Monroe, Michael - Not Fakin' It (1989)
Reakce na recenzi:

Prvním flákem alba je skladba DEAD, JAIL OR ROCK 'N' ROLL, kterou startuje riff spíše rokenrolový než hard rockový. Po chvilce se přidává harmonika a jsme doma. Tohle asi nebude klasické glam metalové album své doby. RATT, WINGER nebo SKID ROW se v podstatě nekonají (vlastně a proč taky?). Skladba sama o sobě má nádech hitovky (v rámci možností) a na rokenrolové kompilaci pro rok 1989 by pravděpodobně našla své místo.
Že náš první dojem nebyl mylný, to nám potvrdí hned úvodní, taktéž rokenrolový riff druhé skladby v pořadí - WHILE WERE YOU LOOKING AT ME. Nejde o majstrštyk, ale ve vyjetých kolejích kvalitní rokenrolové kolekce pokračujeme. To samé se dá říct o dalším kousku - SHE'S NO ANGEL přidává piano a místy také dechovou sekci. Z rokenrolové vlny přeladíme na noční atmosféru 80.let. Takhle nějak vnímám čtyřku - ALL NIGHT WITH THE LIGHTS ON. Podle názvu skladby to tak možná zamýšlí sám tvůrce. Tenhle kousek se první
trojici vymyká, rokenrolu není tolik, spíš jde o melodické 80's.
Návratem k rychlejšímu rokenrolu s piánkem je cover NOT FAKIN' IT, původně od NAZARETH. Nastavená laťka drží, kde má. Čtyřka stále zařazená a Mikeovi se zpomalovat nechce, proto do vás napere rokenrolovou chuťovku s atributy takovými, jak se patří - piánko, harmonika a (černošské?) back-vokalistky. Tou je skladba SHAKEDOWN, moje nejoblíbenější na albu.
Po dvou rychlovkách má Mike zase náladu na melodické 80's. Proto přichází MAN WITH NO EYES, kvalitativně nijak výrazně nezaostávající za dosavadním playlistem a
vhodně zpestřující celkové dosavadní vyznění alba.
Na LOVE IS THICKER THAN BLOOD se mi nejvíce líbí refrén a harmonika. Jde o další svižnou rokenrolůvku. Dvojici 80's melodických skladeb z předešlých chvilek do trojice doplňuje "devítka" - SMOKE SCREEN. Moje druhá nejoblíbenější píseň na albu, třeba pro skvělý back-vokál, melodii samu o sobě a samozřejmě refrén. Výborná skladba.
Po 9 skladbách to máme 6:3 pro rokenrol versus 80's melodiku. Co bude poslední? Bude to ... něco mezi. THRILL ME začíná riffem, který mi vždy připomene BON JOVI, v refrénu slyšíme v pozadí třeba hammondky a atmosférou se to vymyká dosavadním 9 skladbám. Celkově jde o další velmi dobrou skladbu, která nekazí celkový dojem a uzavírá tohle povedené album.
Moje hodnocení je 7/10. To se rovná 3,5/5. Půlky zde nejsou, tak Mikeovi přidám :)
jiří schwarz @ 22.05.2024 01:12:59 | #
Ánžto mám trochu rozdílné preference, než Apache, jeho nedávno recenzované Best Of Michaela Monroea by mě minulo, celý text recenze bych asi nedal, ale ta zmínka o foukačce (miluju ten nástroj) mě přivábila poslechnout aspoň něco. Na první dobrou na Spotify Best Of není (navíc 2CD formát moc, 30 min. stačí na repre ochutnávku), tak jsem místo toho dal tohle album. A celkem fajn. Příjemný rock (ne hard rock) od začátku do konce. Monroe zpívá výborně. Očekával jsem (dle fotek protagonisty) dost manýrismu, ale nebyl žádný. Přece jen zahřály nejvíc ty 2 kousky či kolik, kde se epizodicky ozvala foukačka, potěšilo to. Muzika šlape, nenásilně odsejpá, kytarky i její sólka funkční, pěkný. Nepotřebuje to moc soustředěný poslech, ideál k pivku na koupališti. Vedlo mě to k dumání, co je to za pojem glam rock, jestli je to o muzice, nebo o šminkách, ale to je fuk. Nic světaborného, ale fajn. Tak 7/10, přesto dám aritmeticky víc - 4*, prostě potěšili.