oř - @ 28.04.2018 | #

Mezinárodní průzkumnou anketu o jeden z nejlepších hard rockových výběrů minulého století vyhrálo v příslušné kategorii bestofko Rainbow The Very Best of... Jde o reprezentativně zpracovaný výběr, na kterém je zastoupeno každé album kapely s výjimkou desky Stranger in us all. Většinou je tak učiněno po dvou vzorcích. Je to ideální a přehledná sondáž do historie Rainbow a dobrý dárek pro ty, kteří od duhového monstra nepotřebují skupovat všechno nebo si nechtějí famózní desky ředit těmi slabšími.

Začíná se chronologicky od prvního alba, od Diovy epochy, a pokračuje se přes Bonneta až k Turnerovi. Z první trojky bylo vybráno to nejlepší, i když ruku na srdce - všechny Ronnieho desky jsou natolik vyrovnané a dokonalé, že vybrat dvě či tři skladby není jednoduché. Naopak u nahrávek s Joe Lynn Turnerem šla kvalita podstatně dolů a právě tady se stává takový výběr dostačujícím.

Tracklist nemá smysl probírat, většina z nás jejich skladby dobře zná. Z té druhé a slabší půlky jsem rád, že se tady ocitly nádherná Jealous Lover ze stejnojmenného EP a skvostná Stone Cold, stejně jako jediná povedená dvojice z poslední desky, Can't Let You Go a Street of Dreams. Na opačné straně stojí bídná Power. Tady se nechce věřit tomu, že něco takového byl schopen Ritchie v té době napsat.

Já jsem si výběr koupil hned v roce vydání, kdy jsem od Rainbow znal jenom pár věcí. Dodnes ho poslouchám i přesto, že některé desky mám origoš. A místo těch chybějících mi bohatě postačuje právě The Very Best Of.

itchycoo @ 01.05.2018 11:55:04 | #
Podle neutuchajících obdivných komentářů usuzuji, že u Blackmoorů resp. Nightů musí být spokojeni. Sázka letošní na duhové turné, a odložení, loutny, šášovské čepičky a vyzutí se z goticky špičatých botek, jim evidentně vyšla. Stará láska zkrátka nerezavý a fans si užívají.

Ritchiemu to přeji. Je prakticky na konci svojí hudební cesty. Když se ohlédne o nějakých čtyřicet let zpět, tak může být na etapu, kdy byl hardrockovým kytaristou par excellance, opravdu hrdý.

Popravdě, pokládám si otázku, do jaké polohy by měla zestárnout kytarová mánička s kudrlinami od trvalé, v tričku a džísce bez rukávu?? Za sebe to vidět a slyšet nepotřebuji.

Jakou výhodu má třeba takový Ian Anderson, který vypadal staře již na obale This Was.