horyna - @ 01.09.2018 | #

Nové album kanadských Mystery pojmenované Lies and Butterflies je pro mnoho progrockerů jednou z nejočekávanějších událostí letošního roku. Podaří se kapele navázat na takové skvosty, jakými byli kupříkladu desky The World is a Game nebo poslední Delusion Rain? Za sebe říkám, že navázat ano, překonat nikoli.

Začněme však postupně. Dnešní sestava Mystery je opět stabilizovaná a za mikrofonem stojí podruhé Jean Pageau. Ten se drží od svého fenomenálního předchůdce Davida Benoîta opět jen těsně na dostřel, přesto jeho obrovské emocionální hloubky znovu nedosahuje. Albová obálka je pojata možná trochu kýčovitě a opotřebovaně, avšak s dnešní světovou politikou koresponduje a na oko nepůsobí nijak dráždivě. Dokonce mám pocit, jakoby proporční charakteristika domů byla nasnímána v některé z našich aglomerací. Zvuk desky je dle dobrých mravů u Mystery do mrtě vycumlaný a dynamicky i pestrobarevně syťoučký. Prostě velice zdařilá práce, ve které při pozorném poslechu zachytíte sebemenší nástrojový pohyb i hřejivou auru každého z nástrojů.

Lies and Butterflies zcela logicky navazuje tam, kde Delusion Rain skončila. Charakterově ukazuje kapelu v tom nejlepším světle - v takovém, v jakém jsou tito Kanaďané tak dobří. Tím je precizně uložené emoční a atmosférické kouzlo. Snové vize, smutek, pláč i stavy euforie, to všechno u nových Mystery znovu funguje. Vzdušná Michelova akustika opět kouzlí neskutečné melodické oblouky a při sólových vstupech se proplétá klávesovými houštinami za podpory pulzně pracující baskytary, bicích a spárovaných flétnových motivů. Epické proporce nabývají s refrény intenzivní charakter a dojemně lámou posluchače vedví. Přesto jsem jednu změnu zaznamenal. Novinka už nepůsobí tolik zasmušile a fatálně. Naléhavý mechanismus buďto nefunguje s takovou intenzitou jako v minulosti, nebo bylo toto prvotním záměrem autora díla v předtuše jakéhosi posunu směrem vpřed či úkroku stranou.

Letošní Mystery jsou kompozičně, obsahově a hlavně melodicky upřímní a působí suverénně a statně. Jejich horká nahrávka není jen dalším z bodů v neoprogresivní množině složené z nových alb tohoto roku. Mystery jsou už několik let vlajkonoši stylu a deska Lies and Butterlies tuto tezi potvrzuje. Domnívám se, že na její dostatečné pochopení a úspěšné zažití bude letos víc jak kdy dříve potřeba delší časový úsek. 4,5*

Souhlasí se mnou ti, kteří hudbě Mystery propadli stejně jako já už kdysi dávno? Jak jsou s novinkou spokojeni Progjar, Braňo, Palo, Stev, Slava, Petr, Sajgon, Jarda, Mohyla...

horyna @ 11.11.2018 08:12:55 | #
Po zhruba dvou měsících a víc jak desítce poslechů musím zhodnotit tuto desku za velmi velmi povedenou. Bohužel z posledních pěti alb jí asi navždy připadne to místo poslední, tedy páté. A ne z důvodu častější naposlouchanosti předchozích desek, ale zkrátka proto, že jsou ještě o ten pověstný ždibec lepší. Novinka je malinko jiná. Míň pochmurná a plasticky tvárnější, melodičtější. Emoce tam jsou zase a není jich málo, to je fajn.
V dnešní době a záplavě další progresivních kapel je to stále velký nadstandard.

Braňo sem velmi často-a díky mu za to-přidává odkazy na nové i starší desky méně známých prog a neo-prog kapel. Mít poslouchat takovou zásobárnu, nedělám nic jiného:-) Ale mě už přijdou tyhle kapely tak strašně podobné, jasně těžko to můžu hodnotit, když je nemám naposlouchané... Ale občas něco vyzkouším, viz včera ty Kinetic a oproti nim mě třeba noví Mystery hrají o level víš. Je to individuální a každý styl se ve velkém množství zanedlouho přesytí.
Mystery mám stále zaškatulkované jako vcelku originální partu.