john l - @ 14.06.2017 | #

Na krátké fragmenty o kultovní kapele Shadowland, jsem během své hudební dráhy už několikrát narazil a je dokonce možné, že jsem jednu z jejich nahrávek spatřil v devadesátých letech, v některém začouzeném music shopu.

Ve Vltavsko-Dunajském kraji(středoevropském), jde o celkem neznámou záležitost, která se během devadesátých let, kdy podobná muzika neměla na růžích ustláno a byla podsouvána do pozice poslední uklizečky na zabordeleném prog smetišti, stala cenným sběratelským spektáklem.

Kamarádi a hudební bratři Karl Groom a Clive Nolan nashromáždili pozitivní melodický materiál, v práci se inspirovali podobnou muzikou z osmdesátých let kapel Iq a Pendragon a po jejich vzoru se snažili vytvořit podobně velkolepé album. Jenže...

O Ring of Roses se neotírá ani zdaleka podobné fluidum jako o zde jmenované. Nepůsobí ani z půlky stylotvorně, jako kdysi pionýrské Script... od Marillion, velkých a nedostižných vzorů Shadowland. Sice jde o dílo zaměřené přímo na estetiku, hluboké emoce a silné melodie, ale někdy ani to nestačí. Svým způsobem je pevně zakořeněné v neo progu, možná až moc.

Karl Groom ukazuje o ždibec talentu navíc, než v začátcích Threshold, ačkoli často zní jako Steve Rothery, ale největší překvápko je Nolanův vokál. Má velmi příjemnou dikci a k takhle koncipované hudbě, dobře padnoucí rejstřík. Výsledek je překvapivě dobrý, Clive zpívá velice emocionálním způsobem. Shadowland je vlastně jeho dítě a přirovnat by se dal k optimistické etapě kapely Pendragon na začátku devadesátých let.

V bodování se budu držet zlaté střední, jestli jsem prvním Arena přidělil 3 stars, tady to nemůže být víc ani omylem. Něco mě ale říká, že napodruhé přijde výživnější sendvič. Někdy může i příliš mnoho melodií škodit.

Suma sumárum. V případě prvních Shadowland nejde o nic světoborného a povinného už vůbec ne. A termín "kultovní skupina" berte s hodně velkou rezervou.

Mayak @ 14.06.2017 15:50:38 | #
Ďalšia recenzia, za ktorú poviem z aspektu vlastnej nostalgie a spoznávania a zbierania CDs s neo/progom na konci 90. rokov ... veľké ďakujem.
MC s albumom "Through The Looking Glass" som kúpil ešte kedysi v roku 1995 v Poľsku, bola to pre mňa ďalšia nová kapela, ktorú som začal aktívne zháňať, ale problém bol v tom, že SHADOWLAND bol kôň zo stajne vtedy už skrachovaného holandského labelu SI Music.
Až keď v roku 1996 vydala kapela na labeli Verglas Music tretí album "Mad as A Hatter", dostal som sa rýchlo ku originálnemu CD a rok na to vydali Verglas Music v reedícii prvé dva albumy SHADOWLAND a tak som mal koncom roku 1997 kompletné štúdiové "trio" ...
Z môjho pohľadu a cítenia je album "Ring Of Roses" jednoznačne najlepšie dielko kapely, ďalšie dva albumy obsahujú okrem pekných momentov aj veľa vaty a hluchých miest a sú cestou k úpadku a strácajúcej sa invencie. Príčin je iste viacero, ale jednou zo zásadných je, že Clive Nolan v tej dobe sedel už v primnohých vlakoch súbežne (Pendragon, Arena, Casino, Strangers On A Train, Clive Nolan & Oliver Wakeman atd. ...) a jeho vtedajší skladateľský potenciál sa roztrúsil medzi ostatné jeho projekty a pre SHADOWLAND v rokoch 1994 -96 zostali len menej významné omrvinky z koláča ...
Vlastne aj Karl Groom sa už viac interesoval o Threshold, Strangers on a Train, a ešte viac o produkčnú činnosť, ako o túto kapelu.
SHADOWLAND takto zostal hlavne ako jedna menšia/väčšia štácia v tvorivom rozlete dvoch britských osobností progresívneho rocku a ich ďalších priateľov z progrockovej brandže v Británii...