jirka 7200 - @ 13.03.2020 | #

U nás ne příliš známé americké prog rockové těleso Herd of Instinct tu naposledy zviditelnila ve skvělé recenzi Kristýna před sedmi lety. Tito umělci z Texasu jsou pro mne zárukou nejméně dvou věcí. Tou hlavní je spojování zdánlivě nesourodých hudebních odkazů (prog rock, prvky prog metalu, world music,jazzu, post rocku i vážné hudby) přirozeným způsobem, takže když vyplavou na povrch, přijde vám to spojení naprosto samozřejmé. Dalším aspektem jakéhokoli alba této kapely je rovněž bezprecedentně propracovaný, dynamický a skvěle sejmutý zvuk, což velmi oceňuji a chválím. Bez něj by totiž zaniklo mnoho detailů v takto náročně prezentované muzice.

Kapelu mě pomohl objevit jejich tajemný obal s mladou dámou, které pravděpodobně shořela hlava.
Nebojte, nejde o žádný death metal :-) Hlavním stavebním prvkem páté desky Incantation z roku 2019 je strukturovaný rytmický základ občas ne nepodobný King Krimsonům (Abaddon) ze sedmdesátek. Po několika posleších vyplouvají i další ingredience v podobě jazzových (Coin Locker Babies), někdy repetitivních pasáží (Prey 4 Garden) a potemnělých symfonických vsuvek evokujících nějaký soudntrack k hodně ponurému filmu (Myth and Ritual, Incantation Two a Torture Garden). V komplikovaně pojaté Incantation One se prolne dokonce prog metal s fusion. Ostatně, tuto propojenou dvoudílnou kompozici si nejraději pouštím společně, protože druhá část hudebně úzce navazuje na tu první.

Závěrem : páté album Herd of Instinct v mých sluchovodech zní nejpestřeji z jejich dosavadní diskografie a působí celkově rockovějším a ostřejším a jakoby zhuštěnějším dojmem – jako soundtrack k nějakému bezútěšnému post apokalyptickém filmu. Na tomto výsledku má podíl jistě i několik hostů, mj. i z řad Porcupine Tree či Stevena Wilsona. CD je kapánek temnější oproti jeho předchůdcům, což mi maximálně vyhovuje. Ve studiu se s každým detailem maximálně vyhráli, při pozorném poslechu jsem měl po mnoho dní co objevovat.

Ukázka : https://youtu.be/mZEZrz91RTg

horyna @ 18.03.2020 07:00:19 | #
Jiří: i já mám rád komplikovaný prog. Myslím že trojice jmen mých velkých oblíbenců to vystihne přesně. Echolyn, IZZ, nebo Discipline (první dvojku počítám mezi své top bandy) řadím na pomyslný vrchol technicky zdatné muziky. Ze starších pak Vandery, King Crimsony, nejvýše asi Gentle Giant, Psychotic Waltz…, takže nejsem až takový popíkář, za kterého se tu občas vydávám :-)
Všechno je to o náladě.