stargazer - @ 24.09.2023 | #

Je to jen pár měsícú od data téhle recenze, kdy jsem se seznámil s hudbou bubeníka jménem Alphonze Mouzon. Pravdou je, že nevlastním jediný fyzický nosič, ale to mi nevadí. Stejně už nemám místo pro další přírustky nových interpretů. 
Al se v roce 1976 pouští do světa zábavy a vydává album, na kterém se krom jazzu a funky pouští dobývat i hudební styl disco. Osobně a jakkoliv to bude znít hloupě, já disco sedmdesátých let mám moc rád. Ne že bych vlastnil tuto hudbu a aktivně jí poslouchal, tak to ne. Ale když se namane příležitost - jako je třeba tenhle titul, nemám problém si to poslechnout. Jako disco songy, na kterých by se eventuelní tanečníci ze sedmdesátek mohli odvázat, tak to by byla nejspíš úvodní Take Your Torubles Away. Písně jako You Are My Dream a New York City by se jako taneční disco daly taky použít. Všechny tři skladby jsou zpívané trojicí zpěvaček. I zbytek alba je v duchu disco oparu i když v těch instrumentálních skladbách je přece jen o něco více funky a jazzu. Na melodičnosti však neztrácejí ani chlup. Krom bicích Ala se mi moc líbí i syntezátory. Mají přesně ten zvuk, co jsem jako dítě slýchával, když jsem si v obyváku hrál z hračkama a můj otec si tyhle a jim podobné věci pouštěl. 

The Man Incognito je krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba. I když nemám Mouzonovu diskografii dokonale naposlouchanou, jsem přesvédčen, že ****z***** jsou akorát.

Antony @ 30.09.2023 10:35:31 | #
chimp.charlie & jiří schwarz

Jsem o cca 10 let mladší, než oba ctění předředčníci. Ve svém hudebně posluchačské vývoji jsem tudíž nebyl primárně ovlivněn 70. léty, začalo to až v osmedesátkách. Tehdy, narozdíl ode dneška, byly dva dominantní proudy. Metal a disko. Mohl jsem být metalista, nebo diskouš (pro zjednodušení pomíjím alternativy). Oba tábory sebou vzájemně opovrhovaly.

V průběhu desetiletí jsem velice rychle nasál i skvělá 60. a 70. léta, stejně tak kontinuálně i další neméně skvělé  dekády hudebního vývoje, až do současné doby. Vyvíjela se nejenom hudba, vyvíjel se i můj názor a postoj.

Dneska se neofrňuji nad žádným stylem. Samotný žánr neřekne o kvalitě hudby vůbec nic. S chutí poslouchám svá oblíbená alba z libovolného druhu muziky a jen se usmívám nad svými nezralými léty a názory, kdy jsem si myslel - je to metal, je to dobrý, je to disko, je to špatný. Přeji každému, aby si dokázal sundat klapky z uší a otevřel se veškeré muzice..