vynikající skladby nakonec "vyhodili" ze seznamu skladeb, které nakonec udali na LP (CD).
Doporučuji k poslechu.
DVD obsahuje live koncerty a různé další bonusy, ale mně stačí bohatě tento vlastní remix, obzvláště pokud je ve 24/96.
Samozřejmě pět plných.
» ostatní recenze alba Jethro Tull - Jethro Tull – Heavy Horses - 1978 {2018, Steven Wilson mix}
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull
Deep Purple / Perfect Strangers
| 2017-12-20 | Nechci přilévat olej do ohně.
Album jako takové je dle mého více než dobré,ale jistě nedosahuje kvalit těch nejlepších alb.
Nicméně, skladba stejná názvu alba, mně vždy dostane do kolen. To je fakt perla. Už za ní musím dát
4****
» ostatní recenze alba Deep Purple - Perfect Strangers
» popis a diskografie skupiny Deep Purple
UFO / Salentino Cuts
Tak jsem objevil poslední výtvor staré a dobré sestavy rockových veteránů UFO. Vzali si na paškál tucet starých a prověřených vykopávek od stejně dobrých a starých kapel. Já většinou moc ty coververze nemusím, i když se někdy člověk diví, co ta (nějaká) kapela s originálem provede a mnohdy se musím usmívat, že je to lepší originálu.
Na této placce se UFO nesnaží o nic jiného, než prostě vzdát hold kvalitním skladbám svých souputníků. Hrají to po svým, ale za mne je to super placka. Když už pro nic jiného, tak pro připomenutí již skoro zapomenutého. Nevím, jak by Phil Mogg ve svých 69 letech naživo skutečně zazpíval, ale na desce je to prostě bravo.
Nemohu jinak než 5*****
» ostatní recenze alba UFO - Salentino Cuts
» popis a diskografie skupiny UFO
Fish / 13th Star
Právě poslouchajíc toto vynikající album, nesoucí v sobě mnoho melancholie, smutku,ale při tom nádherných melodií a i něco řádných ,rockových tvrdých riffů.
Melodie jsou krásně poskládané za sebou , jak dobře napsaná kniha. Těžko se dá vyzdvihnout některá skladba nad jiné. Mně se líbí všechny přesně tak, jak jsou. Už první skladba jasně naznačí, jakým směrem tentokrát Fish vykročil.
Jistě, stále je to stále stejný Fish, ale deska je více propracovaná a patří dle mého k jeho nejlepším. Střídající se vypravěčské části, následované pěknými riffy a melodickými linkami je přesně to, co se mi na Fishovi líbí. Nenechá ani chvíli se posluchače nudit.
Jako doprovodný zpěv se v 6 skladbách objevuje Lorna Bannon, která z dob dávno minulých (v Middle of the Road)neztratila na hlasovém půvabu nic. Obzvláště je to hezky slyšet na
jedné z nejhezčích skladeb Fishe vůbec, na Arc Of The Curve.
Na konci, když hraje hymnická stejnojmenná skladba alba a v podstatě nečekaně končí, mně vždy napadá, proč proBůh Fish nevystavěl na té melodii daleko delší opus. Vždyť tu skladbu mohl ještě krásně rozvíjet. Ta melodie za to stojí.
» ostatní recenze alba Fish - 13th Star
» popis a diskografie skupiny Fish
Oldfield, Mike / The Millennium Bell
Je zajímavý, že i když znám alba Mika Oldfielda zcela nazpaměť, a každý je pro mně něčím přínosný, tak nakonec si stejně musím uznat, že stojí za to si to které poslechnout.
Snad krom The Killing Fields , který mně až tak nic moc neříká, jsem na tom jako třeba s Jethro Tull. Prostě co pustím, to je za 5*****
Je to asi naladění na stejnou hladinu alfa, či beta, gama či jak se tomu říká.
Nyní poslouchám po delší době toto album, a je mi jak panici. Jsem omámen krásou melodie a prolínání stylů a nástrojů.
Děkuji za to, že něco tak kouzelného existuje v tomto zasraným světě a dovede i ve chvílích ne zrovna nejpříznivějších k osobnímu psyché, pomoci a navíc udělat radost.
Jsou to pro mně jedinní dva světoví umělci, kteří dovedou skloubit natolik odlišné dva až tři světy rockové, wordmusic a co já vím ještě jaké.
Mike Oldfield a Peter Gabriel.
» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - The Millennium Bell
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike
Oldfield, Mike / Amarok
Mike Oldfield, co o něm napsat co není ještě známo. Mám s ním problém,a to ten, že mu tak nějak tu jeho "abstraktní" hudbu beru a "žeru". Nevím čím a proč mne kdysi zaujal natolik, že jsem ho nepřestal poslouchat a obdivovat. Jistě, jsou tam některé ty děsné popové "úlety" z jeho tvorby, jako proslavená Moonlight Shadow a Shadow on the Wall.No ale zase když popík, tak zdařilý.
Nicméně jeho proslavené Tubular Bells plus orchestrální pojetí a další tři reinkarnace jsou i po letech stále dobře poslouchatelné a z mnoha pohledů prý nikdy nepřekročil jejich stín.
Já osobně tento názor nesdílím. Naopak bych řekl, že se mi jeho jiná díla líbí víc. Ovšem jsem tak trochu k němu nekritický, stejně jako některým mým vyvoleným kapelám,(Jethro Tull, Fish,-s i bez Marillion, Black Sabbath s Ozzym atd.)kterým " sežeru" všechno a ještě u toho mlaskám.
K Amaroku.
Toto album vyšlo po hezkém písničkovém Earth Moving a po něm vyšlo další výborné Heaven´s Open. Všechna tři alba pěkně rok po sobě. Asi přebytek invence z písniček ho asi donutil, aby vytvořil Amarok.
Toto skvělé dílo, které já osobně stavím v jeho tvorbě na nejvyšší příčku. Od prvního poslechu v roce 1990 (ach, už je to 26 let) se mi moc zalíbilo a poslechl jsem si ho tehdy během týdne snad 10x, což běžně nedělám.
Co k němu říci. Je to prostě skvělé hudební dílo, které není prakticky nikde narušováno zpěvěm (až na nějaké ty popěvky "vzádu" na dokreslení) a odvíjí se jako krásný film, bez zaškobrtnutí až do finále. Díky absenci zpěvu a tím textům, je na každém, co si při poslechu tohoto alba v mysli s hudbou přehrává za své vize a abstrakce. V tom je to dílo geniální, že nechává na posluchači si vybrat o čem to bude a to různě dle nálady při dalším poslechu.
To že se některým nelíbí a v hodnocení ve světových periodikách si nestojí nejlépe , mi je jedno.
Za mne 5*****
» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Amarok
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike
Muse / Drones
Muse----, byla to pro mne, až do nedávna, jedna z milionu kytarovek (moderních kytarových kapel, hrající kde co), která šla zcela mimo mne.Jen název jsem znal.
Na TV a videoklipy se nedívám, rádio neposlouchám, do hospody nechodím, takže se mne tato kapela, jako mnoho jiných zpěváků a kapel hrajících všude a ze všeho a kde co, vesele vyhýbala.
Není to tak dlouho, co jsem čistě náhodou po ránu zavítal do apartmá mé manželky, která měla cosi puštěno na TV ( něco jako Snídaně s Novou či co?) a najednou se z obrazovky vyhrnula a z reproduktorů vyvalila, hřmotná hudba nějakých tří mladíků. Byli to Muse a jejich Psycho.
Koukal a poslouchal jsem opravdu s otevřenou hubou až do konce. Něco podobného v dnešní době unylých kytarovek, sladkých nicneříkajích songů, hiphopu a Byoncé a já nevím čeho všeho, to bylo jako bych se vrátil do 70 let. Jen trochu v moderním stylu.
Srovnávat jejich (Muse) podobnost s Queen, či U2 je asi v určitých okamžicích oprávněné. Mně občas při tvrdých skladbách trochu ještě připoměli i F.N.More. Ale kde dnes není slyšet určitá podobnost s tím či oním, při tom kvantu skvělé rockové muziky.
No mrzí mně kvalita nahrávek Muse. DR pohybující v rozmezí 4-7 je dost ubohá. Je to přeřvané a bohužel na úkor kvalitního poslechu.
Sehnal jsem si jejich japonská vydání, v domnění, že to bude o dost lepší. Bohužel, jako dnes většina věcí žije z podstaty, japan není co býval. Rozdíl je nepatrný proti klasickému vydání, pokud vůbec nějaký.
Ale Muse jsou na všech vydaných CD dost dobří a jsou tam mnohdy opravdu výborné skladby, nejen na tomto Drones.
Použiji slovní spojení mé vnučky, nyní přenesené na hodnocení tvorby Muse.
"Mé znalosti (této kapely)jsou zatím v tomto směru určitým způsobem omezené, takže mi neumožňují kvalitní hodnocení jejich celé tvorby." :)))))
4****
» ostatní recenze alba Muse - Drones
» popis a diskografie skupiny Muse
Anderson, Ian / Homo Erraticus
Na jiném místě se Kamila a jiní rozplývají na skvělým dílem Thick as a Brick 2: Whatever Happened to Gerald Bostock?
Jistě je to opravdu vzrušující dílo a jsem rád, že se IA nestalo to, co se často stává při tzv. pokračování nějakého stěžejního díla, kdy je to více méně vykrádání sama sebe a skoro vždy je to slabota.
V posledním počinu IA = Homo Erraticus, se zopakovala skvělá sestava z T.A.A.B.2, jen přibyl do sestavy druhý hlas, Ryan O'Donnell.
Osobně jsem se obával na obou počinech IA, chybějícího stálého a vynikajícího člena Martina Barre-ho. No nakonec to ani tak nebolelo, jak je slyšet ve výsledku obou desek.
V Homo Erraticus se dle mého skromného názoru IA a spol. vrací tak trochu do doby Nigh Cup-u od JT. Toto dvojalbum není moc "profláklé", ale jsou tam vynikající věci.Ostatně recenzi jsem na ně psal před, ufff 9 lety. A v HE je dost slyšet některé podobnosti.
Celé album ,které se skládá z hlavních tří částí, je celkově velmi kompaktní a má opravdu tah na branku a myslím si, že je celé skvěle zaranžované.
Nemohu si pomoct, ale mně osobně se líbí víc jak T.A.A.B.2.
Bez váhání
» ostatní recenze alba Anderson, Ian - Homo Erraticus
» popis a diskografie skupiny Anderson, Ian
Spyro Gyra / Wrapped in a Dream
O této kapele se tady, krom úvodního úvodu "alienshore 10/2012" nepíše.
Já recenze moc nepíši, protože každej to máme jinak, spíš si jen tak někde přidám svůj pohled již k hotovému. No lenost. Moje plkání dám sem, protože právě poslouchám toto CD. Ale mohlo být klidně u kdejakého jejich jiného alba. Nebudu rozebírat skladby. Spíš jen takové myšlenky pro ostatní o soundu kapely.
Tuto kapelu (název Spyro Gyra je zkomoleninou „spirogira" = bakterie zažívacího traktu) znám dlouho. Jejich hudba mi asi nejvíce spojuje původní zvuk Santany, War, něco Chicaga a .....našlo by se toho jistě víc.
Neposlouchám ji často. Ale jsou dny, kdy strkáte do plackostroje jednu placku za druhou a furt to není ono. V tyto dny dám právě Spyro Gyra a je to to ono. Málo, velmi málo zpívají. O to více hrají,a hlavně výborně. Famózně. Jsou to opravdu machři. Spojování stylů odevšad, ale v podstatě je to fusionjazzrock (můj patvar). Každý si tam najde svoje. Stačí si přečíst "Alienshoreho úvod" nebo třeba na webu music-store.Zbytečno opakovat.
Až nebudete vědět co si pustit, pusťte si je a vy praví rockeři, chvíli vydržte a nevyndávejte placku hned pryč, se slovy "fujtajbl džes".
Například nyní hraje 8. After The Storm. A rytmus donutí nožku podupávat raz-dva.
Jo a mimochodem, jejich diskografie je skoro celá hodně dobře nahraná.
» ostatní recenze alba Spyro Gyra - Wrapped in a Dream
» popis a diskografie skupiny Spyro Gyra
Proto-Kaw / Before Became After
Posledních pár let už moc nic nového v hudbě nesháním, protože toho mám tolik, že už ani sám nevím, co jsem slyšel a kolikrát.Tak jsem si řekl, že už budu doplňovat jen opravdu super věci. Občas dám na nějaké doporučení a nebo mně něco zaujme v recenzi dané kapely a zkusím to. Bohužel,spíš víc než míň, se mi to většinou nelíbí nebo to není nic, co bych přidával do své diskotéky.Myslím si, že po přejetí cd dnes už vím, zda ta kapela pro mne bude nebo nebude to pravé.
Nedávno jsem si zde přečetl recenzi na Proto-Kaw - Forth od Horyny. Nevím, ale hodně mne ta recenze zaujala, asi skvělým popisem Horyny a tak jsem si zmíněné cedlo sehnal.
Oooh, jakej to byl balzám na mou starou artrockovou duši.Hudba = přesně podle mého gusta. (To je jako v Bille, ne?)
O této kapele jsem fakt nevěděl. Kansas samo znám, i když okrajově, protože mně nijak nenadchli.(Stejně jako třeba Saga nebo Styx).
Ovšem toto je jiné kafe.
Po poslechu Forth jsem sehnal nejdříve jejich druhou řadovku The Wait Of Glory. Ta je taky hodně dobrá, ale Forth se mi líbí víc.
No a před tydnem se začala v kolotoči točit placka s názvem Before Became After. Tedy jejich první řadovka.
No a to je teprve jízda.Ten kdo tam jako já slyší odkazy mnoha super kapel od Jethro Tull, přes Deep Purple až po třeba Santanu až Chicago by mohl namítnout, že jsou to třeba napodobeniny. Ale při té záplavě kapel za ta léta, lze slyšet určité povědomé náměty asi všude. Nicméně chlapci z P-K to mají moc dobře poskládané. Ani na chvíli se nenudíme, slyšíme výborný hlas zpěváka, skvělou rytmiku a hlavně úžasné nápady, spojení a změny rytmů. A to prostě žeru.
Pro mne je to opravdu znovuobjevení klasického art rocku, nebo ať to nazveme jak chceme.
Kdo může, ať si to poslechne. Těžko vyzdvihnout jednu skladbu od jiné. CD je prostě plnotučné.
Forth je za 5, The Wait... za 4 a půl a
Before za 6******
» ostatní recenze alba Proto-Kaw - Before Became After
» popis a diskografie skupiny Proto-Kaw
Black Sabbath / 13
Původně jsem chtěl napsat svoji "recenzi" na 13.taky.
Dlouho jsem to odkládal. Navíc, když jsem si přečetl hodnocení jiných, hned po Jardovi Merhautovi, tak jsem nechtěl nosit dříví do lesa.
Nicméně se vyjádřím krátce k názoru Zazy-3121.
Zcela bez urážky, každý má nárok na svoje hodnocení čehokoliv. Ale výše napsané je zcela mimo mísu.
Nechci zde opakovat sdělení jiných píšících o tom, že kapela s takovou historií se nemůže ani při sebevětší snaze vyhnout některým již slyšeným riffům. Já je tam slyším taky. A nejen jejich. Slyším tam kousínky -náznaky i jiných děl.
Ale to najdeme u skoro všech kapel s takovou letitostí. O vykrádání ale zde zcela jistě nejde. Stejně jako P.Floyd anebo Queen se v posledních albech "otřeli" o kousky významných riffu starších alb, i zde to má svůj význam.
Album jako takové je skvělé. Ozzy zpívá ( i když asi za patřičné podpory mistra zvuku ( u koho ne?,že)) jak za mlada. Nevím, jak to dnes vyzpívá na koncertě. Ale slyšel jsem kousek a jelo mu to jako břitva.
Nesouhlasím ani s hodnocením bubeníka Brada Wilka.
Za mě, je to jediný ze všech bubeníků celé éry Black Sabbath a Ozzyho, který plně nahradil Billa Warda. Nejen, že bubnuje dost obdobně, ale dává tomu tu jeho příznačnou "barvu".
Kdo si chce poslechnout 13-ku dobře nahranou, musí holt jít do vinylu. Ten je v případě této desky o hodný kus lepší.
Na závěr, kdo hodnotí 13 obdobně jak Zaza, je buď mlád a nemá B.S. "načtené historicky", nebo se mu prostě B.S. za první éry 6 desek nelíbily na dřeň jako mě (nám), co s nimi vyrůstali.
Říká se, že nevkročíš podruhé do stejné řeky. Black Sabbathům se to povedlo.
Plný počet.
» ostatní recenze alba Black Sabbath - 13
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath
Queen / Queen II
Gattolino nedávno po delší době zhodnotil a ohodnotil toto album.
Pro milovníky Queen-ů není jistě nutné představovat.
Pro ty, co znají Queen-y především z Radio Ga-Ga, případně z pozdějších věcí, nebo nic jiného než slavnou A Night A.T.O. by bylo více než vhodné si tuto dvojku a také jedničku a trojku poslechnout.
Nic nepřekvapí více, než stal, tvrdost a nápaditost kapely, která po té se změnila hudebně jak chameleon.Nenapadá mě kapela, která by udělala za svou hudební éru takové obraty ve své hudbě jako právě Queen-i.
Když pomineme povedenou a již zmíněnou A Night.., tak dle mého jsou první tři desky to nejlepší co kdy vydali.
Já jsem se dostal k poslechu tohoto LP v roce vydání jako k prvnímu seznámení s touto kapelou. Jedničku jsem slyšel až asi půl roku na to zároveň s SHA. Pro mne to byla tehdy masáž jak z jiného světa. Již v té době jsem poslouchal mnoho jiných "dostupných" kapel díky kamarádům a různým kontaktům, ale toto album na mě zapůsobilo od první skladby. Procession je sice krátká, ale již při ní bylo jasné, že přijde NĚCO.Každou další skladbou jsem vyvaloval oči víc a víc, až už to u Ogre Battle víc nešlo.
Bylo v mém životě samozřejme více desek, které mě podobně dostaly do kolen, ale s pohledu množství již slyšeného, jich bylo jak šafránu.
Toto album s dalšími dvěma zmíněnými patří do mého šafránového TOP (dejme tomu)50 a to dost vysoko.
Je neuvěřitelné, že od jedničky uběhlo již 40 (slovy čtyřicet) let.
5* je málo. Možná tak dvakrát tolik.
» ostatní recenze alba Queen - Queen II
» popis a diskografie skupiny Queen
Black Sabbath / Black Sabbath
Nedávno jsem si znovu přečetl knihu od Stevena Rosena- Black Sabbath.
Kniha je to čtivá a někdy i docela humorná. Ukazuje pouť BS v základní sestavě bez příkras a s odstupem času. (vyšla 1996).
Nechci polemizovat o tom, zda je deska BS to nejlepší od BS nebo jestli to je nějaká jiná. Minimálně je jistě ta první. S pohledu zpět je úžasné, za jak dlouho tato čtveřice tuto prvotinu udělala a že druhou, podle mnohých jestě lepší (Paranoid) vydala za 7 měsíců a 5 dnů od první.A třětí za dalších 11 měsíců. A při tom, na čem byly ty desky nahrávány, je obdivuhodný zvuk i dnes, proti té mršbě co vychází ze super studií dnes.
Vždy, když si pustím jejich prvotinu, si vzpomínám, jak na mne působila tato první deska BS.A musel to být docela šoking i pro tisíce dalších posluchačů. Když si vememe, jakou hudbu jsme v té době poslouchali, od Beatles, přes Kinks, Beach Boys,Credence C.R., Rolling Stones, a že v tom roce 1970 vyšla už trojka Led Zeppelin stejně jako Jethro Tull a také slavná pětka od Deep Purple,(vůbec ten rok 1970 se povedl) tak jednička od BS byla jak z jiného světa.
Bylo to prostě super. Pro mě byli, jsou a budou BS vždy spojeni s Ozzym a bez něj to pro mě už nikdy nebylo ono. Čímž nechci tvrdit, že desky po éře s Ozzym už nebyly dobré.
Takže za mě mají tyto desky vždy jen to nejvyšší ohodnocení.
» ostatní recenze alba Black Sabbath - Black Sabbath
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath
Ursiny, Dežo / Nové mapy ticha
Jsou kapely, stejně jako knihy, filmy apod., kolem kterých chodíte léta a tak nějak se s nimi občas potkáte, lehce se otřete, chodíte okolo a nějak nenajdete odvahu či není čas či nejste na to připraveni (ať z jakéhokoliv důvodu) vejít "dovnitř".
Prostě nenadešel ten správný okamžik.
Ursiny byl vždy umělec, o kterém jsem věděl, stejně jako Lipa,Procházka a ....docela dlouho trvalo, než jsem si k nim proklestil v zástupu zahraničních kapel svoji hudební cestu.
Tu jsem slyšel skladbu v rádiu, tu u kamaráda,ale nic se nedělo. Pak to však přišlo.
Objevil jsem pro sebe zmíněné umělce a hlavně Dezider Ursiny na mne udělal obrovský dojem. Jeho zpívání, texty, výběr hudebníků ,aranžmá skladeb a především to, CO zpívá a JAK mě uchvátilo. Je to už řádku let a poslouchám jeho CD-čka pravidelně a ne se jich "nabažit".
Zcela narovinu řeknu, že anglicky zpívané skladby rád nemám. To pravé Ursínovské se jakoby vytratí. Vadí mi to. Jeho lehce nosná slovenština hřeje a upoutává na sebe silně pozornost, aby neuniklo jediné slovo textu, výborně napsaného.
Kromě anglických zpívaných skladeb jsou pro mne všechny ostatní skladby stále stejně výborné a nevybral bych si jednoznačně tu nej, stejně jako desku. Na všech se mi líbí něco víc, něco míň, ale vcelku je to špička.
Je škoda,že takovýto umělci již nejsou mezi námi. Mohli ještě hodně co říci.
Za sebe bych v české hudební scéně nenašel nikoho,kdo by mne tak silně zaujal.
» ostatní recenze alba Ursiny, Dežo - Nové mapy ticha
» popis a diskografie skupiny Ursiny, Dežo
Pink Floyd / The Final Cut
Koukám, že rozdílnost vnímání tohoto alba je více rozporuplná, než bývá zvykem u produktů nejenom této kapely. No kapely. (Myšleno Pink Floyd). Je jisté, že toto album je vydáno pod názven kapely opravdu "omylem" a každý znalý tam cítí spíše obchodní stránku věci. Pokud by to vydal RW pod svoji hlavičkou a zbytek "kolegů" jako hosty, bylo by to dle mého více košer.
Nicméně, pokud posluchač,znající pouze největší pecky PF, přijde k poslechu tohoto alba, asi se mu moc líbit nebude.(Což je i vidět na zdejších ohlasech).
Pokud se na album budeme dívat v kontextu dvojalba The Wall, jistě paralelu vysledovat nebude problém.
Z pohledu kapely PF však nemá cenu nic svazovat, toto je opravdu výhradně dítě RW.
Ovšem velmi, velmi povedené. A čím více je dospělé ( příští rok bude mít kluk 30 let), tím více roste do krásy.
Nemám na tomto albu ani favorita a ani propadák. Působí na mne velmi celistvě a je pro mne vždy svátkem si jej v klidu poslechnout.
Bez váhání 5*
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Final Cut
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
OSI / Fire Make Thunder
Mnoho recenzí na tuto kapelu tady není. Přitom jak vidět z předešlých hodnocení, líbí se.
Do přehrávače dávám toto CD za poslední týden už po desáté.
Všechna jejich předešlá CD se mi líbila.O tomto CD se dá s lehkou nadsázkou říci, že je to druhé pokračování předešlého alba, Blood.Ale na rozdíl od filmů kde "dvojka" nebývá lepší jedničky, tak tady bych řekl,že se to povedlo.
Podobnost je nejen v určitých nezaměnitelných ruších, zkreslených vyklepávkach paliček,občas silně zkresleného hlasu zpěváka Kevina Moora.
Dále stejně jako v předešlém albu je na první poslech slyšet "jiné bicí". Již netluče DTman Portnoy, ale Gavin Harrison.
Portnoy je jistě výrazná osobnost za škopkama,ale jeho technicky vytříbené bicí pro mne postrádají trochu té muzikálnosti "si hrát".
Na kytaru a basu hraje Jim Mateos,jako na všech ostatních albech.
Pokud kapela začne hutnit (obzvláště je to patrné na první skladbě), nelze si nevzpomenout na počátky Black Sabbath. Pomaleji, ale o to důrazněji řeže jak kytara, tak basa.
Na můj vkus by to řezání mohlo být víc, těch psychydelicko vyprávěných pomalejších částí ( nelze si připomenout Pink Floydy) je tam více než by mělo. V některých místech alba mě přišlo na um zase jméno Sister of Mercy.Nicméně placka se dotočí dřív,než si uvědomíte,že už je osm skladeb za vámi.
Otěže skádání byly na bedrech Mateose a Moora.
Po nahrání hudby pak dodatečně dokopal tlukot bicích samostaně Harrison.
Texty jsou jako vždy pesimismus sám a z celého alba vyzařuje taková zvláštní smutně naštvaná nálada.
Jako když se ráno vzbudíte a máte blbej den a večer už to nevydržíte a šlehnete o zeď polorozpitou lahví.
Bohužel takto "poctivých" rockových věcí poslední dobou moc není. Dal bych za sebe chvalitebně výborné, ale při psaní a při poslechu zároveň se upíšu a kopnu jich tam PĚT.
» ostatní recenze alba OSI - Fire Make Thunder
» popis a diskografie skupiny OSI
Anderson, Ian / Thick as a Brick 2: Whatever Happened to Gerald Bostock?
Byl jsem mooooc zvědavý na to,jak se IA bude potýkat s druhým dílem. Bude to jako nastavovaná kaše, jak to bývá u filmů, nebo to bude pokus o něco zcela srovnatelného, nebo div se příroda,dokonce lepšího než první a již značně starý díl první?
Mne,jako velkého obdivovatel IA a JT stačil první poslech,abych zcela klidně a bez jakéhokoliv pochybení napsal..král je mrtev, ať žije král..
Stalo se něco,co nebývá ani obvyklé,ale je zcela neobvyklé. Tento druhý díl je prostě lepší.
Dokonce i v takové oblasti,jako v " loudness war" může dávat ukázku toho,že i nové a moderní cd může mít DR od 14 do 17.
Co se týče hodnocení, dal bych DTTO pod Billem. Ten to napsal naprosto skvěle a se vším souhlasím do poslední tečky.
» ostatní recenze alba Anderson, Ian - Thick as a Brick 2: Whatever Happened to Gerald Bostock?
» popis a diskografie skupiny Anderson, Ian
Hackett, Steve / Beyond the Shrouded Horizon
Poslední dobou je to umělec=hudebník,kterého dost často točím. Moc se mi líbí Metamorpheus (zde není uveden) a Wild Orchids.
Byl jsem zvědav na jeho poslední dvojCD počin.
Nebudu nyní popisovat všech 22 skladeb.Natolik to nemám naposloucháno.
Ve zkratce,je to CD které mě bere ve všech směrech.Změny tempa a hudebních nápadů neberou konce a prolínání stylů je přesně to,co mám rád.
Dávám 6 z pěti možných.
» ostatní recenze alba Hackett, Steve - Beyond the Shrouded Horizon
» popis a diskografie skupiny Hackett, Steve
Pink Floyd / Obscured by Clouds
Tak se musím k něčemu přiznat,vážení příznivci artrocku.
Jako mlaďochovi,se mi zadírali PF v řadovkávch pod kůží od Meddle,DSOTM a dále.
Při vracení se proti času,jsem přeci jen bral Piper... a A Saucerful...Atom....přeci jen jako psychydelické mámení.Něco se mi líbilo a něco ne.Umma se mi nelíbila skoro vůbec.
O filmovou hudbu jsem se až tak nezajímal, a po shlédnutí Zabriskie Point,jsem ani moc dál nepátral.Hleděl jsem hrdě do budoucnosti.
Jednoduše řečeno,v té době jsem nebyl zralý na tu předMOONovskou hudbu.Ušel času kus,zalíbilo se mi to či ono,i More,AHM,ale na Obscured by Clouds nějak nezbylo.Až teprve nyní !!!!!!,při ucelování diskografie základních kapel jsem na toto CD opět narazil a jsem z něj hodně unešen.
Nejsem nyní ještě schopen popisovat jednotlivé skladby.Musím souhlasit,že jsou často slyšet kousínky melodií,které se ve větší či menší míře objevují na následných a i hodně vzdálených skladbách.
Ale jako celek se mi toto CD moc zamlouvá.
Dávám 4**** a možná ještě půlku přidám.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Obscured by Clouds
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Dream Theater / The Number Of The Beast
Toto CD jsem objevil zcela náhodou. Nevěděl jsem,že DT něco takového coversovali. V mnoha hudebních odkazech ani není uvedeno. Nejde o to,že je to cover (dle mého) nejlepšího alba Iron Maiden. Z jedné strany DT coby technicky dokonalá kapela vystřihla celé album jako z praku,ale z druhé strany,když má posluchač naposlouchány IM,je slyšet přeci jen jiný přístup u jednotlivých hudebníků.Nejvíce je asi dle mého rozdíl v rytmice.Ten DT souběh Myunga s Portnoyem je prostě mnohdy přeci jen převažující nad originálem IM S.Harrise a C. Burra.Jinak J. LaBrie se popasoval s partem B.Dickinsona skvěle.Vzhledem k tomu,že to vystřihli na live,4****+1/2.
» ostatní recenze alba Dream Theater - The Number Of The Beast
» popis a diskografie skupiny Dream Theater