EasyRocker - @ 13.01.2018 | #

Tohle památné album bylo u mě prvním kontaktem se Sadist a je tomu už mnoho let. Byla to čelní srážka, na kterou jsem nebyl úplně připraven, a dlouho nechápal, co se na těchto 37 minutách vlastně odehrává. Tyhle hody vyžadovaly mnoho a mnoho poslechů.

Pořádnou ráno do vazu zasazují pánové hned v nekompromisní řežbě Pervesion Lust Orgasm - drsná disharmonie, skřípějící kovová mašinérie, děsivě drsný vokál a ultratemná klávesová linie hlavního principála Tommase. Parní válec, který nezná překážek.

The Path je u mě erbovním zářezem, ilustrujícím dokonale děsivé, ale i geniální Sadist. Nekompromisní kovový vstup, pak ale přichází industriálně zabarvené představení s neskutečnými návaly nástrojů a refrénem, hučícím z pekel. Zhudebněná genialita, úzkost a strach.

Fools and Dolts je divokou tříminutovou jízdou - čelní srážka s elektronikou, chladným technem a industrálním peklem, ke kterému celé tohle album inklinuje více než málo. Neznám desku, dokonaleji spojující krásu a děs.

V první instrumetálce Holy... máte Sadist jako dospělou, vyzrálou progovou kapelu, vychutnávající si s děsivou jistotou svou dominanci nad našimi dušemi. Chladivá, lahodná, ale i bolestivá nálada, inspirovaná fúzí.

Ovariotomy ztělesňuje pekelné choutky této ďábelské desky už názvem. Rozlámané kytarové riffy a parádní hlomoz Andyho bezpražcové basy a dílo zkázy dokonává Trevorův štěrkově drsný vokál, jemné jazzové vsuvky ve druhé půli.

Instinct začínají živočišné, ovšem i živelné Pesovy bicí, zmutované klávesy. Nastupuje temnota, nesená nervní melodií a industriálními stíny. Přechod do famózního refrénu s drtícími vokály je už vyryt v análech kovu.

Album se valí jakoby bez zastavení, bez prostoru pro odpor a poráží vše živé. Neslituje se nad vámi ani Obsession-Compulsion - to, co vytváří zběsilé duo basy a bicích, je snad nemožné. Melodie, vetknutá v ďábelských nájezdech nástrojů, má vynikající a opět jazzem poučenou strukturu.

Druhá a titulní instrumentálka je u mě jen další z řady neuvěřitelných položek na tomhle albu. Chladné klávesové tóny z bezbřehých vesmírných dálav, prázdnota, úzkost, beznaděj se špetkou nejisté naděje na konci.

I Rape You - razantní metalový návrat, slitina hutných melodií kláves a razantní a drsné kytarové podstaty. Opět mistrně a silově vytesaný refrén, za kterým následuje zlom v duchu jazzu s basovými hody a učebnicovým sólem. Zase - vzpomínáte na Spheres?

Vše nejlepší ze svého výborného umění investovali hoši do závěrečného postulátu Christmas Beat. Jemný Tommasův klávesový koberec s pavučinami famózního bezpražce, vokální i kytarové nájezdy až na doraz. Opět báječný nápad na závěr, úvodní motiv "mizí" za dechberoucího progového představení na pozadí do závěru...


Co vlastně ještě dodávat? Čelní srážka jazzových struktur, industriálního zápachu, drtivé matematické brutality a temných atmosfér, šílenství a chaos, které se rodí jednou za léta. Nejlepší důkaz životaschopnosti metalového spektra. Šest čestných bodíků.

Petr87 @ 13.01.2018 19:39:31 | #
Přesně; vše je záležitost vkusu, ničeho jiného. Já to mám koneckonců nastaveno podobně...
Já si třeba už pár dní proplachuji uši výbornými německými progresivisty THE OCEAN, kteří ve své tvorbě kombinují bahnitý sludge metal, post-metal, doom, thrash, death, který občas i proloží atmosférickými výlety koketujícími pomalu s prog rockem atd... Často opravdu velmi ostrá hudba s neméně ostrými vokály, z které by se některým citlivějším povahám dozajista kroutily uši, a spousta další podobné hudby, kterou nemám problém proložit třeba takovými BARCLAY JAMES HARVEST, nebo nějakou klasickou hudbou (v poslední době preferuji hlavně Bacha); a tak bych mohl pokračovat dál a dál...
Pro některé by to byl do sluchovodů bijící kontrast, pro mne už několik let naprosto normální stav.
Opět záležitost vkusu.

Jinak tuto bandu znám jen z doslechu, ukázky z TyTrubky zní zajímavě, určitě si na ně v brzké době vyhradím čas.

Jinak bych v tomto žánru - tj.progresivním/tech death metalu - hrozně rád doporučil (tedy, pokud už neznáte) výbornou holandskou sebranku PHLEBOTOMIZED, jejichž první dílo z roku 1994 "Immense Intense Suspense" považuju za jedno z nejlepších v daném žánru (nedávno jsem jej představoval i v poslouchacím vlákně).

Pěkný večer!
>> odkaz