horyna - @ 22.06.2019 | #

Ještě před tím, než se na Apeninském poloostrově zrodil jeden z nejvěrnějších následovníků odkazu velkých Genesis, kapela The Watch, účinkoval její zakladatel a zpěvák Simone Rossetti v kapele podobného jména a totožného hudebního zaměření. Tato pětice si říkala The Night Watch. Jejich nahrávka Twilight by se dala s přimhouřením oka označit za nultou desku The Watch, i když se sestava až na Rossettiho změnila, právě on je tou nejdůležitější personou v dějinách obou kapel. Je jakýmsi uměleckým šéfem těchto epigonů Gabrielovských Genesis. Právě on napsal všechny texty tohoto alba, zatímco hudbu složil kytarista Francesco Zago.

Na tomto místě musím poděkovat kolegovi Braňovi, jež mne zhruba pře rokem na existenci před-Watch upozornil. Jejich první tři nejlepší desky (pro některé to pořadí může být individuálně jiné), to jsou Genesis jak vyšití, prakticky krom modernějšího zvukového koloritu nepoznáte rozdíl (tak dobře, Hackett byl určitě osobitějším kytaristou s detajlnějším citem na melodice, a nejspíš i Banks dokázal vyšít kreativnější klávesové gobelíny). Night Watch, respektive Watch jsou však těmi nejlepšími možnými následovníky.

Jediná deska noční hlídky se jmenuje soumrak a tady je její tracklist.
My Ivory Soul – je mocný opener ve stylu těch největších opusů Genesis. Rossetti artikuluje přesně ve stopách Gabriela, skladba nepostrádá sílu, napětí, velké melodie a drobné dochucovadla v kytarové i klávesové oblasti. Druhá věc The Theme je kraťoučká kytarová vložka svou snivou náladou připomínající začátek Blood on a Rooftops. V dramatické The Fisherman si své party vyměňují akustická kytara a klávesy. Místy znějí její tóny až dokonale Hackettovsky, jako by se samotní Genesis dívali do zrcadla. Čtvrtá Tomorrow Happened má mnoho podob, symfonických, lyrických a také romanticky působivých, právě tady se se zavřenými kukadli touláte světem za oním imaginárním Genesis-ovským zrcadlem nejčastěji. Asi nejzajímavějším kusem je pátá The Black Cage. Je tajemná i hravá zároveň, atmoséricky precizně vystavěná suita, vykazuje s tvorbou Gabrielový boys, spolu s brilatní a drsnou instrumentální erupcí po vzoru King Crimson A Game With Shifting Mirrors, nejméně vztyčných prvků. Jako rozlučku nám chlapci přichystali píseň Flower Of Innocence, ve které se zpoza pohádkových hudebních obrazců ozývají a prolínají desítky dětských hlásků zároveň. Poetický dojem umocněný do absolutna.


Dovolil bych si tuhle kapelu (obě její části) přirovant k německým Kingdom Come. Ti kdysi bývali také milováni i nenáviděni a častokrát rovněž nařčeni z určitého plagiátorství Led Zeppelin. ,
Něco podobného dnes můžeme říci i o The Watch/Nigh Watch a jejich úzkém vztahu k Genesis.

Ale jelikož dnes máme hen tu svobodu, je na každém jedinci jestli bude fňukat, láteřit, vzdorovat, nebo mu bohatě stačí nad podobnými malichernostmi mávnout rukou a užít si desku, která by klidně mohla být nástupkyní díla Wind And Wuthering.

horyna @ 22.06.2019 15:04:11 | #
Ahoj Miro: vďaka Ti za slova chvály i kritiku současně :-) S těmi hvězdami je to opravdu velmi velmi těžké. Osobně nějakým způsobem pořád vnímám Watch/Night Watch "jen jako pouhý" klon Genesis (což mi však nikterak nevadí). I přesto, že je ta hudba krásná, oduševnělá, instrumentálně precizní a blá, blá, co všechno ještě, pro mne má oproti "originálu" stále chybějící přidanou hodnotu. Možná se na ni nedívám/neposlouchám správně, možná bych se měl úplně odstřihnout od jakéhokoli sronávání... Zkrátka to srdce cítí jinak a nedovolí rozumu přidat do absolutna. Všechno je to ale o náladě, kdy to jeden den může být extáze a druhý pouhá letargie.

Tvoje věta - ... bodovanie albumov je skutočne iba chvíľková, emotívna rozmarná "haluz", ktorá nemá žiadny vyšší zmysel, iba pravidelne zavádza ... - je naprosto přesně vyřčena. Prostě tak to je a mnohem důležitější než bodování určité recenze je její textová náplň.


Já tě chápu, pro člověka tvého typu, progem prorostlého až do morku kosti, musí být zkrátka nepochopitelné, jak někdo jiný poslouchajíc tutéž muziku, může nad tak sofistikovaná díla, jakým dle tebe například album Twilight je, nadsadit leckteré- v komerční rovině jasně orientovaná alba jako jsou třeba - 1987, něco od Def Leppard, alba kapely Suede, Conquest od U. H., nebo tobě nejspíš cizí /nešmakující desky Dysfunctional od Dokken, soubory Lynch Mob, TNT...........to jsem vybíral namátkou.

U mne hraje velkou roli i čas, když něco znám a mám rád dvacet let-je to velká srdcovka. The Watch znám max dva roky a pokud tam to wow nebylo a není doteď, nic s tím nenadělám. Na druhou stranu Flesh and Blood znám pár týdnů a to wow se dostavilo-proto za 5*
Hold každýho nás z jiného těsta uplácali.
Takže, klidně popichuj :-)