tykeww - @ 25.08.2013 | #

Jan Spálený je bezesporu zajímavou postavou české hudby. Pro veřejnost je neznámý a zůstává „ve stínu“ (jen co se týče popularity) svého bratra Petra. Ovšem zatímco se Petr věnoval čemusi mezi popem a country, Jan nahrával jednu z nejlepších desek sedmdesátých let, díky nikomu jinému, než Hynku Žalčíkovi. K ASPM a osobitému pojetí blues vedla ještě věru dlouhá cesta, prvním sólovým albem Jana Spáleného se stalo hudební zpracování jednoho z vrcholů tvorby našeho předního básníka Vítězslava Nezvala, básně EDISON.

Je neuvěřitelně zajímavé, že i když se dá deska počítat do skupiny artrockových/progrockových alb, celé dílo stojí na poezii, a to zpívané civilním projevem Jana Spáleného, který měl nedejbože k Gabrielovi, Andersonovi či Lakeovi vskutku daleko, ale to absolutně nevadí, autorův hlas je příjemný a lidský. Deska drží neuvěřitelně pohromadě, Spálenému věříte každé slovo (jste-li ochotni naslouchat). V kapele, která nenapodobitelným způsobem protagonistu doprovází, jsou víceméně málo známí hráči, což vzhledem k v některých místech téměř virtuozitě může překvapit, samozřejmě je důležitý i jeden z dalších titánů české jazzové/rockové/všelijaké hudby - Jiří Stivín.

Těžké popsat. Musíte poslouchat a doufejme pochopit. Proč jsem dal pět hvězdiček.

tykeww @ 27.08.2013 09:33:40 | #
Slyšel jsem o tom Palo, děkuji. Byl jsem nadšený, když jsem doma objevil knížku Edisona, a to v docela pěkném vydání. Samozřejmě jsem se o Nezvala začal zajímat jen a jen díky Spálenému.
P.S. Šlo by "Jiřího Stivína" opravit na "Jiří Stivín"? Popletl jsem pád.