Judith - @ 31.12.2022 | #

Na konci cesty, zvláčněné utrpením a prolisované šesti stopami zeminy, se vědomí ocitá ve stavu beztíže. Čas tu nehraje žádnou roli a kompozice jen lehce smočené ve vokálu (ten už je úplně odhmotněný a klidný) se kladou přes sebe jako kruhy na hladině, na niž dopadla hrst kamínků.

Bylo by to veskrze radostné pohovění, kdyby ucho neznepokojovaly zvláštní stříbřité spirálky... ano, tomuhle se tam dole na Zemi říkalo kytara. Teď je to roj kovových jisker, který si dělá dočista, co chce - kdybyste si měl od King Buffalo poslechnout jediné album, přimlouvám se za tohle. Tak už měj slitování a ukonči to, chtělo se mi při prvním poslechu křičet; tady nahoře je dost řídký vzduch. Ale hudba si trvá na svém a trvá, tkví v prostoru jako vlna, která se marně natahuje po kulminačním bodu.

Regenerator je ledově namodralé malířské plátno, k němuž se blíží první dotek štětce. Je to vlasová prasklina v nekonečné mase zvuku, kolem níž se lomí akvamarínové světlo a zatěžuje tóny právě jen tolik, aby neulétly k nebesům dřív, než se stihnou obtisknout do zvukovodu. Na druhou stranu je to pořád prostě jen kytara, basa a bicí v zatraceně šikovných rukách, při bližším pohledu stále ještě připoutaných k pozemským tělesným schránkám a zdravě rozkročených, aby je to neodneslo dřív, než to všechno dopoví.

Judith @ 20.04.2025 12:57:57 | #
Před těmi dvěma (a čtvrt) lety pro mě byl Regenerator jasným vyvrcholením trilogie, potažmo tvorby King Buffalo. Dnes to tak jednoznačně nevidím, spíše se zalíbení plynule přelévá, jak s hudbou žiju déle. Má potenciál dávat stále nové prožitky. Vím, že za dvacet let na albech objevím zase něco jiného, stejně jako u kapel, které znám déle dneska. To je pro mě důležité.