Petr Gratias - @ 16.05.2011 | #

Van Morrison je Ir narozený v Severním Irsku v Belfastu. Už jako mladý vstřebával rhythmandbluesová témata a v jedenácti letech (!!) hrál na kytaru, saxofon a harmoniku v místních klubech. V r. 1960 byl členem skupiny Monarchs se kterou koncertoval i v zahraničí a po návratu do Belfastu založil Them. Kolem r. 1967 se kapela rozešla a Van Morrison se rozhodl pro sólovou dráhu.
V listopadu 1968 vydává debutové album Astral Weeks, které se stalo (třebaže stál teprve na samém počátku) významným počinem v celé jeho hudební kariéře...

Album je rozděleno do dvou částí. První má tematické pojmenování In The Beginning...

ASTRAL WEEKS - úvodní skladba má v sobě pěveckou expresi s nezaměnitelným vokálním projevem a s hudebním doprovodem stojícím na akustických kytarách, tikavé rytmice a percussion s mlžným oparem smyčcového backgroundu, do kterého vstupuje flétna a vibrafon. Třebaže melodická linka je poměrně prostá, výtečné aranžmá a Morrisonův vokál z ní dělají originální tvar... Nádhernou práci odvádějí jazzoví muzikanti Berliner a Davis. Nosné upřímné sdělení s gradujícími smyčci. Velmi osobitý úvod alba.

BESIDE YOU - meditativní kytarové téma a uvolněný Morrisonův hlas, opírající se o pocitová sdělení. Milostný song bez sirupovitého oparu laciného štkaní a lkaní nad láskou. Přesto Morrisonovi jeho výpověď věříme, protože vychází z emocionálního vzepětí jeho ducha...

SWEET THING - energičtější pojetí písňové formy. Smyčce opět vytvářejí významný prvek harmonické sevřenosti, do kterého vstupuje energická akustická kytara, Davisův mrštný kontrabas a kreativní, přesto nijak výbušné Kayovy bicí nástroje a Payneova flétna.

CYPRUS AVENUE - akustická kytara doprovázená cembalem je dalším vyprávěným tématem. Morrison aplikuje do svých skladeb bluesový způsob ohýbání hlasu, který proslul už v Them. Blues cítíme jako životní pocit, zobrazený v jistém stesku, který dotvářejí housle (jakoby je hrál Jan Hrubý - což není pravda) a Davis nádherně moduluje svoje basové tóny na kontrabasu... Smyčce jsou opět ve hře a plní svou významnou úlohu v harmoniích. Podmanivé, expresivní a především věrohodné vyjádřování pocitů. Výtečná skladba!

Druhé téma má název Afterwards...

THE WAY YOUNG LOVERS DO - zrychlený rytmus a harmonické proměny společně s rytmickými, za doprovodu dechové sekce, jazzové rytmiky, posouvají Morrisonův další vstup na pokraj soulu. Jazzová atmosféra za dokreslování výtečného kontrabasu Davise je další proměnou v emocionálním pojetí irského kumštýře...

MADAME GEORGE - subtilní akustická kytara, důstojný kontrabas a Morrisonův pěvecký vklad jsou základem pravděpodobně nejsilnějšího příspěvku na albu. Melodie, nijak komplikovaná, je přesto prokreslována houslemi, které zde hrají významnou roli a v pozadí slyšíme méně nápadnou flétnu. Smyčcové pozadí dodává melancholickou atmosféru do Morrisonova zpívaného frázování. Jemné dynamické odstínění zde hraje významnou úlohu. O lásce se dá zpívat různě, aby to bylo věrohodné, je velmi těžké, Morrisonovi to však věřit můžeme v každém případě...

BALLERINA - Morrisonovu kytaru vedle kontrabasu, (místy přejímající i roli sólujícího nástroje) doprovází i vibrafon a šustící bicí nástroje s percussion. Morrison dává vyniknout jemným i drsnějším odstínům svého neškolené hlasu v jedinečné výpovědi, kterou opět podkreslují smyčce z pozadí, které ovšem vstupují i do role rytmického doprovazeče a dovytvářejí celou těžko popsatelnou atmosféru....

SLIM SLOW SLIDER - závěrečná skladba přináší Davisovy kontrabasové modulace a nostalgickou flétnu, k nimž se připojuje Morrison jemným kytarovým předivem, tak jako bloudivé tóny saxofonu, které uzavírají perkusivní zvuky a přichází zcela nesignalizovaný závěr... Výlet je u konce.

Žánrově těžko zařaditelný projekt. Není to rock, není to blues, ani jazz v tom bytostném slova smyslu. Vyjádřit hudební myšlenku a sdělení akusticky je velmi obtížný úkol. Hodně lidí to nedokáže a hodně lidí na tom pohořelo. Morrison dokázal pravý opak. Originální hudební útvar vícežánrového uchopení, má v sobě skromnou, přesto jakousi nepotlačenou vznešenost pocitové obnaženosti. Možná má Morrison něco společného s Bobem Dylanem. Způsob frázování a neškolený hlas používá jako výraz mysli, duše a emocí, kde text je stejně důležitý, jako interpretace a hudební doprovod. Nemá však jako Dylan problémy s intonací a jeho hlas je ve své šíři a barvě přijatelnější než Dylanovy nosovky (na pokraji "mečení" při vší úctě k Dylanovi). Morrison je emocionálnější a na svých albech je hledačem nových hudebních sebevyjádření. Chcete-li - je písničkářem - ovšem jiného typu, než význam toho slova připouští a je dobře, že je. Hudba by bez něho obecně ztrácela onu podmanivě kořeněnou příchuť.
Pět hvězdiček je legitimních!

Mirek Kostlivý @ 16.05.2011 16:58:37 | #
Je to zde, ale trochu nelogicky pod Morrison (příjmení) a Van (jméno). Protože Van je asi přezdívka převzatá pravděpodobně z holandského jazyka, mělo by být správně uvedeno jeho jméno jako Van Morrison (podobně je Van Vliet vlastní jméno Captaina Beefhearta). Ale nejsem na Van Morrisona takový odborník, takže se mohu se mýlit.
Asi bude nejjednodušší dát recenzi tohoto alba pod Morrison, Van a já potom toto vlákno smažu.