jirka 7200 - @ 28.01.2019 | #

Kdo je Greta Van Fleetová? Jakási činovnice dobročinného spolku z městečka Frankenmuth z amerického Michiganu. Tamějším lehce post pubertálním hudebníkům přišlo toto jméno hodně zajímavé, proto jej s jejím souhlasem použili jako název pro svou kapelu, o níž se v současné době podezřele často mluví. Zdejší rodina Kiszků zásobila kapelu hned třemi členy. Podle jmen bratrů - zpěváka Joshuy, basáka Samuela a kytaristy Jakoba bych usuzoval na velkou náboženskou angažovanost jejich otce. Kapelu doplňuje v současnosti bubeník Danny Wagner. Jejich muzika prý spojuje generace. Sám zpěvák se vyjadřuje o věkovém složení jejich publika: "Pod pódiem stojí pěkný mladý holky, za nimi je ochraňuji jejich kluci. V dalších řadách stojí s pivkem jejich tátové a vzadu pokyvují hlavou do rytmu tátové těch tátů."

Čím jsou tak zajímaví a výjimeční? Úplně přesně na to nedokážu odpovědět. Hoši se v raném mládí zajímali o rock a blues, na koncertech hráli hodně převzatých věcí Led Zeppelin a Doors. Pak vydali dvě EP, která se stala malou senzací. Několik písní z nich se dostalo na přední místa US Billboardu a možná se ještě nějaké další dostanou. Hoši mají totiž krom solidního hráčského umu talent i cit napsat chytlavé rockové songy, které mají na sebe v některých písních navléknutý kabátek vnějších znaků Led Zeppelin.

To platí i o debutním LP Anthem of the Peaceful Army z loňského roku. Plant a spol. je nejvíce slyšet ve skladbách The Cold Wind, Lovel Leaver nebo When the Curtain. Velmi se mi líbí i dva střednětempé a zadumané rockové hity Age of Man a Watching Over a za mě nejlepší Brave New World se silným vnitřním napětím, kde je již znát vlastní vklad. Album doplňují tři akustické skladby ve folk rockovém duchu - You're the One, The New Day a Anthem. Ty mi připomínají hippies období písničkářů typu Joni Mitchell. Někde na pomezí stojí Mountain of Sun s implementovanou steel kytarou, kde zpěvákovi přeskakuje hlas jako Dolores O'Riordan z The Cranberries.

Z té záplavy psychedelic, folk, vintage hard rockových spolků (například Rival Sons, The Vintage Caravan, Blues Pills) z posledních několika let je Greta nejvíce pohodová, svěží a zábavná. Snažím se na hochy nahlížet z trochu jiného úhlu, než jen jako na dobrou kopírku podstaty Led Zeppelin. Nedají se totiž srovnat ani songy, invence nebo hráčské schopnosti. To jsou různé levely a jiné světy. Co však porovnávat lze, to je zábavnost a uvolněnost linoucí se z jejich sametově zdrsnělého hard rocku. Ten dokáží podat zaobalený v posluchačsky příjemném a jemném balení, že tu hudbu dokážou vstřebat i osmnáctileté fanynky s rockem jen koketující. Nepřehlédnutelná je rovněž i dokonalá vizuální image štíhlých mladých muzikantů jako vystřižených z první strany módního katalogu – to také dnes dělá své, převážně u něžnější části populace. Skvělý čich na muzikanty tak projevil Jason Flom, který kluky vzal pod křídla své gramofirmy Lava Records a dnes si musí mnout spokojeností obě ruce.

Zachránila jejich produkce rockovou scénu, jak se uvádí v mnoha článcích? Toto tvrzení se mi zdá poněkud nadnesené. Ale myslím si, že pokud je halda rádců, producentů a managerů z mimorockové oblasti (kteří se na ně nyní lepí jak vosy na bonbon) nesežvýká do neposlouchatelné podoby, tak další deska Greety Van Fleet může být zajímavým rockovým počinem i bez současných berliček vnější zvukové podoby s Led Zeppelin.

jirka 7200 @ 02.02.2019 10:09:45 | #
to horyna: nezlobíme se na tebe, že nejsi okouzlen Gretou, ani že Cepelíni nejsou tvou top kapelou. Také kolikrát nejsme nadšeni různými prog rockovými soubory, které také ve velké míře kopírují věrozvěsty této scény :-)

Ale dost škádlení. Já osobně s tvými výtkami plně souhlasím a z mé recenze to také vyplívá. Jejich hudbu rovněž raději poslouchám, než se na ně koukám. Kvalitu díla však neposuzuji, jak je firma tlačí či nikoliv, to je mi jedno.
Nicméně něco mi říká, že jejich skladatelský talent je nevšední a pokud jim nedojdou nápady, tak by mohla být další deska peckou, která třeba osloví i tebe :-)