EasyRocker - @ 13.01.2018 | #

Tohle památné album bylo u mě prvním kontaktem se Sadist a je tomu už mnoho let. Byla to čelní srážka, na kterou jsem nebyl úplně připraven, a dlouho nechápal, co se na těchto 37 minutách vlastně odehrává. Tyhle hody vyžadovaly mnoho a mnoho poslechů.

Pořádnou ráno do vazu zasazují pánové hned v nekompromisní řežbě Pervesion Lust Orgasm - drsná disharmonie, skřípějící kovová mašinérie, děsivě drsný vokál a ultratemná klávesová linie hlavního principála Tommase. Parní válec, který nezná překážek.

The Path je u mě erbovním zářezem, ilustrujícím dokonale děsivé, ale i geniální Sadist. Nekompromisní kovový vstup, pak ale přichází industriálně zabarvené představení s neskutečnými návaly nástrojů a refrénem, hučícím z pekel. Zhudebněná genialita, úzkost a strach.

Fools and Dolts je divokou tříminutovou jízdou - čelní srážka s elektronikou, chladným technem a industrálním peklem, ke kterému celé tohle album inklinuje více než málo. Neznám desku, dokonaleji spojující krásu a děs.

V první instrumetálce Holy... máte Sadist jako dospělou, vyzrálou progovou kapelu, vychutnávající si s děsivou jistotou svou dominanci nad našimi dušemi. Chladivá, lahodná, ale i bolestivá nálada, inspirovaná fúzí.

Ovariotomy ztělesňuje pekelné choutky této ďábelské desky už názvem. Rozlámané kytarové riffy a parádní hlomoz Andyho bezpražcové basy a dílo zkázy dokonává Trevorův štěrkově drsný vokál, jemné jazzové vsuvky ve druhé půli.

Instinct začínají živočišné, ovšem i živelné Pesovy bicí, zmutované klávesy. Nastupuje temnota, nesená nervní melodií a industriálními stíny. Přechod do famózního refrénu s drtícími vokály je už vyryt v análech kovu.

Album se valí jakoby bez zastavení, bez prostoru pro odpor a poráží vše živé. Neslituje se nad vámi ani Obsession-Compulsion - to, co vytváří zběsilé duo basy a bicích, je snad nemožné. Melodie, vetknutá v ďábelských nájezdech nástrojů, má vynikající a opět jazzem poučenou strukturu.

Druhá a titulní instrumentálka je u mě jen další z řady neuvěřitelných položek na tomhle albu. Chladné klávesové tóny z bezbřehých vesmírných dálav, prázdnota, úzkost, beznaděj se špetkou nejisté naděje na konci.

I Rape You - razantní metalový návrat, slitina hutných melodií kláves a razantní a drsné kytarové podstaty. Opět mistrně a silově vytesaný refrén, za kterým následuje zlom v duchu jazzu s basovými hody a učebnicovým sólem. Zase - vzpomínáte na Spheres?

Vše nejlepší ze svého výborného umění investovali hoši do závěrečného postulátu Christmas Beat. Jemný Tommasův klávesový koberec s pavučinami famózního bezpražce, vokální i kytarové nájezdy až na doraz. Opět báječný nápad na závěr, úvodní motiv "mizí" za dechberoucího progového představení na pozadí do závěru...


Co vlastně ještě dodávat? Čelní srážka jazzových struktur, industriálního zápachu, drtivé matematické brutality a temných atmosfér, šílenství a chaos, které se rodí jednou za léta. Nejlepší důkaz životaschopnosti metalového spektra. Šest čestných bodíků.

Voytus @ 14.01.2018 14:19:01 | #
Easyrocker: Holt proti Smrti nelze nic namítat :-).

Přiznávám ale, že v tomto jak Branovi, tak Palovi určitým způsobem rozumím. I když to mají takhle povrchně, tj. souzení dle názvu skupiny, či skladeb. Ale! Býval jsem totiž velký fanda hororů, a to v podstatě jakýchkoli, nejlépe ale těch béčkových. Nechci to tady nějak sáhodlouze rozepisovat, nicméně jsem se dostal k nějakým materiálům, podle čeho byly některé filmy natočeny, podle jakých osob (řada činů sériových vrahů, zejména v USA) a tak dál. Ač totálně znechucen, vyděšen a já nevím, jaký ještě jsem byl, pročetl jsem kde co a závěr toho všeho byl, že podobné bijáky, kde šílený psychopat vyvraždí celé rodiny a oběti nejlépe vypreparuje, či sní, již nemám zapotřebí sledovat, protože v hlavě pořád běhá myšlenka, že takoví šílenci skutečně někde na světě existují. Chápu, že někoho může odradit hudba a stačí mu jen přečíst si názvy.